Jde o boj mezi svobodou většiny lidí a výsadami, které má bílá menšina a vládnoucí vrstvy na Jihu světa.
Západní buržoazní média – tedy zpravodajský a informační aparát, který funguje jako prodloužená ruka vládnoucích tříd – při zmínkách o událostech v Palestině a na Ukrajině neustále připomínají svým divákům, že dění v těchto oblastech světa je bojem za ochranu Evropských „liberálních a demokratických“ hodnot.
Dozvídáme se, že Ukrajina chce vstoupit do Evropské unie a stát se liberální demokracií proti vůli „diktátorského“ Ruska, protože to „má imperiální ambice vůči Ukrajině, ne-li celé Evropě.“
Co se týče „Izraele“, Západ si zvykl Sionistické entitě dopřávat, protože se domnívá, že je třeba ji bránit za každou cenu, protože již ztělesňuje „liberálně demokratické hodnoty.“ Koneckonců „Izrael“ je Západem považován za jedinou „liberálně demokratickou zemi“ v regionu „šílených Muslimských a Arabských diktátorů“, jak tvrdí Západní diskurz.
Tu a tam je tato propagandistická tiráda přejata, aby zarámovala boj, který údajně vede lid Tchaj-wanu proti jiné diktatuře, a to diktatuře s komunistickými rysy, takzvané Čínské lidové republice.
Tato premisa je pro naše čtenáře důležitá, protože se snaží ukázat, že narativ, který Euroamerické vládnoucí třídy a jejich mediální agenti neustále prezentují, se točí kolem dvou klíčových pojmů: liberalismu a demokracie, někdy spojovaných jako liberální demokracie.
Svět si však pravděpodobně zvykl na to, že Západ tato dvě slova opakuje stále dokola, takže naši čtenáři možná zapomněli na jejich význam a na to, jak tyto dva pojmy historicky vznikly. To znamená, že jsme zapomněli na historická fakta a boje, které kumulativně určily vznik liberalismu.
Řečeno tázavě, pokud se Západ chlubí tím, že je „liberální“ demokracií, co je to liberalismus? Jak liberalismus vzniká? Lze Evropu nebo USA považovat za liberální společnosti? Stručná odpověď zní: ne. Západ je zemí fanatiků, jejichž veškeré ideologické a materiální bohatství je postaveno na genocidě, otroctví a drancování většiny obyvatel světa.
Genocida a otroctví: Kořeny Západní svobody
Liberalismus jako intelektuální doktrína odkazuje na myšlenku negativní svobody, která je založena na nedotknutelném potvrzení individuální svobody v rámci specifického způsobu společenské a ekonomické reprodukce, známého spíše jako kapitalismus.
Podle liberalismu, jak se nám říká, by si jednotlivci měli svobodně brát, koho chtějí, podnikat, jak chtějí, a když uplatňují své právo na individuální svobodu, stát by měl ustoupit stranou a nezasahovat. Mezi tím, co liberalismus údajně ztělesňuje na abstraktní úrovni, a sociálně-politickou praxí, z níž tato idea vzešla a v níž se upevnila, však existuje zásadní rozpor.
Zjednodušeně řečeno, liberalismus sice tvrdí, že prosazuje univerzální svobodu každého člověka, ale od svého vzniku byl svobodou vyhrazenou výhradně přesně vymezenému společenství lidí.
Italský filozof Domenico Losurdo se ve své knize nazvané A Counter History of Liberalism (Kontradějiny liberalismu) zabývá jádrem této problematiky. Na základě studia děl nejvlivnějších myslitelů liberalismu, tedy Johna Locka, Alexise de Tocquevilla a Isaiaha Berlina, Losurdo sleduje, jak se intelektuální artikulace liberalismu neshodovala s jeho politickou praxí. Liberální svoboda byla v kontextu Velké Británie a mrtvě zrozených Spojených států Amerických ve skutečnosti výsadou vyhrazenou okruhu lidí s nadřazeným postavením bílé rasy.
Existovaly dva hlavní rozpory, nebo to, co Losurdo označuje jako klauzule vyloučení, které ukazují, jak liberalismus nedokázal sladit své ideologické nároky s politickou praxí, z níž vzešel. Tyto dvě klauzule znamenaly: Za prvé, genocidní vyvražďování domorodců a za druhé, zotročování černých Afričanů. Jinými slovy, liberalismus nebyl pro většinu světa, jejíž životy zůstávaly v krvavém sevření koloniálního klování a zabíjení, ničím jiným než prázdným nárokem.
Domorodí Indiáni byli z „moderní“ či „negativní“ svobody jasně vyloučeni a místo toho byli odsouzeni k vyvlastnění a deportaci nebo přímo k zabíjení. Otroci a teoreticky svobodní černoši byli ještě v polovině dvacátého století vystaveni teroristickému násilí, zavíráni do dělnických domů nebo lynčováni.
