Sankce hrají specifickou roli, aby udržely země „v šachu“ nebo „v souladu“ s vizí Washingtonu pro svět… Koneckonců, proč si špinit ruce, když můžete svého protivníka izolovat a nechat ho vyhladovět?
Svět viděl, jak hrozné mohou být sankce ze strany USA. Krutost sankcí pod vedením USA nelze bagatelizovat – od blokování životně důležitých léků až po úplné odříznutí soukromých osob od jejich těžce vydělaných peněz.
Vezměme si například případ Sýrie, kterou začátkem tohoto roku postihlo strašlivé zemětřesení. Tisíce lidí přišly o život a škody se odhadují na miliony dolarů a sankce uvalené na zemi téměř znemožnily získat jakoukoli pomoc. Ostatně trosky se stále ještě odklízely, když USA uvalily nové kolo sankcí – konkrétně proto, aby zabránily normalizaci vztahů ostatních zemí se syrským prezidentem Bašárem Asadem. Žádná slova nestačí k tomu, aby popsala, jak zločinné to může být.
Sankce hrají specifickou roli, aby udržely země „v šachu“ nebo „v souladu“ s vizí Washingtonu pro svět. Pokud se země rozhodne od této vize odchýlit, může jí být podle tohoto „řádu založeného na pravidlech“ zmrazen majetek, zablokován obchod a další. Jsou pravděpodobně nejlepší zbraní Spojených států – bez jediného výstřelu vyhladoví lidi a zničí ekonomiky. Koneckonců, proč si špinit ruce, když můžete svého protivníka izolovat až k hladomoru?
V posledních letech sílí volání po ukončení těchto sankcí. Stále více lidí si uvědomuje schopnost Washingtonu vyhladovět obyvatelstvo. Tvrzení, že sankce „cílí pouze na jednotlivé lidi“, je vyvráceno, protože ve skutečnosti ubližují nevinným lidem. Jedná se o kolektivní trest.
K výzvám k ukončení sankcí se připojují nejen země, na které jsou sankce uvaleny, ale i protiváleční aktivisté po celém světě. Vezměme si například Kubu: zemi, kterou Spojené státy jednostranně blokují již více než 60 let. Kubu v jejích výzvách ke zrušení nezákonné blokády a sankcí podporují nejen vedoucí představitelé většiny zemí světa, ale těší se i podpoře mírových aktivistů, především nově vznikajícího levicového křídla v západním světě.
Sdílené postoje vůči těmto hrůzným sankcím jsou krokem správným směrem. Stále více lidí si uvědomuje, že nezákonné jednostranné sankce uvalené především Spojenými státy jsou nespravedlivé a nátlakové. Výzvy k jejich ukončení je třeba přijmout. Ukončit sankce samotné a ignorovat přitom větší problém by však bylo strategickou chybou.
I kdyby byly sankce zrušeny, v současném rámci globální politiky by to znamenalo začlenění do ekonomického systému, který vede a v němž dominuje Washington. Sankce by byly zrušeny, ale stále by to byla hra Washingtonu. Jedná se o rámec, který má pouze usnadnit vládu vládnoucí třídy USA. Umožňuje „nezávislost“ – ale opět pouze za předpokladu, že země zůstane v rámci „řádu založeného na pravidlech“ vytvořeného Washingtonem a pro Washington.
Země by měly mít nejen zrušeny sankce, ale měly by mít možnost prosazovat a vytvářet globální rámec obchodu, který není závislý na Washingtonu ani na dolaru.
Rusko ukázalo světu, že je velmi dobře možné žít mimo rámec Washingtonu. V důsledku speciální vojenské operace v roce 2022 bylo Rusko vystaveno sankcím v dosud nevídaném rozsahu. Cílem sankcí bylo zcela izolovat Rusko, rozbít ruské trhy a učinit z Ruska „vyvrhele“ na světové scéně.
