Ruský prezident Vladimir Putin ve svém jasném a výmluvném projevu na zasedání o sociálně-ekonomické podpoře složek Ruské federace 16. března stručně vysvětlil hlavní důvody preventivní vojenské intervence na Ukrajině s cílem zabránit zásahům NATO do bezpečnostních zájmů Ruska a jako hlavní důvod invaze na Ukrajinu uvedl genocidu etnických Rusů ze strany ultranacionalistů.
„Scházíme se ve složitém období, kdy naše ozbrojené síly vedou na Ukrajině a v Donbasu speciální vojenskou operaci. Chtěl bych připomenout, že na začátku, 24. února ráno, jsem veřejně oznámil důvody a hlavní cíl ruských akcí.
Je to pomoc našemu lidu v Donbasu, který je již téměř osm let vystaven skutečné genocidě těmi nejbarbarštějšími způsoby, tedy blokádou, rozsáhlými trestnými operacemi, teroristickými útoky a neustálými dělostřeleckými nálety. Jejich jedinou vinou bylo, že se dožadovali základních lidských práv: žít podle zákonů a tradic svých předků, mluvit rodným ruským jazykem a vychovávat své děti podle svých představ.
Kyjev se nejen připravoval na válku, na agresi proti Rusku – on ji vedl… Nepřátelské akce v Donbasu a ostřelování mírových obytných oblastí pokračovaly po celé tyto roky. Za tu dobu bylo zabito téměř 14 000 civilistů včetně dětí … Je zřejmé, že západní patroni Kyjev jen tlačí k tomu, aby pokračoval v krveprolití. Neustále dodávají Kyjevu zbraně a zpravodajské informace, jakož i další druhy pomoci, včetně vojenských poradců a žoldáků.“
Při sčítání lidu v roce 2001 se téměř třetina z více než 40 milionů obyvatel Ukrajiny přihlásila k ruštině jako ke svému rodnému jazyku. Ve skutečnosti tvoří rusky mluvící obyvatelé většinu v městských oblastech průmyslové východní Ukrajiny a sociokulturně se identifikují s Ruskem. Ukrajinsky mluvící obyvatelé se vyskytují především v řídce osídlené západní Ukrajině a ve venkovských oblastech východní Ukrajiny.
Etničtí Rusové tvořili v době rozkvětu sovětského impéria společenskou a politickou elitu Ukrajiny, ale po rozpadu Sovětského svazu v devadesátých letech se stali druhořadými občany. Státem podporovaná perzekuce etnických Rusů na celé Ukrajině zesílila po barevné revoluci v lednu 2005, nazvané oranžová revoluce, kterou zorganizovaly západní mocnosti a jejich ukrajinští kolaboranti a která podvratně svrhla demokraticky zvoleného ukrajinského prezidenta Viktora Janukovyče.
Skutečné etnické čistky Rusů na Ukrajině však začaly po převratu na Majdanu v roce 2014, kdy byl opět svržen proruský ukrajinský prezident Viktor Janukovyč a mocnosti NATO zahájily osmiletou opotřebovávací válku proti Rusku ve východní části ukrajinského Donbasu tím, že podporovaly nechvalně proslulý ukrajinský prapor Azov, který je oficiálně součástí Národní gardy Ukrajiny a který je všeobecně uznáván jako neonacistická dobrovolnická polovojenská jednotka napojená na zahraniční bělošské supremacistické organizace.
Prapor Azov vznikl původně jako dobrovolnická skupina v květnu 2014 z ultranacionalistického gangu Patriot Ukrajiny a neonacistické skupiny Sociální národní shromáždění (SNA). Jako prapor skupina bojovala na frontách proti proruským separatistům v Donbasu, východní oblasti Ukrajiny.
Několik měsíců po znovudobytí strategického přístavního města Mariupol od Ruskem podporovaných separatistů byla jednotka 12. listopadu 2014 oficiálně začleněna do Národní gardy Ukrajiny a vyžádala si vysoké ocenění od tehdejšího prezidenta Petra Porošenka. „Jsou to naši nejlepší bojovníci,“ prohlásil na slavnostním ceremoniálu v roce 2014. „Naši nejlepší dobrovolníci.“
Jednotku vedl Andrij Bileckij, který působil jako vůdce Patriotů Ukrajiny (založeno v roce 2005) i SNA (založeno v roce 2008). V roce 2010 Biletsky prohlásil, že národním cílem Ukrajiny je „vést bílé rasy světa do posledního křížového tažení … proti Untermenschen [méněcenným rasám] vedeným Semity.“ V roce 2014 byl Biletsky zvolen do parlamentu. Azov opustil, protože zvolení funkcionáři nemohou být v armádě ani v policii. Poslancem zůstal až do roku 2019.