Dokonce i velmi „moderní“ a „negativní“ svoboda otrokářů nebo vládnoucí třídy obecně byla silně omezena, což ještě v polovině dvacátého století vyžadovalo respektování zákazu miscegenace, zákazu mezirasových sexuálních a manželských vztahů.
Jinými slovy, liberalismus reguloval život mocných v období kolonialismu, zatímco genocida a otroctví byly konstitutivní součástí tohoto ideologického a politického hnutí. Ačkoli liberalismus nastolil otázku omezení moci v rámci společenství svobodných lidí (bělochů), šla tato svoboda ruku v ruce s nastolením absolutní moci nad vyloučenými, což představovalo zotročení černochů a vyhlazení původních obyvatel Ameriky. Svobodu a práva, které získalo velmi uzavřené společenství, získalo díky materiálnímu, sociálnímu a kulturnímu vyhlazení původních obyvatel Ameriky a Afričanů.
A když tedy pochopíme, že liberalismus se vyvinul jako ideologie války a vykořisťování, jak máme přehodnotit tato prohlášení buržoazních médií, která nám neustále tvrdí, že Izrael a Ukrajinu je třeba podporovat na obranu liberálních hodnot?
Naše svoboda, jejich porážka
Odpověď spočívá v pochopení historických a společensko-politických podmínek, které vedly ke zrušení otroctví. Otroctví bylo překonáno – do té míry, že bylo skutečně zrušeno – nikoli spontánním endogenním procesem v rámci liberalismu. Liberalismus se nereformoval sám.
Spíše tyto podmínky vznikly především v důsledku výzev, které představovaly gigantické boje za emancipaci a uznání, jež vyvíjeli vyloučení lidé. Byla to Haitská protikoloniální revoluce v roce 1791, která zrušila otroctví, byla to Říjnová revoluce v roce 1917, která umožnila přerozdělení bohatství ve prospěch lidu, stejně jako revoluce v Íránu v roce 1979, která vyhnala imperialisty ze země.
Jinými slovy, ozbrojený odpor, komunismus a boj za národní osvobození byly hybnou silou dějin, která nastartovala změny a donutila imperialisty, aby se přizpůsobili jejich požadavkům. Takzvaný liberální svět byl nucen akceptovat tato materiální vítězství, často získaná prostřednictvím divokých partyzánských bojů, únosů letadel a vyhánění cizích vojsk z domorodé země.
Přesto byly tyto společensko-politické formace pokaždé, když povstaly, obviněny a démonizovány. A co je nejdůležitější, je třeba si uvědomit, že imperialisté dělali vše, co mohli, aby tato hnutí potlačili, a právě zde pochopíme, že liberalismus a fašismus jsou dvě strany téže mince.
Západní vládnoucí třídy bojovaly proti komunismu v Evropě tím, že vytvořily pohodlné spojenectví mezi liberalismem a nacismem. Ve skutečnosti se nacisté při koncipování svého nadřazeného projektu inspirovali Americkými segregačními zákony.
Americké zákony pro ně inovativně zpracovaly rasismus do zákona, a tak se skutečně inspirovali dekrety, které omezovaly přistěhovalectví na svobodné bílé osoby, nebo myšlenkami nucené emigrace černochů, které předložili Lincoln a Jefferson.
Na druhou stranu liberálové nakonec naverbovali nacisty k boji proti komunismu, tj. prostřednictvím operace Gladio, a spřáhli se s nejreakčnějšími silami v Západní Asii (Sionisty a Wahhábisty), aby zajistili zachování svých zájmů.
Vrátíme-li se tedy k naší původní otázce, podstata těchto válek je jednoduchá. Jedná se o boj mezi svobodou většiny lidí a výsadami, které má bílá menšina a vládnoucí vrstvy na jihu světa. Je to boj proti těm fanatikům, kteří jsou připraveni naskočit do Sionistického nebo Banderovského vlaku pod praporem svobody.
Jejich vize svobody je taková, že vyžaduje vykořisťování většiny světa. Palestinci, a tedy i Nigerijci nebo Rusové, však znovu opakují historii odboje. Bojují proti tomuto materiálnímu a ideologickému projektu války a ovládnutí světa. Jediný rozdíl je tentokrát v tom, že liberalismus se začíná hroutit.
Prosím, lajkujte, sdílejte a přihlaste se k odběru tohoto kanálu, abychom mohli pokračovat ve sdílení zpráv, kterých se mainstream neodvažuje dotknout. Zůstaňte silní. Tento boj vyhrajeme.
[…] post Dvě strany jedné mince: Liberalismus a fašismus first appeared on Akta […]
Spíš by se dalo ríci, že se jedná o stejnou stranu jedné mince. Avers i revers, jedno je.