Nyní je zřejmé, že dnešní eskalace nové studené války byla naplánována již před více než rokem, přičemž vážná strategie byla spojena s americkým plánem zablokovat Nord Stream 2 jako součást cíle zablokovat západní Evropu („NATO“) v úsilí o prosperitu prostřednictvím vzájemného obchodu a investic s Čínou a Ruskem.
Jak oznámil prezident Biden a zprávy o národní bezpečnosti USA, za hlavního nepřítele byla považována Čína. Přestože Čína hrála užitečnou roli v tom, že umožnila korporátní Americe snížit mzdové sazby dělníků deindustrializací americké ekonomiky ve prospěch čínské industrializace, byl čínský růst uznán jako představující ultimátní teror: prosperitu prostřednictvím socialismu. Socialistická industrializace byla vždy vnímána jako velký nepřítel rentiérské ekonomiky, která ve století od konce první světové války, a zejména od 80. let 20. století, ovládla většinu států. Výsledkem je dnes střet ekonomických systémů – socialistická industrializace versus neoliberální finanční kapitalismus.
Nová studená válka proti Číně se tak stává implicitním zahájením toho, co hrozí být dlouhotrvající třetí světovou válkou. Strategie USA spočívá v odlákání nejpravděpodobnějších ekonomických spojenců Číny, zejména Ruska, střední Asie, jižní Asie a východní Asie. Otázkou bylo, kde začít s porcováním a izolací.
Rusko bylo považováno za největší příležitost k zahájení izolace, a to jak od Číny, tak od eurozóny NATO. Byl vypracován sled stále přísnějších – a doufejme, že osudových – sankcí proti Rusku, které měly zablokovat obchodování NATO s ním. Vše, co bylo potřeba k zažehnutí geopolitického zemětřesení, byl casus belli.
To se podařilo snadno zařídit. Eskalující nová studená válka mohla být zahájena na Blízkém východě – kvůli odporu proti americkému záboru iráckých ropných polí, proti Íránu a zemím, které mu pomáhají ekonomicky přežít, nebo ve východní Africe. Pro všechny tyto oblasti byly vypracovány plány na převraty, barevné revoluce a změny režimů a americká africká armáda se v posledním roce či dvou budovala obzvlášť rychle. Ukrajina však byla po osm let, od převratu na Majdanu v roce 2014, vystavena občanské válce podporované Spojenými státy a nabízela šanci na první největší vítězství v této konfrontaci proti Číně, Rusku a jejich spojencům.
Proto byly ruskojazyčné oblasti Doněcka a Luhanska ostřelovány se zvyšující se intenzitou, a když Rusko stále upouštělo od odpovědi, byly údajně vypracovány plány na velké zúčtování, které mělo začít koncem února – počínaje bleskovým útokem západní Ukrajiny organizovaným americkými poradci a vyzbrojeným NATO.
Ruská preventivní obrana dvou východoukrajinských provincií a následné vojenské zničení ukrajinské armády, námořnictva a letectva v uplynulých dvou měsících posloužily jako záminka k zahájení programu sankcí navrženého Spojenými státy, který dnes sledujeme. Západní Evropa s tím poslušně souhlasí. Místo aby kupovala ruský plyn, ropu a potraviny, bude je kupovat od Spojených států a prudce zvýší dovoz zbraní.
Výhledový pokles směnného kurzu eura vůči dolaru
Je proto vhodné podívat se na to, jaký vliv bude mít tato skutečnost na platební bilanci západní Evropy, a tedy i na směnný kurz eura vůči dolaru.
