Realita nám ukazuje, že násilí utlačovatele a násilí utlačovaných je nesouměřitelné a že ozbrojená hnutí za národní osvobození budou imperialisty démonizována, aby si udržela svou moc nad systémem.
Od 7. října, po devíti měsících genocidy v Gaze a násilí páchaného na protestujících v Západních hlavních městech, kteří se odvážili postavit sionismu a imperialismu, jsme stále svědky „ideologického a teoretického mrzačení“ konceptu státní moci v zemích NATO. Říká se nám, že žijeme v „otevřené společnosti“ Karla Poppera, kde panuje občanský mír, a že země NATO jsou nejmorálnější, nejmírumilovnější a nejvyspělejší.
Jak k tomu došlo? Jednu obzvláště silnou odpověď přináší práce Anouara Abdela Maleka a jeho klasické dílo Nation and Revolution. Tento článek bude zkoumat a analyzovat Abdel Malekovo dílo ve vztahu ke státní moci v zemích NATO, ozbrojenému boji proti imperialismu, a tedy k tomu, jak iluze „občanského míru“ na Západě podněcuje násilí v Africe, Asii a Latinské Americe a následně jej patologizuje, když se násilí obrátí proti Západu.
Jak již bylo zmíněno, jedním z obzvláště poučných případů je Palestina a dalším nově vzniklá Konfederace aliance států Sahelu.
V Palestině probíhá odpor proti cizímu kolonialismu již od počátku 20. století. Abu Jildeh a Al Armeet spolu s Izz al-Din al-Qassamem a Černou rukou patří k nejstarším lidovým hrdinům odporu. Dnes bojují stejnojmenné brigády al-Kassám a jejich vůdce Muhammad Deif po boku komunistických, nacionalistických a islámských sil proti sionistickému kolonialismu a jeho imperiálním sponzorům.
Spojené státy – jako hlavní imperiální režim – mají eminentní zájem na udržení sionistické kolonie, aby zajistily tok bohatství do mocenských center ve Washingtonu, Londýně, Bruselu a Paříži, pokud jde o ropu, zbraně a vzácné nerostné suroviny.
Jednou z klíčových strategií imperialistických mocností je udržovat iluzi občanského míru – to se děje dvěma způsoby. Zaprvé vytvářením scénáře, podle něhož se většina kinetických válek a imperialistického násilí odehrává v zahraničí. Za druhé, jakýkoli pokus o národní osvobození, dekolonizaci a budování socialismu prostřednictvím ozbrojeného boje je démonizován stenografy NATO v mainstreamových médiích.
Tyto dvě taktiky imperialismu plní několik funkcí: občané imperiálního jádra mají přístup k levnému zboží a hotovým výrobkům, zatímco původ tohoto zboží je zastřen ideologií „výroby just-in-time.“ V jistém smyslu se tak mezi lidmi vytváří pocit, že svět byl vytvořen pro ně, a zaslepuje je to vůči násilí, které je nezbytné k udržení tohoto statusu quo. Ústřední funkcí této taktiky je, jak řekl Abdel Malek, zastřít třídní moc v zemích NATO.
V případě Palestiny se tak děje potlačováním analýz Palestinců a komunistů, které poukazují na sionismus jako na třídní postoj. To pak vytváří živnou půdu pro to, aby diskuse o sionismu zabředly do kulturologických a náboženských rozhovorů o „levicovém antisemitismu.“ Dále se vykreslováním jakýchkoli antisystémových hnutí jako nenormálních, přehnaně násilných a barbarských udržuje iluze občanského míru. Přesně to se podle Dr. Susan Abulhawové stalo po 7. říjnu:
„Říkali, že Hamás stíná hlavy dětem, že vykuchal těhotnou ženu, že spálil dítě v peci, prostě opravdu strašné násilí, které se zdálo být zlem a bezdůvodným zabíjením Židů. To byl narativ.“
V tomto scénáři jsou Palestinci vykresleni jako neobyčejně násilní a sadističtí, a tudíž kategoricky odmítající nastolení občanského míru po vzoru států NATO. Na západ od Palestiny je na vzestupu další antisystémové hnutí: Konfederace aliance Sahelských států.