Tyto síly byly soukromě financovány oligarchy – nejznámějším z nich je Igor Kolomojskij, energetický magnát, miliardář a tehdejší guvernér Dněpropetrovské oblasti. Kromě Azova financoval Kolomojskij i další dobrovolnické prapory, jako například jednotky Dněpr 1 a 2, Aidar a Donbas.
Nedávno o tom informoval deník Mint Press News: „Zelenského prezidentská kandidatura v roce 2019, v níž získal 73 % hlasů, byla úspěšná na základě toho, že kandidoval s cílem bojovat proti korupci a nastolit v zemi mír, ale jak odhalily uniklé dokumenty známé jako Pandora Papers, on sám ukládal finanční prostředky na zahraničních bankovních účtech.“ Zelenského kampaň v té době podporoval a financoval izraelsko-ukrajinský miliardář Igor Kolomojskij – který byl sám obviněn z krádeže 5,5 miliardy dolarů z vlastní banky.
„Zdá se, že muslimové jsou pro prapor Azov velkým problémem. Islamofobie přítomná nejen v Azovu, ale i v Národní gardě Ukrajiny se silně projevila na sociálních sítích, když oficiální stránky Národní gardy oslavovaly prapor Azov, jak si namáčí kulky do vepřového sádla. Video bylo namířeno proti muslimským vojákům z Čečenska, kteří bojují na straně Ruska, a Národní garda je na Twitteru označila za skřety.“
V červnu 2015 Kanada i Spojené státy oznámily, že nebudou pluk Azov podporovat ani cvičit s odkazem na jeho neonacistické vazby. Následující rok však USA pod tlakem Pentagonu zákaz zrušily a CIA zahájila tajný program na výchovu ultranacionalistických milicí na východě Ukrajiny. V říjnu 2019 podepsalo 40 členů amerického Kongresu dopis, v němž neúspěšně vyzývali ministerstvo zahraničí USA, aby Azov označilo za „zahraniční teroristickou organizaci“ (FTO).
V únoru 2019 publikoval časopis Nation podrobný analytický článek: „Neonacisté a krajní pravice jsou na Ukrajině na pochodu“, v němž se podrobně věnuje xenofobní a bělošské nadřazené politické ideologii ukrajinských krajně pravicových militantních skupin.
Tehdejší předseda parlamentu Andrij Parubij spoluzaložil a vedl dvě neonacistické organizace: Sociálně-národní stranu Ukrajiny (později přejmenovanou na Svobodu) a Patriot Ukrajiny, jejíž členové nakonec tvořili jádro Azova.
Ještě znepokojivější je pronikání krajní pravice do orgánů činných v trestním řízení. Krátce po převratu na Majdanu v roce 2014 USA vybavily a vycvičily nově založenou Národní policii, což mělo být charakteristickým programem na podporu ukrajinské demokracie. Náměstkem ministra vnitra – který Národní policii řídí – je Vadim Trojan, veterán Azova a Patriot Ukrajiny.
V roce 2015 přijal ukrajinský parlament zákon, který učinil dvě polovojenské organizace z druhé světové války – Organizaci ukrajinských nacionalistů (OUN) a Ukrajinskou povstaleckou armádu (UPA) – hrdiny Ukrajiny a popírání jejich hrdinství označil za trestný čin. OUN kolaborovala s nacisty a podílela se na holocaustu, zatímco UPA z vlastní vůle vyvraždila tisíce Židů a 70-100 tisíc Poláků.
Navzdory všem důkazům o genocidě a etnických čistkách Rusů ze strany neonacistických milicí na Ukrajině, které svědčí o opaku, se establishmentová média hemží zprávami o údajné genocidě Ukrajinců ze strany stahujících se ruských sil na předměstí hlavního města. Ve městě Buča, které leží 37 km severozápadně od Kyjeva, byly nalezeny stovky mrtvých těl „pohřbených v masových hrobech“, které údajně zmasakroval čečenský kontingent ruských sil okupujících tuto oblast.
