Kdo zmasakroval obyvatele Bucha? Hrůzné fotografie a videozáznamy těl v masových hrobech a na ulicích v Buči učinily z tohoto ukrajinského města (37 000 obyvatel) vzdáleného 23 km severozápadně od Kyjeva nový Ground Zero v probíhající rusko-ukrajinské válce.
Kdo tato zvěrstva spáchal? Dříve než mohly být racionálně zpracovány a nezávisle prozkoumány důkazy, které by na tuto základní otázku odpověděly, byl nám předložen vykonstruovaný „globální konsensus“ v této věci. Podle ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, Bidenovy administrativy, OSN a průmyslového komplexu Fake News je verdikt již vynesen: Ruská vojska provedla hrůzná zvěrstva, která údajně zahrnovala masové vraždy mužů, žen a dětí, mučení, mrzačení, stínání hlav, rozčtvrcení a znásilňování.
„Svět už zažil mnoho válečných zločinů, v různých dobách a na různých kontinentech,“ řekl prezident Zelenskyj ve videoposelství v neděli 3. dubna. „Je však načase udělat vše pro to, aby se válečné zločiny ruské armády staly posledním projevem takového zla na zemi,“ dodal.
Hovořil o „stovkách zabitých, umučených, popravených civilistů“ a obvinil, že na ulicích jsou „těla … zaminovaná oblast … dokonce i těla mrtvých jsou zaminovaná.“
„Chci, aby všichni představitelé Ruské federace viděli, jak se plní jejich příkazy,“ pokračoval Zelenskyj. „Takové příkazy. Takové plnění. A společná odpovědnost. Za ty vraždy, za to mučení, za ty ruce utržené výbuchy, které leží na ulicích. Za výstřely do týla svázaných lidí. Takto bude nyní vnímán ruský stát. Takový je váš obraz.“
Zelenskyj 5. dubna varoval, že zvěrstva v Buči mohou být překonána ještě horšími nehoráznostmi v Borodjance a dalších ukrajinských městech a vesnicích. Ve svém emotivním videoposelství k OSN Zelenskyj obvinil ruské vojáky z nevybíravého zabíjení ukrajinských civilistů „jen pro jejich potěšení.“ „Stříleli a zabíjeli ženy před jejich domy, když se jen snažily někomu zavolat….. Zabíjeli celé rodiny, dospělé i děti, a těla se snažili spálit,“ řekl Zelenskyj.
Valné shromáždění OSN odhlasovalo 7. dubna potřebnými dvěma třetinami hlasů členů rezoluci vyzývající k pozastavení členství Ruska v Radě pro lidská práva. Zdánlivým důvodem tohoto kroku jsou údajné ruské válečné zločiny na Ukrajině, včetně tvrzení o zvěrstvech, kterých se údajně dopustili ruští vojáci na ukrajinských civilistech v Buči a jinde.
Popírání ze strany Ruska: Kdo lže?
Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov v prohlášení, které 4. dubna přinesla ruská tisková agentura TASS, odsoudil obvinění z masakru v Buči jako „falešné.“ „Druhý den byl ve městě Buča v Kyjevské oblasti proveden další falešný útok poté, co ruští vojáci opustili oblast v souladu s plány a dosaženými dohodami,“ uvedl ruský ministr zahraničí. „O několik dní později tam byl zinscenován falešný útok, který je podněcován na všech kanálech a sociálních sítích ukrajinskými představiteli a jejich západními patrony.“
Jak se dalo očekávat, Lavrovovo prohlášení a další podobná popření ruských mluvčích západní představitelé a média bez okolků odmítli jako samoúčelnou kremelskou propagandu. Za normálních okolností to není nerozumný postoj, zejména s ohledem na skutečnost, že TASS, Pravda, Novosti a další ruská média jsou notoricky známé státem kontrolované pozůstatky z komunistické éry Sovětského svazu. Zdá se však, že existují znepokojivá fakta, která jsou v rozporu s narativem „Rusko to udělalo“ Zelenského, americko-evropského názorového kartelu Fake News a dalších oficiálních i neoficiálních agentů amerického Deep State.
Různí nezávislí analytici poukázali na do očí bijící díry a nesrovnalosti v převládajícím příběhu. Například reportér Joe Lauria ve svém sloupku pro Consortium News ze 4. dubna nazvaném „Questions Abound About Bucha Massacre„ upozornil na znepokojivé problémy s časovou osou Zelenského případu Buča. Lauria poznamenává, že všechny ruské síly opustily Buču ve středu 30. března, a odvolává se na shodu všech stran na této skutečnosti: Ruské a ukrajinské úřady a pozorovatelé západních médií.
