Nejasnosti kolem osoby George Adamského se z dnešního pohledu zúžily na pouhé dvě otázky: Byl Adamski podveden, nebo se podvodu účastnil zcela vědomě?
Přibližně před deseti lety začaly totiž prosakovat informace o tom, že bývalá nacistická Třetí říše v době své slávy pokročila natolik ve vývoji antigravitačních létajích aparátů, že sestavila několik zcela funkčních prototypů. To by nebyla až tak zásadní informace v souvislosti s aktivitou Adamského, kdyby se tyto stroje jako vejce vejci nepodobaly právě kosmickým lodím údajných Venušanů. V tu chvíli se zrodilo podezření, že Adamského „kosmické kontakty“ sloužily jen jako zastírací akce, aby se veřejnost nedozvěděla, kdo byl skutečným majitelem těchto pokročilých strojů. Teoreticky mohlo jít o kořistní stroje v rukou americké armády, ale mohlo jít také o stroje nějaké přeživší nacistické frakce s pár trumfy v kapse, která unikla pozornosti Spojenců na konci 2. světové války. Oboje by jistě stálo za zorganizování utajovací akce.
Dnes už se ví, že američané od samého začátku věděli, že jde o stroje pilotované nacisty (měli s nimi nepříjemnou zkušenost z bojů v Antarktidě) a v žádném případě nemohli přiznat, že toto nepřátelské letectvo je natolik mocné, že dokázalo získat nadvládu nad jejich vlastním vzdušným prostorem. Americké tryskové stíhačky se ukázaly jako naprosto neúčinné, což jasně předvedl washingtonský incident v roce 1952, kdy narušitelé uspořádali „parade marche“ v uzavřené zóně nad budovou Kapitolu, a nikdo tomu nijak nedokázal zabránit.
A přesně právě v tuto dobu George Adamski vystoupil se svým příběhem, v kterém pouze nacisty nahradil přátelskými mimozemšťany. Vše ostatní ponechal v původním stavu. Paradoxní je, že ještě i po letech byl napadán, že jeho snímky „musí být zfalšované“, protože byly mnohem detailnější, než se jaké podařilo pořídit komukoliv jinému. Prostě jeho kritikům nešlo na rozum, jak mohl vždy vědět, kam zamířit svůj teleskop. Mohl, když byl současně „vyvoleným“ kontaktérem jak fiktivních mimozemšťanů, tak skutečných posádek.
Rokem 1954 se totiž situace zásadně změnila. Tehdy Eisenhower podepsal nechvalně známou smlouvu s rasou Šedých (potažmo s jim nadřazenými reptiliány, kteří spolupracovali s nacisty), takže od té doby Adamski již nezakrýval slabost USA, ale naopak její příslušnost k černé mezihvězdné flotile. Proto mohl vědět dopředu o přeletech původně nepřátelských kosmických lodí – v podstatě mu při focení pózovaly.
Lež se vždy dobře prodává, když je zabalena mezi dvě pravdy. A zde lež, čili příběh o technicky zdatných a duchovně vyspělých cizích bytostech lidského vzhledu, byla zabalena přímo exkluzivně. Snímky i filmové záběry byly pravé, praví byli místní svědci událostí na obloze i jeho osobních kontaktů, praví byli i nezávislí pozorovaté z jiných částí světa. Dokonce nejspíše bylo i pravdou, že byl vzat na palubu malého „scoutu“, aby se v mateřské lodi mohl podívat dál do vesmíru.
A aby to nebylo uvěřitelné zbytečně moc, jeho vyprávění mělo několik vážných zádrhelů. Mimozemšťané pocházeli z Venuše, o které věda již za Adamského života zjistila, že na ní panují doslova pekelné podmínky (Viděl jsem krásné hory, jejichž některé vrcholky byly pokryty sněhem. Některé byly zcela holé a skalnaté a od pozemských hor se příliš nelišily, jiné byly naopak hustě zalesněné. Viděl jsem také vodu v potocích a velké vodopády na horských převisech. Orton se ke mně naklonil a šeptal mi: „Na Venuši máme mnoho jezer a sedm oceánů. Všechny jsou vzájemně spojeny přírodními i umělými vodními toky.“). Podobným způsobem vylepšil i naši oběžnici (Měsíc má vzduch… Střední zónou Měsíce se táhne krásný krajinný pás, kde se daří rostlinám a zvířatům a kde zcela pohodlně žijí lidé.). A jako by to nestačilo, ve vesmíru potkali obrovskou loď spřátelených Saturňanů, čili lidí pocházejících z plynné a totálně zmrzlé planety. Určitě skřípala fakta i v jeho dalších knihách, než jen „Uvnitř vesmírných lodí“, ale ty neznám, nečetl jsem je.
Čili svými bajkami nasměroval pozornost veřejnosti příhodnějším směrem (pryč od nacistů a temné flotily), ale zároveň příběhy dostatečně zdiskreditoval natolik (o popularizaci příslušných pasáží se postarali jeho „kritici“, možná někteří placení ze stejné kasičky), aby se nikdy nemohly stát všeobecně přijatelnými. Nemnohé rozpory v jím předložených příbězích se tak staly základem k obecnému zavržení této mimořádné kauzy celosvětového pozorování tvarem sobě velmi podobných UFO, včetně všech podpůrných důkazů – změnila se v pohádku jednoho pomateného muže (samozvaného „profesora“), v nic víc. Událost, ve svém základu bezpochyby pravdivá, zcela vyšuměla do ztracena, o což od samého začátku nejspíše šlo.
Nabízejí se otázky: Mohl si George Adamski nevšimnout, jak se věci mají ve skutečnosti? Opravdu mu bylo po celé roky předváděno tak dokonalé divadlo, že nikdy neměl důvod ani trochu zapochybovat? Jak velkého úsilí spousty lidí by bylo zapotřebí k tomu, aby podvod zaměřený na něj, jako na ústřední osobu, úspěšně proběhl?
Nebylo mnohem jednodušší najmout si někoho, kdo se upíše lži, buď za peníze, nebo jako službu vlasti? A nebyl tímto člověkem právě George Adamski? Osobně se přikláním k této možnosti jako nejvíce pravděpodobné.
Najisto se pravdu dozvíme, až budou jednou otevřeny tajné archívy k nezávislému prostudování.
Autor: Ing. Jiří Karbusický
Galerie
[ngg src=“galleries“ ids=“14″ display=“basic_thumbnail“ thumbnail_crop=“0″]
