Historie NATO po skončení studené války je historií organizace, která je již dávno za svým „výprodejovým“ datem. NATO, které po konci Varšavské smlouvy zoufale hledalo své poslání, se koncem 90. let rozhodlo, že se stane hybnou silou militarizace „lidských práv“ pod vedením Clintonovy administrativy.
Zmizela „hrozba globálního komunismu“, kterou se ospravedlňoval čtyřicetiletý běh NATO, a tak si NATO znovu představilo samo sebe jako skupinu ozbrojených atlantistických superhrdinů. Kdekoli se vyskytla „nespravedlnost“ (jak ji definovali washingtonští neoconi), NATO bylo připraveno se zbraněmi a bombami.
Americký vojensko-průmyslový komplex nemohl být šťastnější. Všechny think-tanky v Beltway, které štědře financují, konečně narazily na jistého vítěze, který udržuje penězovody v chodu. Vždy šlo o peníze, ne o bezpečnost.
Zkouškou NATO jako superhrdiny lidských práv byla Jugoslávie v roce 1999. Pro všechny kromě NATO a jeho neoconů ve Washingtonu a mnoha evropských hlavních městech to byla strašlivá, neospravedlnitelná katastrofa. Sedmdesát osm dní bombardování země, která NATO neohrožovala, zanechalo mnoho stovek mrtvých civilistů, zničenou infrastrukturu a dědictví v podobě munice s uranovou náplní, která otráví krajinu na několik generací dopředu.
Zrovna minulý týden tenisová legenda Novak Djokovič vzpomínal, jaké to bylo, když uprostřed noci utíkal z domu svého dědečka, na který padaly bomby NATO a ničily ho. Jaká hrůza!
Pak se NATO postavilo za svržení Kaddáfího vlády v Libyi. Korporátní tisk chrlil neoconské lži o tom, že bombardování země, zabíjení jejích obyvatel a svržení vlády vyřeší všechny problémy Libye s lidskými právy. Jak se dalo předpokládat, bomby NATO problémy Libye nevyřešily, ale naopak vše ještě zhoršily. Chaos, občanská válka, terorismus, trhy s otroky, drtivá chudoba – není divu, že Hillary Clintonová, Obama a neoconi dnes o Libyi nechtějí mluvit.
Po sérii neúspěchů delších, než na jaké zde máme prostor, se NATO řízené Washingtonem v roce 2014 rozhodlo jít do toho naplno a zaměřit se na samotné Rusko za účelem „změny režimu.“ Prvním krokem bylo svržení demokraticky zvolené ukrajinské vlády, o což se postarala Victoria Nulandová a ostatní neoconi. Dalším krokem byla osm let trvající masivní vojenská pomoc NATO ukrajinské převratové vládě se záměrem bojovat proti Rusku. A nakonec to bylo odmítnutí žádosti Ruska o vyjednání evropské bezpečnostní dohody, která by zabránila armádám NATO obkličovat jeho hranice, v roce 2022.
Navzdory mainstreamovým médiím a propagandě americké vlády bylo NATO na Ukrajině zhruba stejně úspěšné jako v Libyi. Byly spláchnuty stovky miliard dolarů, přičemž masivní korupci zdokumentovali novináři jako Seymour Hersh a další.
Jediný rozdíl je tentokrát v tom, že cíl NATO – Rusko – má jaderné zbraně a považuje tuto zástupnou válku za životně důležitou pro svou existenci.
A tak se nyní NATO navzdory svému neúspěchu rozhodlo zahájit konflikt s Čínou, možná aby odvedlo pozornost od své katastrofy na Ukrajině. Minulý týden NATO oznámilo, že otevře svou vůbec první asijskou kancelář v Japonsku. Co bude dál, členství Tchaj-wanu v NATO? Bude Tchaj-wan ochotně sloužit coby nejnovější „Ukrajina“? – obětuje se Číně ve jménu blamáže NATO, které má zdánlivě nekonečnou chuť na konflikty?
Můžeme jen doufat, že si Amerika v roce 2024 zvolí prezidenta, který konečně ukončí smrtící světové turné NATO.
Prosím, lajkujte a přihlaste se k odběru tohoto kanálu, abychom mohli pokračovat ve sdílení zpráv, kterých se mainstream neodvažuje dotknout. Zůstaňte silní. Tento boj vyhrajeme.