Hlavní ruský vyšetřovatel Alexandr Bastrykin, šéf ruského Vyšetřovacího výboru, odmítl nepravdivá a nepodložená obvinění z údajných válečných zločinů a genocidy ze strany ruských vojsk a nařídil zahájit vyšetřování na základě toho, že Ukrajina zákeřně šířila „záměrně nepravdivé informace“ s cílem očernit měsíc trvající vojenskou kampaň Ruska na Ukrajině.
Kromě toho Rusko požádalo o svolání zasedání Rady bezpečnosti OSN na 4. dubna kvůli údajným válečným zločinům ruských sil v ukrajinské Buči, uvedl v neděli první zástupce stálého zástupce Ruska při OSN Dmitrij Poljanskij.
„V souvislosti s provokací ukrajinských radikálů v Buče Rusko požádalo o svolání zasedání Rady bezpečnosti OSN na pondělí 4. dubna,“ napsal na svém kanálu Telegram. „Odhalíme ukrajinské provokatéry a jejich západní patrony.“
Ruské ministerstvo obrany dříve v neděli uvedlo, že všechny ruské jednotky opustily město Buča v Kyjevské oblasti již 30. března, zatímco „důkazy o zločinech“ se objevily o čtyři dny později, kdy do města dorazily ukrajinské bezpečnostní síly a spojenecké ultranacionalistické milice.
Neopodstatněné vznášení falešných obvinění z údajné genocidy a etnických čistek bez jediného důkazu s cílem očernit regionální a globální protivníky se v posledních letech stalo oblíbeným nástrojem v arzenálu psychopata korporátních médií.
Po vzestupu Číny jako významné ekonomické mocnosti v 21. století dostala média hlavního proudu podobný úkol od bezpečnostních složek, aby tohoto globálního soupeře démonizovala, a to tak, že si vymýšlela údajnou „genocidu a etnické čistky“ ujgurských muslimů v západní čínské provincii Sin-ťiang, aby vrazila klín mezi rostoucí průmyslovou mocnost a energeticky bohatý islámský svět.
Na rozdíl od několika nešťastných islámských zemí na Blízkém východě, jako je Afghánistán, Irák, Libye a Sýrie, které prošly vojenskou okupací USA nebo intervencemi prostřednictvím regionálních zmocněnců a kde došlo k nesčetným rozsáhlým masakrům, jež vytvořily miliony uprchlíků, v čínském Sin-ťiangu žádný takový masakr nebo nucené vysídlení etnických Ujgurů nikdy nebylo zaznamenáno, a to ani korporátními médii, která jsou hlavním šiřitelem domnělého pronásledování Ujgurů v Číně.
Po smrtících nepokojích v Urumči v červenci 2009 mezi etnickými skupinami Chanů a Ujgurů v hlavním městě provincie Sin-ťiang, při nichž byly zabity desítky výtržníků na obou stranách, prošla Čína sérií násilných teroristických útoků, které v následujících letech otřásly Sin-ťiangem i zbytkem Číny.
Na rušném vlakovém nádraží na jihu Číny byly k smrti rozsekány desítky civilistů. Ujgur najel autem do davu na pekingském náměstí Nebeského klidu. Třiačtyřicet lidí zahynulo, když militanti hodili bomby ze dvou sportovních užitkových vozidel, která se řítila rušnou tržní ulicí v Urumči. Při návštěvě čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v Sin-ťiangu v roce 2014 vybuchly na nádraží v Urumči bomby, které zabily tři lidi a 79 jich zranily.
Po zkušenostech s vlnou teroristických útoků čínské úřady iniciovaly v Sin-ťiangu deradikalizační programy, do nichž byli Ujgurové vybízeni k účasti, podobně jako v západních zemích, kde byli muslimští přistěhovalci pod dohledem a podezřelí s násilnými trestnými činy v minulosti byli vyzváni k účasti na deradikalizačních programech po teroristickém útoku z 11. září 2001, kdy protimuslimská paranoia dosáhla vrcholu.