Ruský odjezd podle něj „ve čtvrtek potvrdil usměvavý Anatolij Fedoruk, starosta města Buča, ve videu na oficiální facebookové stránce bučské radnice.“ Lauria poznamenává, že „v přeloženém příspěvku, který video doprovází, se píše: ’31. březen – den osvobození Bučy. Oznámil to starosta Bučy Anatolij Fedoruk. Tento den se zapíše do slavné historie Buchy a celé bučské komunity jako den osvobození ozbrojenými silami Ukrajiny od ruských okupantů.“
Lauria pokračuje: „Všechna ruská vojska jsou pryč, a přesto není o masakru ani zmínka. Rozzářený Fedoruk říká, že jde o ‚slavný den‘ v dějinách Bučy, což by sotva platilo, kdyby ulice kolem Fedoruka pokrývaly stovky mrtvých civilistů.“
Jason Michael McCann z blogu Standpoint Zero podobně zpochybňuje scénář „udělali to Rusové“ na základě časové osy a protichůdných důkazů. Poznamenává, že „jde o podivný příběh“, a poukazuje na to:
„O fotografické důkazy následků není nouze. Nikdo nemůže zpochybnit, že stovky civilistů byly zmasakrovány v ulicích svých měst. Všichni to můžeme vidět. Víme, že se to stalo. Přesto média od počátku tohoto konfliktu zdůrazňují, že tato válka probíhá v „civilizovaném světě“. Každý její okamžik zachycují kamery obyčejných lidí. Neexistuje jediný videozáznam tohoto obrovského zločinu; ani jeden snímek, aktualizace na sociálních sítích, textová zpráva – nic. První, kdo se o tomto hanebném a velmi veřejném zločinu někde dozví, je, když se to dostane do novin. V Mariupolu, městě zcela obklíčeném ruskými jednotkami, se obyvatelé pomocí Skypu spojují se zpravodajskými kanály v Řecku. Dokonce i v rámci Rusy okupovaného jihu a východu země natáčejí běžní občané, co dělají Rusové a co dělají ukrajinské síly Rusům. Z několika kilometrů severně od Kyjeva, během strašlivého a trvalého útoku na civilní obyvatelstvo, však máme jen ticho, dokud o tom neinformuje tisk. To je zvláštní.“
Zelenského nacistický SS: prapor Azov v Buči
McCann, který píše z pohledu levicového středu, poznamenává, že podivné mlčení obyvatel Buči o těchto zvěrstvech rozhodně nebylo způsobeno nedostatečným přístupem k internetu a sociálním sítím, protože obyvatelé i představitelé městské rady po celou tuto dobu na sociálních sítích publikovali. Podivné bylo také mlčení médií. McCann poukazuje na to, že fotoreportér deníku New York Times Daniel Berehulak byl na místě v Buči a doprovázel prapor Azov, který byl spolu se speciálními jednotkami pluku SAFARI první ukrajinskou jednotkou, která do města vstoupila.
McCann dále poukazuje na to, že 2. dubna, čtvrtý den po odchodu Rusů, „se Jekatěrina Ukrajincová, zastupující orgán městské rady, objevila na informačním videu na stránce Bucha Live Telegram ve vojenské uniformě a sedící před ukrajinskou vlajkou, aby oznámila ‚vyčištění města‘.“
McCann pokračuje:
„Informovala obyvatele, že příchod praporu Azov neznamená, že osvobození je dokončeno (ale je, Rusové se plně stáhli), a že je třeba provést „kompletní čistku“. Před odjezdem dala obyvatelům pokyn, aby zůstali ve svých krytech a nevycházeli do ulic. A teď na okraj: tato zpráva byla sdílena na sociálních sítích. Takže tím odpadá myšlenka, že svědci masových vražd, které údajně spáchali Rusové, nemohli komunikovat s okolním světem. Mohli, a my máme spoustu důkazů o online komunikaci uvnitř Buče v tomto období – jenže nemáme žádné důkazy o masakru.“
McCann dochází k závěru, že brutální masakr „zní jako odveta“ na „sabotérech a komplicích“ praporu Azov, nikoli jako zvěrstva spáchaná ruskými jednotkami. Nejde o pouhou proputinovskou propagandu; o praporu Azov se hojně píše – a to ze zdrojů napříč politickým spektrem – jako o plně nacistickém, násilnickém a bělošském supremacistickém útvaru.