To se zjevně vymstilo. Rusko se vyhnulo sankcím a vytvořilo alternativní hospodářskou politiku, která není závislá na Západu. Ironií je, že tytéž země, které následovaly politiku USA a zablokovaly se vůči Rusku, nakonec stejně platí za ruské zboží. Evropské země, které sankcionovaly ruský plyn, ho nakonec stejně kupovaly od Indie.
Kdyby Rusko nenašlo zadní vrátka, sankce by ruskou ekonomiku rozdrtily. Možná by speciální vojenská operace skončila rychle ruskou porážkou. Ale odmítnutí začlenit se do stávajícího rámce – rámce, který napsala, prosazuje a chrání vládnoucí třída Spojených států – bylo hlavním klíčem k jejímu úspěchu.
Sankce lze porazit – a také se tak děje. V rostoucím multipolárním světě se sankce stávají neúčinnými díky diplomacii a obchodu založenému na vzájemném respektu a prospěchu. Spolu s tím bude hrát významnou roli také de-dolarizace. Země, které byly hospodářsky vypleněny Spojenými státy – jako například Irák – od dolaru zcela upouštějí. Saúdská Arábie koketuje s myšlenkou obchodovat v čínském jüanu – což může znamenat konec amerického petrodolaru.
Írán je také jedním z klíčových hráčů v rostoucí multipolární světové ekonomice – obchází režim sankcí, který na něj po desetiletí uvalovaly USA. Minulý týden byl íránský prezident Raísí na návštěvě Latinské Ameriky – konkrétně v Nikaragui, Venezuele a na Kubě. Všechny čtyři země se dostaly do hledáčku Washingtonu – jsou terčem krutých sankcí, které mají zničit jejich ekonomiky, a také hrozeb násilí – od pokusů o převrat až po atentáty. Součástí cesty byla setkání na vysoké úrovni s cílem navázat hospodářské a diplomatické vztahy.
V nedávné minulosti Írán podpořil významnou hospodářskou expanzi s Venezuelou a téměř žádné odvětví neponechal mimo hru. Írán dokonce pracoval na ropných rafineriích ve Venezuele a dodával tankery přímo do této latinskoamerické země. Podobných obchodních projektů lze potenciálně dosáhnout také s Nikaraguou a Kubou – což dále zavrhuje potřebu integrace s ekonomikou vedenou USA.
Ve skutečnosti dokonce i politické elity ve Spojených státech připouštějí, že země, které obcházejí dolar, činí sankce neúčinnými – Marco Rubio připouští, že tento trend učiní sankce během několika let zbytečnými.
Ukončení sankcí je samozřejmě čistě pozitivní. Pomůže zachránit životy, vytvořit pracovní místa a přispěje ke společné prosperitě. Sankce podněcují chaos a nepořádek, což je přesně ten kontext, který Washington potřebuje k napadání států, provádění převratů a dehonestaci demokraticky zvolených světových vůdců.
V zájmu svobodnějšího a spravedlivějšího světa je nakonec třeba zcela ukončit hrozbu sankcí – zejména jednostranných a nezákonných, které Washington běžně uvaluje. Jediný způsob, jak zajistit, aby sankce byly neúčinné, je opustit současný globální ekonomický rámec, který je vytvořen pro vládnoucí třídu USA a je jí určen.
K tomu je třeba přijmout alternativní globální ekonomiku. Je třeba odmítnout integraci se současným „řádem založeným na pravidlech“ a vytvořit rámec vzájemného respektu. Všechny trendy ukazují, že se jedná o sílící globální trend – a pokud tomu tak je – pak by měl naštěstí pro jednou Marco Rubio pravdu – sankce by se staly neúčinnými.
Prosím, lajkujte, sdílejte a přihlaste se k odběru tohoto kanálu, abychom mohli pokračovat ve sdílení zpráv, kterých se mainstream neodvažuje dotknout. Zůstaňte silní. Tento boj vyhrajeme.
