Mainstreamové „zprávy“ jsou plné poplašných zpráv o tom, jak se globální oteplování zjevně zhoršilo natolik, že tají Antarktické ledovce. Pravdou však je, že Antarktické ledové šelfy ve skutečnosti rostou.
Nový výzkum, který zveřejnili Andreasen a kol., se zabývá satelitními daty z celé Antarktidy shromážděnými v letech 2009 až 2019. Data byla shromážděna pomocí spektroradiometru MODIS (Moderate Resolution Imaging Spectroradiometer).
Andreasen a kol. zjistili, že v analyzovaném desetiletém období se plocha Antarktického ledového šelfu zvětšila o 5305 km2. Osmnáct šelfových ledovců sice během této doby poněkud ustoupilo, ale 16 dalších se z hlediska celkové plošné hmotnosti zvětšilo.
„Naše pozorování ukazují, že Antarktické ledové šelfy získaly za posledních deset let 661 Gt ledové hmoty,“ uvedli vědci ve svém výzkumu.
Četné studie to potvrzují: Antarktický led je v pořádku
Další studie publikovaná Banwellem a kol., která vyšla v odborném žurnálu Geophysical Research Letters, zkoumala ještě širší škálu údajů o Antarktickém ledu z let 1980 až 2021. Tato studie využívala mikrovlnná satelitní data ze sněhového modelu SNOWPACK.
Stejně jako první studie, i tato druhá, která byla publikována v roce 2023, zjistila, že největší objemy tající vody se vyskytovaly na Antarktickém poloostrově a dosahovaly vrcholu v letech 1992 a 1993 a také v letech 1994 a 1995. SNOWPACK vypočítal „malý, ale významný klesající trend jak v ročních dnech tání, tak v objemu produkce tající vody v průběhu 41 let.“
Další studie publikovaná Frazerem a spol. v žurnálu Nature tato zjištění ještě více potvrzuje. V této studii se uvádí, že ačkoli v některých oblastech Antarktidy dochází k dramatickému úbytku ledu, včetně ledovců Pine Island a Thwaites v západní Antarktidě, nelze přesně stanovit prognózy vývoje ledu do budoucna.
Tato studie, která se zabývala časovým obdobím od roku 2003 do roku 2015, zjistila rozsáhlý ústup ledovců a jejich zrychlování podél pobřeží Bellinghausenova moře. Naopak na ledové frontě podél Amundsenova moře to vypadá poměrně dobře.
„Naše výsledky poskytují přímá pozorování, že tempo, rozsah a míra destabilizace ledu v okolí západní Antarktidy se liší podle místa, přičemž reakce Amundsenova moře je nejcitlivější na interdekadální proměnlivost atmosféry a oceánu,“ napsali autoři.
A na závěr další studie publikovaná Baicem a kol., rovněž v roce 2023, zjistila, že v průběhu staletí se Antarktický led v závislosti na časovém období jak ztenčoval, tak zhoustl.
Autoři zkoumali jádra subglaciálního podloží a zjistili, že Západoantarktický ledový příkrov (WAIS) mezi ledovci Thwaites a Pope „byl v posledních několika tisících letech nejméně o 35 m (metrů) tenčí než v současnosti a následně zesílil.“
„Minulá epizoda ztenčení ledového příkrovu, která proběhla v podobném, i když ne stejném klimatu, nebyla nevratná,“ uvádí se v studii.
„Domníváme se, že minulý cyklus ztenčování a zesilování byl způsoben zpětnou vazbou glacioizostatického odrazu, podobnou té, která se uvádí jako možný stabilizační mechanismus současného ústupu přízemní linie, kdy izostatický zdvih způsobený ztenčováním v raném holocénu vedl k relativnímu poklesu mořské hladiny ve prospěch postupu přízemní linie.“
Jak je vidět, vědecké poznatky o změně klimatu nejsou jednoznačné. Jak my i ostatní říkáme již delší dobu, klima se neustále mění. Prochází obdobími ochlazování, po nichž následují období oteplování, po nichž následují období ochlazování – a tak to jde pořád dál a dál, bez ohledu na lidskou činnost.
Prosím, lajkujte, sdílejte a přihlaste se k odběru tohoto kanálu, abychom mohli pokračovat ve sdílení zpráv, kterých se mainstream neodvažuje dotknout. Zůstaňte silní. Tento boj vyhrajeme.