Levicoví demokraté v americkém Kongresu se v posledních několika letech zaměřili na ostrou kritiku praporu Azov, vyzvali americkou vládu, aby tuto organizaci označila za teroristickou skupinu, a zasazovali se o to, aby do jednotek Azov neproudily žádné americké zbraně ani finanční prostředky pro Ukrajinu.
„Bílá nadřazenost a neonacismus jsou nepřijatelné a nemají v našem světě místo,“ uvedl 27. března 2018 v prohlášení pro The Hill zástupce Ro Khanna (D-Calif.), který je otevřeným kritikem poskytování smrtící pomoci Ukrajině. „Jsem velmi potěšen, že nedávno schválený omnibus zabraňuje tomu, aby USA poskytovaly zbraně a výcvikovou pomoc neonacistickému praporu Azov bojujícímu na Ukrajině.“
V roce 2019 vedl Max Rose (D-N.Y.), předseda podvýboru pro vnitřní bezpečnost a boj proti terorismu, dopis 40 členů Kongresu, v němž vyzval ministra zahraničí Mikea Pompea, aby označil prapor Azov za teroristickou organizaci. Dokonce i Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva (OHCHR) ve své zprávě z roku 2016 obvinil příslušníky Azovu ze znásilňování, mučení a dalších forem sexuálního násilí. V roce 2019 Facebook v rámci své politiky pro nebezpečné osoby a organizace zakázal chválu Azova, ale nedávno tuto politiku zrušil s prohlášením: „Prozatím děláme úzkou výjimku pro chválu pluku Azov výhradně v souvislosti s obranou Ukrajiny nebo v jejich roli jako součásti ukrajinské Národní gardy.“ Wikipedie popisuje prapor Azov jako „neonacistickou jednotku“ a upozorňuje na to, že na uniformách Azova se výrazně používá nacistický znak Wolfsangel, který byl symbolem Hitlerových obávaných jednotek SS.
Prapor Azov a Deep State
Přes všechny hromadící se údery proti nim se však hrdlořezové z Azova stali nejnovějšími teroristickými chráněnci Deep State. Během Obamovy administrativy začaly CIA a ministerstvo obrany zasypávat azovské „vlastence“ penězi, zbraněmi a výcvikem, a dokonce je přivezly do Spojených států na další vzdělávání. A pokračuje to i dnes.
Co se týče sponzorování teroristů, není azovská akce CIA jejím prvním rodeem. Jak jsme v průběhu let obsáhle informovali, za demokratické i republikánské administrativy americká stínová vláda Deep State opakovaně podporovala ty nejvražednější a nejproti-američtější teroristické hrdlořezy: Al-Káidu, ISIS, Islámský džihád, OOP, Hamás, Hizballáh, Kosovskou osvobozeneckou armádu, Nejvyšší radu islámské revoluce v Iráku, Svobodnou syrskou armádu a další.
Nyní Bidenovi a Pelosiové demokraté a jejich korporátní mediální partneři označují každého, kdo se brání válečným bubnům nebo zpochybňuje do očí bijící nesrovnalosti v jejich rusko-ukrajinském příběhu, za „Putinova propagandistu“ a „ruského agenta.“
Vzhledem k neutuchající kampani propagandy, dezinformací, indoktrinace, cenzury a potlačování, kterou Fake News v posledních několika letech vedou (vzpomeňme na syndrom proti Trumpovi, nepokoje BLM, COVID-19, Jussie Smollet, Nick Sandmann a Covington Catholic boys, laptop Huntera Bidena, kšefty Joea Bidena s Ukrajinou a Čínou, Bidenovo mumlání a klopýtání, Drag Queen Story Hour, LGBTQ-CRT brainwashing, cancel culture atd. , ad infinitum), kriticky myslící lidé se zastaví a budou si klást otázky, než se nechají emočně zmanipulovat a vrhnou se jako lumíci přes útes do podpory nové války a všeho, co s ní souvisí: masivní finanční výpomoci, obrovské zvýšení cen energií, hyperinflační vládní výdaje, zavedení digitální měny centrální banky, politiky, která způsobí nedostatek potravin, a rozsáhlá nová omezení našich svobod.
Utrpení obětí na Ukrajině je velmi skutečné a velmi tragické, ale roztřídit fakta a pravdu v chaosu konkurenčních propagand a organizovaných podvodů je velmi obtížné. Rádi bychom čtenářům připomněli, že vládnoucí režimy v Moskvě i v Kyjevě jsou kolosálně zkorumpované a že nám není nabízena jednoduchá binární volba mezi dobrem a zlem. Místo toho je nám nabízena volba mezi arzenikem a kyanidem – a neměli bychom spolknout ani jedno.
pekne skonšpirované