Je naprosto zřejmé, že Německo je i nadále „trvalým nepřítelem“ práva Palestinců na svobodu a lidskou důstojnost.
V roce 2021 napsal uznávaný profesor a autor Joseph Massad z Kolumbijské univerzity článek pro Middle East Eye u příležitosti návštěvy Německého prezidenta Franka-Waltera Steinmeiera v Izraeli. V článku nazvaném „Německo: trvalý nepřítel Palestinského boje“ přičítá vytrvalou podporu režimu apartheidu v Tel Avivu ze strany Německa dvěma faktorům: historické vině za holokaust a úvahám, které jsou „zásadně ovlivněny Německým koloniálním rasismem vůči nebílým kolonizovaným národům po celém světě.“
O dva roky později, kdy píšu tato slova uprostřed pokračující genocidy v Gaze, kterou Izrael organizuje po překvapivém útoku Hamásu Al Aksa Flood proti okupaci (a zatímco se kampaň vedená studentem Kolumbijské univerzity, který – jak informoval server Electronic Intifada – vedl stránku Izraelské armády na Twitteru, snaží dosáhnout Massadova vyhazovu), se stalo úzkostlivě jasným, že Německo bezvýhradně zůstává oním „trvalým nepřítelem“ práva Palestinců na svobodu a lidskou důstojnost.
Německo, které chce, abyste věřili, že se poučilo ze svých minulých chyb, zdaleka nezměnilo svůj postoj k asymetrickému „konfliktu“ mezi koloniální mocností financovanou Západem a domorodým ozbrojeným odporem, ale ještě více prohlubuje své rasově motivované nepřátelství vůči Palestinskému lidu a neochvějně podporuje Izrael, který v největším koncentračním táboře na světě rozpoutává pekelnou palbu na bezbranné dvouapůlmilionové civilní obyvatelstvo.
V posledních dnech našla tato nemorální Německá neústupnost své vyjádření ve fyzickém násilí v podobě bezprecedentních policejních zákroků proti pro-Palestinským demonstrantům v hlavním městě Berlíně, kde žije největší Palestinská diaspora v Evropě, i v symbolickém násilí v podobě zákazů solidárních shromáždění a vigilií na poslední chvíli po celém Německu, protipalestinské pomlouvačné kampaně v rasistických médiích, které protiválečné protesty vykreslují jako antisemitské štvaní a podporu terorismu, a železná prohlášení na podporu „práva Izraele na obranu“ (což je v podstatě carte blanche pro genocidu).
Toto de facto fandění Izraelským válečným zločinům, jako byl zbabělý útok na Arabskou nemocnici al-Ahlí v Gaze, při němž zahynuly stovky lidí, má na svědomí nejen morálně zkažená Německá politická třída, ale také průměrní indoktrinovaní Němečtí občané, kteří – stejně jako jejich zvolení vůdci – nábožně věří velké lži o Izraelské oběti a Palestinské zlovůli.
Skutečnost, že Německo utahuje smyčku kolem Palestinců a jejich spojenců v začarovaném kruhu traumatizace a retraumatizace do té míry, že slogan Black Lives Matter „Nemohu dýchat!“ získává na síle i jako Palestinský mobilizační pokřik, není nikterak překvapivá, neboť protipalestinský fanatismus, nejzákeřnější subvarianta viru, kterým je protiarabský rasismus/islamofobie, je v údajně protirasistickém Německu endemický.
Spoluzakladatelka BLM Patrisse Cullorsová nazvala Palestinský boj „Jižní Afrikou naší generace“ a Německo si zjevně vybralo apartheid a to, co popisuje jako „imperialistický projekt, který se nazývá Izrael“, místo osvobození původních obyvatel.
Překvapivá je však míra a objem prosionacistické solidarity a protipalestinských represí, které v současnosti zachvátily Německo, všudypřítomnost zákonem povoleného a společensky akceptovaného fanatismu, který Palestinci a jejich spojenci pociťují ve všech oblastech života a který zamořil všechny části anatomie národa (státní instituce, podniky, média, kulturní život atd.).
Neméně zarážející je skutečnost, že této reakční vlně pomýlené Německé podpory Izraele, který páchá v Gaze jeden barbarský válečný zločin za druhým, předsedá samozvaná levicově liberální spolková vláda, jejíž jestřábí a rozhodně pro-Izraelský ministr zahraničí, Annalena Baerbocková, je dokonce členkou nominálně levicové strany Zelených (kdo by si pomyslel, že se kdysi mírumilovní Zelení stanou nejfanatičtějším Německým válečným štváčem na Ukrajině a s pokrčením ramen dají zelenou genocidě v Gaze?).
