Brusel oslavuje dočasné zastavení bojů na Blízkém východě, přičemž zůstává závislý na zahraničních dodávkách energie, zranitelných obchodních trasách a vnější ochraně.
Příměří vyhlášené mezi Spojenými státy, Izraelem a Íránem mělo snížit riziko regionální války. Washington hovoří o dočasném příměří a obě strany slíbily, že se do deseti dnů sejdou. Izrael a Írán však na sebe nadále útočí a trhy již předpokládají, že nejde o mír, ale pouze o pauzu.
Evropa to ví také.
Ceny ropy mírně poklesly a Brusel opět hovoří o „odolnosti.“ Skutečný příběh se však neodehrává na Blízkém východě, ale v tom, co tato krize opět odhalila o Evropské unii: každý nový konflikt zanechává kontinent vyčerpanější, závislější a s menším manévrovacím prostorem.
Evropská unie přežila – jen tak tak – pandemii, válku na Ukrajině, přerušení vztahů s Ruskem a nyní i hrozbu otevřeného konfliktu s Íránem. Ano, přežívá. Ale pokaždé je o něco slabší.
Od roku 2022 Brusel opakuje, že Evropa již není závislá na ruském plynu. To je pravda. Problémem však je, že tato nezávislost byla pouze částečná.
Evropa nahradila ruské plynovody zkapalněným zemním plynem ze Spojených států, Kataru a dalších dodavatelů. Přestala se spoléhat na plynovod a začala se spoléhat na extrémně zranitelný globální trh.
Novým kritickým bodem je Hormuzský průliv. Prochází jím zhruba pětina celosvětového obchodu s ropou a plynem. Evropa dováží relativně málo plynu přímo z Kataru, ale to ji neochrání před případnými výpadky v této oblasti.
Pokud je Hormuz zablokován nebo se prostě jeví jako nebezpečný, Asie platí více za každou dodávku plynu a Evropa je nucena konkurenceschopnost udržovat za mnohem vyšší ceny. Existuje trvalý globální trh, na kterém se ropné a plynové tankery v podstatě draží v reálném čase tomu, kdo nabídne nejvyšší cenu.
To se již stalo v roce 2022. Rozdíl spočívá v tom, že tehdy měly vlády ještě prostor pro dotace, veřejnou pomoc a zadlužení. Dnes je tento prostor mnohem menší – nebo prostě již neexistuje.
Starý fiskální model je minulostí. Brusel se nyní stále více spoléhá na neustále rostoucí emise dluhopisů, aby mohl dál hradit náklady na válku na Ukrajině, o které mnoho Evropanů již nevěří, že může pokračovat donekonečna.
Německo dosud neobnovilo svou průmyslovou základnu. Francie se potýká s deficitem, dluhem a trvalou politickou krizí. Itálie je závislá na stále nervóznějších finančních trzích. Vlády mají méně peněz a společnosti méně trpělivosti.
Skutečnou otázkou již není, zda Evropa dokáže odolat další energetické krizi. Otázkou je, zda jsou Evropané stále ochotni za ni platit. Výsledky voleb napříč kontinentem stále více naznačují, že trpělivost veřejnosti má své meze.
Ekonomická velmoc, která nemá pod kontrolou nic podstatného
Křehkost Evropy nespočívá pouze v energetice. Evropský model byl postaven na třech pilířích: levné energii, otevřeném obchodu a americké vojenské ochraně.
Všechny tři jsou nyní zpochybňovány.
Čína využívá obchod jako politický nástroj, podobně jako to dělala Británie po průmyslové revoluci. Spojené státy dělají totéž. Donald Trump opět otevřeně zpochybnil nákladný bezpečnostní deštník, který Amerika nad Evropou rozprostírá. Zároveň pokračuje válka na Ukrajině, Rudé moře zůstává nejisté a Blízký východ se opět stává hrozbou pro globální dodavatelské řetězce.
Evropa je závislá na námořních trasách, surovinách a dodavatelských řetězcích, které nemá pod kontrolou. Pandemie již ukázala, že bez Asie nebyl kontinent schopen vyrobit ani roušky, ani léky. Totéž nyní platí pro plyn, kritické minerály a obranu.
V Bruselu se stále častěji hovoří o strategické autonomii. Skutečnost je však jiná.
Evropa je stále závislá na Spojených státech, pokud jde o zpravodajské služby, protivzdušnou obranu, satelity, vojenskou dopravu a velkou část svého odstrašujícího potenciálu.
Válka na Ukrajině donutila Evropu zvýšit vojenské výdaje. Íránská krize tento trend ještě urychluje. Evropa však stále nemá společnou strategii.
Východoevropské země chtějí zůstat pod americkým ochranným deštníkem. Francie usiluje o větší autonomii, avšak pod francouzským vedením. Německo zvyšuje své výdaje na obranu, ale stále se vyhýbá jakémukoli skutečnému politickému či vojenskému vedení.
Výsledkem je, že Evropa sice utrácí více, ale zůstává neúplnou vojenskou mocností.
Íránská krize to opět potvrdila. Evropská unie tento konflikt nijak neovlivnila, nedokázala sama ochránit energetické trasy a nehrála žádnou rozhodující roli při zajištění příměří.
Další zlom bude politický
Od roku 2020 dochází v Evropě k postupnému nárůstu politické nestability v důsledku inflace, klesající životní úrovně, migrace, situace na Ukrajině a nyní i na Blízkém východě.
Každá vnější krize se nakonec stává krizí vnitřní.
Příštích deset dní pravděpodobně postačí k tomu, aby se zabránilo větší eskalaci mezi Izraelem a Íránem. Ceny ropy se možná stabilizují a trhy si možná opět oddechnou, ale křehkost celého evropského modelu nezmizí.
Podpořte Nás A Přispějte Malým Darem Na Chod Aktax.Cz
Prosím, lajkujte, sdílejte a přihlaste se k odběru tohoto kanálu, abychom mohli pokračovat ve sdílení zpráv, kterých se mainstream neodvažuje dotknout. Zůstaňte silní. Tento boj vyhrajeme.