Evropský obchod a investice před válkou za uvalení sankcí slibovaly rostoucí vzájemnou prosperitu Německa, Francie a dalších zemí NATO vůči Rusku a Číně. Rusko poskytovalo dostatek energie za konkurenceschopnou cenu a tato energie měla díky projektu Nord Stream 2 zaznamenat obrovský skok. Evropa měla získat devizové prostředky na zaplacení tohoto rostoucího dovozního obchodu kombinací vývozu většího množství průmyslových výrobků do Ruska a kapitálových investic do rozvoje ruské ekonomiky, např. německých automobilových společností a finančních investic. Tento dvoustranný obchod a investice jsou nyní zastaveny – a zůstanou zastaveny po mnoho a mnoho let vzhledem k tomu, že NATO zabavilo ruské devizové rezervy vedené v eurech a britských librách šterlinků, a vzhledem k evropské rusofobii rozdmýchávané americkými propagandistickými médii.
Místo něj budou země NATO nakupovat americký LNG, ale budou muset vynaložit miliardy dolarů na vybudování dostatečné přístavní kapacity, což může trvat možná až do roku 2024. (Do té doby hodně štěstí.) Nedostatek energie prudce zvýší světové ceny plynu a ropy. Země NATO také zvýší nákupy zbraní od amerického vojensko-průmyslového komplexu. Téměř panické nákupy rovněž zvýší cenu zbraní. A zvýší se i ceny potravin v důsledku zoufalého nedostatku obilí, který bude jednak důsledkem zastavení dovozu z Ruska a Ukrajiny, jednak nedostatkem čpavkových hnojiv vyráběných z plynu.
Všechny tři tyto obchodní dynamiky posílí dolar vůči euru. Otázkou je, jak bude Evropa vyrovnávat své mezinárodní platby se Spojenými státy. Co bude vyvážet, co bude americká ekonomika akceptovat, protože její vlastní protekcionistické zájmy získávají vliv, nyní, když globální volný obchod rychle odumírá?
Odpověď zní, že ne moc. Co tedy Evropa udělá?
Mohl bych předložit skromný návrh. Nyní, když Evropa v podstatě přestala být politicky nezávislým státem, se začíná podobat spíše Panamě a Libérii – offshorovým bankovním centrům s „výhodnou vlajkou“, které nejsou skutečnými „státy“, protože nevydávají vlastní měnu, ale používají americký dolar. Vzhledem k tomu, že eurozóna byla vytvořena s měnovými pouty omezujícími její schopnost vytvářet peníze, které by mohla vydávat do ekonomiky nad hranici 3 % HDP, proč jednoduše nehodit finanční ručník do ringu a nepřijmout americký dolar jako Ekvádor, Somálsko a ostrovy Turks a Caicos? To by zahraničním investorům poskytlo jistotu proti znehodnocení měny při rostoucím obchodu s Evropou a jejím financování vývozu.
Alternativou pro Evropu je, že dolarové náklady jejího zahraničního dluhu, který si vzala na financování rostoucího deficitu obchodu se Spojenými státy za ropu, zbraně a potraviny, prudce vzrostou. Náklady v eurech budou ještě vyšší, protože tato měna vůči dolaru klesá. Úrokové sazby se zvýší, což zpomalí investice a zvýší závislost Evropy na dovozu. Eurozóna se změní v ekonomicky mrtvou zónu.
Pro Spojené státy to znamená dolarovou hegemonii na steroidech – přinejmenším vůči Evropě. Kontinent se stane poněkud větší verzí Portorika.
Kurz dolaru vůči měnám zemí globálního Jihu
Plnohodnotná verze nové studené války, kterou vyvolala „ukrajinská válka“, hrozí přerůst v úvodní salvu třetí světové války a bude pravděpodobně trvat nejméně deset let, možná dvě, protože USA rozšíří boj mezi neoliberalismem a socialismem na celosvětový konflikt. Kromě ekonomického dobytí Evropy se američtí stratégové snaží uzamknout africké, jihoamerické a asijské země podobně, jako to bylo naplánováno pro Evropu.
Prudký nárůst cen energií a potravin tvrdě zasáhne ekonomiky s deficitem potravin a ropy – ve stejné době, kdy se jejich zahraniční dluhy denominované v dolarech vůči držitelům dluhopisů a bankám stávají splatnými a kurz dolaru vůči jejich vlastní měně roste. Mnoho afrických a latinskoamerických zemí – zejména severní Afrika – stojí před volbou mezi hladověním, omezením spotřeby benzínu a elektřiny nebo půjčkou dolarů na pokrytí své závislosti na obchodu formovaném USA.