V reakci na probíhající operaci Hamásu Al Aksa Flood se političtí představitelé v Německu zasazují o odebrání Německého občanství stoupencům Palestinského ozbrojeného odporu a o udělení budoucího občanství přistěhovalcům pouze pod podmínkou, že uznají právo Izraele na existenci. Co bude následovat, budete muset při ceremoniálu naturalizace zpívat Německou hymnu před Izraelskou vlajkou?
Kromě toho letošní Frankfurter Buchmesse, největší knižní veletrh na světě, v rámci protipalestinského kolektivního trestu a vymazání Izraelského porušování lidských práv zrušil slavnostní předání ceny Palestinské autorce Adanii Shibli a její knize „Minor Detail“, fiktivnímu příběhu o skutečném znásilnění a vraždě Palestinské beduínské dívky Izraelskými vojáky v roce 1949.
Zatímco se Německé ministerstvo vnitra chystá zakázat Německou pobočku organizace Samidoun Palestinian Prisoner Solidarity Network, která stojí v čele odporu proti násilným a rasistickým policejním represím v Arabské čtvrti Berlínské gentrifikované čtvrti Neukölln, kde se noc co noc utkávají gangy militarizovaných policejních hrdlořezů se skupinou „Free Free Palestine!“ skandující Arabsko-Německou mládeží, se liberální Německá média, která jsou zastánci bílé nadvlády, ve velkém věnují genocidě a popírání, přičemž jejich zpravodajství z Blízkého východu se zaměřuje výhradně na osud přibližně 200 Izraelských rukojmích, zatímco více než 4 000 Palestinců zabitých v rámci Izraelského psychopatického armagedonu je považováno za pouhou podružnou záležitost.
Jako by to všechno nebylo dost kruté, nelidské krveprolití, které Izrael rozpoutává v Gaze, a nezměrné utrpení, které Palestinci zažívají, oslavují Němci způsobem, který je prostě krutý: nasvícení ikonické Berlínské Braniborské brány Izraelskou vlajkou je nejen podnětné pro každého Palestince v Německu, ale i pro celou muslimskou a BPoC (Black, People of Colour) komunitu v zemi.
Proč? Protože je to nepříliš jemná připomínka Německým občanům druhé kategorie, kteří nejsou bílé pleti, že navzdory multirasové realitě země a rovnosti na papíře budou bílí Němci vždy diktovat podmínky hegemonistického diskurzu, jakkoli chimérické a antifaktické mohou být, stejně jako Západní obraz Izraele jako „toho dobrého.“
Přidání urážky ke křivdě je v těchto depresivních časech na denním pořádku: zatímco bankomaty největší Berlínské banky Berliner Sparkasse zobrazují na svých obrazovkách pro-Izraelské kondolence (ale žádné pro-Palestinské: Představte si, že jste Palestinský Berlíňan, který si vybírá hotovost, zatímco jste nuceni číst diskriminační zprávu, která zcela ignoruje utrpení vašeho národa), Berlínská tiskárna Pinguin Druck považovala za vhodné zesměšnit Palestinskou bolest tím, že do krabic s pro-Palestinskými samolepkami, které si objednala Německá solidární skupina Palästina Kampagne (známější pod svým instagramovým jménem @nakba_75), vložila lístečky s ručně kreslenými Izraelskými vlajkami.
Jaké to asi je, když truchlíte a všichni kolem vás do vás kopou, když jste na dně, a radostně se vyžívají ve vašem trápení a smutku? Nejlépe to vystihl Palestinsko-Americký novinář Hebh Jamal v příspěvku na sociálních sítích poté, co město Heidelberg (bašta strany Zelených) zakázalo protiválečnou vigilii za Gazu:
„Nemůžeme truchlit. Žijeme ve fašistické zemi. Podle Němců jsme lidská zvířata. Nemohu truchlit nad těmi krásnými ztracenými životy. Německo, jsi ošklivé ošklivé ošklivé místo. Nikdy jsem tě nenáviděl víc než teď.“
Za tuto zcela pochopitelnou a legitimní protinenávist může výhradně nepřátelství Německa vůči Palestinskému lidu a jeho oprávněnému boji za spravedlnost, svobodu a mír a za dvojnásobnou genocidu, která nyní z celého srdce podporuje Izraelskou genocidu v Gaze, si může Německo jen samo.
Sklízíš to, co jsi zaselo, milé Německo.
Prosím, lajkujte, sdílejte a přihlaste se k odběru tohoto kanálu, abychom mohli pokračovat ve sdílení zpráv, kterých se mainstream neodvažuje dotknout. Zůstaňte silní. Tento boj vyhrajeme.