Od doby, kdy se v Mali, Nigeru a Burkině Faso převraty vedené vlasteneckými silami dostaly k moci, zaujímají stále více protiimperialistický postoj. Od 6. července 2024 se prohlásily za konfederaci, což je jeden z kroků ke smazání koloniálně vnucených hranic. K diskreditaci tohoto antikoloniálního, vlasteneckého hnutí jsou používány stejné imperialistické strategie, i když v jiném kulturním kontextu.
Vytvoření nového typu politické formace tváří v tvář neokoloniálním strukturám je náročný úkol. Vedoucí představitelé Mali, Nigeru a Burkiny Faso od počátku svého spojenectví zdůrazňovali, že mají zájem na vytvoření nové geopolitické reality, která sjednotí lidi rozdělené koloniálními hranicemi. Podle Abdela Maleka je tento úkol plný obtíží: „Účinnost politického projektu – jeho schopnost získat status autentického národního projektu – je jen tak velká, jak velká je jeho schopnost mobilizovat potenciální národ.“ Tato konfederace dokázala mobilizovat masy svých států a mezitím imperialisté použili podobný soubor nástrojů jako v Palestině.
Hnutí, které se snaží zbavit Francouzského vlivu v Sahelu, je ve většině médií charakterizováno jako plné „protifrancouzských“ nálad. To, že se jedná o ústřední bod, má za cíl spojit desetiletí rasistické a koloniální nadvlády s transparenty na protestech, na nichž stojí „a bas la France.“ Protikoloniální, vlastenecké hnutí, které se snaží zbavit Francouzského vlivu, je pak odsunuto stranou jako hnutí, které je oživováno provincialistickým, protibělošským rasismem. To, že toto hnutí je vedeno vlasteneckými vojenskými silami, se imperialistická média snažila využít a vyvolat strašáky typu „Afrického válečníka“, aby odvedla podporu od hnutí s velmi jasnými osvobozeneckými cíli.
Nejenže jsou jeho cíle osvobozující, ale hnutí má v současnosti mandát většiny obyvatel těchto Sahelských států, a představuje tak ještě větší hrozbu pro imperialistický řád. I zde je implicitně i explicitně předkládána myšlenka zemí NATO jako jediných, které jsou schopny nastolit občanský mír. Macron o sobě tvrdí, že patří ke generaci Francouzů, „která nikdy nepoznala kolonizovanou Afriku“, a přesto napomohl nestabilitě v Sahelu tím, že po lidem podpořeném převratu vyzval ECOWAS k uvalení sankcí a vojenskému zásahu proti Nigeru.
Propagací mýtů o občanském míru ve státech NATO vytvářejí imperialistické vlády těchto států „ideologické znetvoření“ reality, které usnadňuje odliv hodnot z periferií do centra kapitalistického světového systému. Pravdou je, že většina kinetických válek je vedena v zahraničí, ale často je používána proti kolonizovanému obyvatelstvu uvnitř vlastních států. V USA je dobře zdokumentována policejní brutalita, zatímco Francouzská policie běžně obtěžuje, zatýká a vraždí Africké migranty žijící v ghettech Francouzských měst.
Realita nám ukazuje, že násilí utlačovatele a násilí utlačovaných jsou nesouměřitelné a že ozbrojená hnutí za národní osvobození budou imperialisty démonizována, aby si udržela svou moc nad systémem. Mýtus občanského míru je jedním z nástrojů této ideologické války proti obnovujícím se státům a národům globálního Jihu.
Prosím, lajkujte, sdílejte a přihlaste se k odběru tohoto kanálu, abychom mohli pokračovat ve sdílení zpráv, kterých se mainstream neodvažuje dotknout. Zůstaňte silní. Tento boj vyhrajeme.
[…] post NATO a mýtus občanského míru first appeared on Akta […]