K většině výše zmíněných teroristických útoků v Číně se přihlásilo Islámské hnutí Východního Turkistánu (ETIM), fanatická nadnárodní teroristická organizace Ujgurů, která se účastnila džihádistických povstání až v Afghánistánu a Sýrii. Tato militantní skupina byla Čínou, OSN a mnoha regionálními zeměmi prohlášena za zakázanou teroristickou organizaci, ačkoli Trumpova administrativa její označení za teroristickou v roce 2020 zrušila.
Podobně jako ujgurská diaspora v západních zemích, kterou bezpečnostní agentury a korporátní média zaštiťují, aby očerňovala globálního rivala, existuje i další tajná organizace čínských disidentů se sídlem v USA, která se až do prezidentských voleb v listopadu 2020 těšila ochraně amerického Deep State a byla využívána jako trumf k vedení psychologické války proti čínské vládě.
Falun Gong založil jeho vůdce Li Hongzhi v Číně na počátku 90. let 20. století. Dnes má Falun Gong neformální ústředí Dragon Springs, areál o rozloze 400 akrů na severu státu New York, který se nachází nedaleko současného sídla Li Hongzhiho. V Dragon Springs a okolí působí také umělecká odnož Falun Gongu, Shen Yun, a dvě úzce propojené školy, Fei Tian College a Fei Tian Academy of the Arts.
Od roku 1998 se Li Hongzhi usadil jako stálý rezident ve Spojených státech a udržuje kontakty na vysoké úrovni nejen ve vládách USA a Číny, ale těší se také obrovskému politickému vlivu mezi čínskou diasporou po celém světě, a to díky hlubokým kapsám několika čínských miliardářů, kterými se Falun Gong může pochlubit ve svých řadách a kteří štědře přispívají na financování protičínských propagandistických operací tajné organizace.
Zapomeňte na kritiku této tajné společnosti, až do voleb nebylo v hlavních zpravodajských relacích dovoleno jméno Falun Gongu ani zmínit. Ve všech veřejně dostupných informacích o cílech a aktivitách této nábožensko-politické sekty byl jednoduše popisován jako „náboženské a duchovní hnutí“, které své členy učí „meditačním technikám.“
V říjnu 2020 však Kevin Roose ve výbušném článku pro New York Times, který měl rozptýlit příval zpráv o „skandálu Chinagate“, do něhož byla zapletena Bidenova kampaň před americkými prezidentskými volbami, rozmetal pokličku podvratné organizace a jejího média Epoch Times, hojně sledovaného Trumpovými příznivci, a tvrdil, že:
„Epoch Times byly po léta malé nízkorozpočtové noviny s protičínským zaměřením, které se zdarma rozdávaly na nárožích newyorských ulic. V letech 2016 a 2017 však noviny provedly dvě změny, které je proměnily v jedno z nejsilnějších digitálních vydavatelství v zemi.
Tyto změny také otevřely cestu k tomu, aby se publikace, která je spojena s tajným a poměrně obskurním čínským duchovním hnutím Falun Gong, stala předním šiřitelem pravicových dezinformací.“
Nejprve přijal prezidenta Trumpa a považoval ho za spojence v boji Falun Gongu proti vládnoucí čínské komunistické straně, která tuto skupinu před dvaceti lety zakázala a od té doby její členy pronásleduje. Relativně střídmé zpravodajství o politice USA se stalo více stranickým, s větším počtem článků výslovně podporujících pana Trumpa a kritizujících jeho odpůrce.
Jak se blížily volby v roce 2016, reportéři si všimli, že politické zpravodajství listu získalo více stranický tón. „Zdálo se, že se na Trumpa dívají téměř mesiášsky jako na antikomunistického vůdce, který přinese konec Komunistické strany Číny,“ řekl Steve Klett, který pro noviny pokrýval kampaň v roce 2016.
Odkud noviny berou peníze, je záhadou. Bývalí zaměstnanci uvedli, že jim bylo řečeno, že Epoch Times jsou financovány kombinací předplatného, reklamy a darů od bohatých praktikujících Falun Gongu.
Steve Bannon, bývalý hlavní stratég Bílého domu, patří mezi ty, kteří si všimli hlubokých kapes The Epoch Times. V loňském roce produkoval společně s NTD dokumentární film o Číně. Když s listem mluvil o dalších projektech, peníze podle něj nikdy nebyly problém. „Dal bych jim číslo,“ řekl Bannon. A oni se vrátili a řekli: „Tohle číslo nám stačí.“