Hovoří se o tom, že MMF vydá nová zvláštní práva čerpání (SDR), aby mohl financovat rostoucí schodky obchodní bilance a platebního styku. Takový úvěr je však vždy spojen s určitými podmínkami. MMF má vlastní politiku sankcí vůči zemím, které se nepodřizují politice USA. Prvním požadavkem USA bude, aby tyto země bojkotovaly Rusko, Čínu a jejich vznikající obchodní a měnovou svépomocnou alianci. „Proč bychom vám měli dávat zvláštní práva čerpání nebo vám poskytovat nové dolarové půjčky, když je jednoduše utratíte v Rusku, Číně a dalších zemích, které jsme prohlásili za nepřátele,“ budou se ptát američtí představitelé.
Takový je alespoň plán. Nedivil bych se, kdyby se nějaká africká země stala „další Ukrajinou“, kde by americké zástupné jednotky (zastánců wahhábismu a žoldáků je stále dost) bojovaly proti armádám a obyvatelstvu zemí, které se chtějí živit obilím z ruských farem a pohánět své ekonomiky ropou či plynem z ruských vrtů – nemluvě o účasti na čínské iniciativě Pásmo a cesta, která byla koneckonců spouštěčem k zahájení nové americké války za globální neoliberální hegemonii.
Světová ekonomika se rozhořívá a Spojené státy se připravily na vojenskou reakci a vyzbrojení vlastního obchodu s ropou a zemědělskými produkty, na obchod se zbraněmi a na požadavky, aby si země vybraly, na kterou stranu nové železné opony se chtějí připojit.
Co z toho však plyne pro Evropu? Řecké odbory již demonstrují proti uvaleným sankcím. A v Maďarsku premiér Viktor Orbán právě vyhrál volby na základě v podstatě protiunijního a protiamerického světonázoru, počínaje placením za ruský plyn v rublech. Kolik dalších zemí se k němu přidá – a jak dlouho to bude trvat?
Co z toho plyne pro země globálního Jihu, které jsou tlačeny – nejen jako „vedlejší škody“ hlubokého nedostatku a prudkého růstu cen energií a potravin, ale jako samotný cíl americké strategie, která zahajuje velké rozdělení světové ekonomiky na dvě části? Indie již americkým diplomatům sdělila, že její ekonomika je přirozeně propojena s ekonomikami Ruska a Číny. Stejný kalkul funguje i v Pákistánu.
Z pohledu USA je třeba odpovědět pouze na otázku: „Co z toho mají místní politici a klientské oligarchie, které odměňujeme za to, že dodávají své země?“
Američtí diplomatičtí stratégové považovali hrozící třetí světovou válku od jejího plánování za válku ekonomických systémů. Jakou stranu si země zvolí: vlastní ekonomické zájmy a sociální soudržnost, nebo podřízení se místním politickým vůdcům dosazeným americkým vměšováním, jako bylo 5 miliard dolarů, kterými se náměstkyně ministra zahraničí Victoria Nulandová chlubila, že před osmi lety investovala do ukrajinských neonacistických stran, aby iniciovala boje, které přerostly v dnešní válku?
Jak dlouho bude tváří v tvář všemu tomuto politickému vměšování a mediální propagandě trvat, než si zbytek světa uvědomí, že probíhá globální válka, na jejímž obzoru je třetí světová? Skutečným problémem je, že než svět pochopí, co se děje, globální zlom již umožní Rusku, Číně a Eurasii vytvořit skutečný neoliberální Nový světový řád, který nepotřebuje země NATO a který s nimi ztratil důvěru a naději na vzájemné ekonomické zisky. Vojenské bojiště bude poseto ekonomickými mrtvolami.
