Ukrajina zatím válku s Ruskem po invazi Moskvy na konci února formálně „neprohrála“, ale podle několika vojenských veteránů je jen otázkou času, kdy se tak stane.
„Zbraně jsou rozkradeny, humanitární pomoc je rozkradena a my nemáme ponětí, kam se poděly miliardy, které byly do této země poslány,“ řekl jeden z válečných veteránů v rozhovoru pro The Gray Zone a podrobně popsal, co se děje s masivní pomocí, která je Ukrajině poskytována díky americkým daňovým poplatníkům.
Zpravodaj dodal:
Na videu zaslaném v červenci přes Facebook Messenger je vidět, jak Ivan* stojí vedle svého auta, modelu SUV Mitsubishi z počátku roku 2010. Ze zadního okna se valí kouř. Ivan se směje a přejíždí kamerou svého telefonu po celé délce vozidla a ukazuje na díry po kulkách. „V mém autě umřelo turbodmychadlo,“ říká a natáčí telefon směrem k přední části vozidla. „Můj velitel říká, že bych si měl opravu zaplatit sám. Takže abych mohl ve válce používat své vlastní auto, musím si za vlastní peníze koupit nové turbodmychadlo.“
Ivan otočil fotoaparát směrem ke svému obličeji. „No, vy zasraný zmrdi, poslanci, doufám, že se navzájem vy***áte. Ďáblové. Kéž byste byli na našem místě,“ řekl.
Jeho rozzlobené hodnocení přichází poté, co si ukrajinští poslanci minulý měsíc odhlasovali 70procentní navýšení, uvedl The Gray Zone a dodal, že podle dokumentace to mohli udělat díky miliardám dolarů a eur, které byly do země poslány.
„My, ukrajinští vojáci, nemáme nic,“ řekl Ivan listu. „Věci, které vojáci dostali k použití ve válce, pocházejí přímo od dobrovolníků. Pomoc, která jde naší vládě, se k nám nikdy nedostane.“
Ivan říká, že slouží v ukrajinské armádě od roku 2014. V současné době je nasazen v Donbasu, kde musí používat malé komerční bezpilotní letouny, aby lokalizoval ruské pozice, na které má být zaměřeno dělostřelectvo.
„Na frontě je nyní tolik problémů,“ řekl. „Nemáme internetové připojení, což nám v podstatě znemožňuje práci. Musíme jezdit autem, abychom získali připojení na mobilních zařízeních. Dovedete si to představit?“
Jiný voják ze stejné jednotky poslal video, na kterém se krčí v zákopu poblíž frontové linie v Donbasu.
„Podle dokumentů nám tu vláda postavila bunkr,“ poznamenal na videu. „Ale jak vidíte, nad našimi hlavami je jen několik centimetrů dřevěného krytu, který nás má chránit před tankovou a dělostřeleckou palbou.“
„Rusové nás ostřelují celé hodiny. My jsme si ty zákopy vykopali sami. Máme tady dva AK-47 mezi pěti vojáky a ty se neustále zasekávají kvůli všemu tomu prachu,“ vypověděl.
„Šel jsem za svým velitelem a vysvětlil mu situaci. Řekl jsem mu, že je příliš těžké tuto pozici zastávat. Řekl jsem mu, že chápu, že je to strategicky důležitý bod, ale naše jednotka je rozbitá a žádná úleva pro nás nepřichází. Za deset dní tu zemřelo patnáct vojáků, všichni na následky ostřelování a střepin. Zeptal jsem se velitele, jestli bychom mohli přivézt nějakou těžkou techniku, abychom mohli postavit lepší bunkr, a on odmítl, protože prý by ruské ostřelování mohlo techniku poškodit. Copak mu nevadí, že tu zemřelo 15 našich vojáků?“ zeptal se voják.
„Kdybyste se pokusil vysvětlit situaci, v níž se nacházejí ukrajinští vojáci, americkému vojákovi, myslel by si, že jste se zbláznil,“ řekl Ivan. „Představte si, že byste americkému vojákovi řekli, že ve válce používáme naše osobní auta, a navíc jsme zodpovědní za placení oprav a pohonných hmot.“
„Kupujeme si vlastní neprůstřelné vesty a helmy. Nemáme pozorovací přístroje ani kamery, takže vojáci musí vystrčit hlavu, aby viděli, co se blíží, což znamená, že jim raketa nebo tank může kdykoli utrhnout hlavu,“ dodal.
Třiadvacetiletý Ilja, voják z Kyjeva, si také posteskl nad podmínkami.
„Kdybych věděl, kolik je v této armádě podvodů a jak to s námi všechno bude, nikdy bych do ní nevstoupil,“ řekl. „Chci se vrátit domů, ale když uteču, hrozí mi vězení.“
Dále uvedl, že jemu a ostatním vojákům v jeho jednotce chybí základní zbraně a ochranné pomůcky.
„Na Ukrajině se lidé podvádějí i ve válce. Viděl jsem, jak nám berou darované léky,“ řekl. „Auta, která nás vozila na naše pozice, byla ukradena. A za tři měsíce nás nevystřídali noví vojáci, ačkoli jsme už měli být třikrát vystřídáni.“
Americká lékařka, která si říká Samatha Morrisová, také hovořila o neustálé korupci uvnitř ukrajinských hranic.
„Když jsem poprvé překročila hranice z Polska, musela jsem své zdravotnické potřeby schovávat pod matrace a pleny, aby mi je nikdo neukradl,“ řekla Morrisová, která pochází z Maine a v květnu odjela na Ukrajinu učit vojáky lékařské péči.
„Pohraničníci na ukrajinské straně vám prostě vezmou věci a řeknou vám: ‚Potřebujeme to pro naši válku‘, ale pak je prostě ukradnou a prodají dál. Upřímně řečeno, pokud dary nedoručíte příjemcům osobně, nikdy se k nim nedostanou,“ dodala.
„Volala mi zdravotní sestra z vojenské nemocnice v ukrajinském městě Dnipro,“ pokračovala Morrisová. „Řekla, že prezident nemocnice ukradl všechny léky proti bolesti, aby je mohl dále prodat, a že zranění vojáci, kteří se tam léčí, nemají žádné léky proti bolesti. Prosila nás, abychom jí předali léky proti bolesti. Říkala, že je před prezidentem nemocnice schová, aby se dostaly k vojákům. Ale komu se dá věřit? Opravdu prezident nemocnice léky kradl, nebo se nás snažila podvést, abychom jí dali léky proti bolesti, které by mohla prodat nebo použít? Kdo ví. Všichni lžou.“
To poslední, co by měli američtí daňoví poplatníci dělat, je financovat zkorumpovanou Ukrajinu, a přesto naši představitelé nadále tisknou dolary a posílají je tam, aby byly promrhány nebo rozkradeny.
