Slovenský premiér Robert Fico si svým nezávislým postojem vysloužil hněv NATO a EU. Stál za pokusem o jeho zavraždění komplot řízený Západem, jehož cílem bylo odstranit z úřadu jeho nepohodlnou vládu?
15. května byl Slovenský premiér Robert Fico téměř zavražděn za bílého dne. Když si během veřejného vystoupení potřásal rukou se svými příznivci, střelec ho dvakrát střelil do břicha a jednou do ramene. Po útoku bojoval o život, zatímco úřady pátraly po stopách, a mnozí pozorovatelé doma i v zahraničí si lámali hlavu nad motivy budoucího atentátníka a nad tím, zda za útokem nestojí nějakým způsobem zahraniční aktéři. A přestože byl střelec okamžitě zatčen, tyto otázky přetrvávají i po několika týdnech.
Fico, slovenský politický veterán, byl v září 2023 znovu zvolen do funkce uprostřed vlny nevole veřejnosti kvůli zástupné válce na Ukrajině a zavázal se ukončit dodávky zbraní Kyjevu a protiruské sankce. Západní představitelé, novináři a odborníci během kampaně agresivně podněcovali obavy z návratu „proputinovského“ a „populistického“ kandidáta do úřadu. Západem podporované Ukrajinské „Centrum pro boj s dezinformacemi“ ho již v dubnu 2022 veřejně obvinilo ze šíření „infoteroru.“
Mnozí Slováci to však vidí jinak. Tvrdí, že Fico je pouze odhodlán bránit suverenitu Slovenska a vládnout v zájmu svého národa, nikoli Bruselu, Kyjeva, Londýna a Washingtonu. Pro Západní politiky přišlo jeho vítězství v krajně nevhodnou dobu, kdy se veřejný a politický konsenzus ohledně zástupné války na Ukrajině v celé Evropě rychle tříští.
Od Ficova zvolení ho média, jako například Německá státní televize Deutsche Welle, označují za „hrozbu“ pro EU a NATO. Jeho prohlášení, že Kyjev musí postoupit území Rusku, aby ukončil válku, nebylo v Západních hlavních městech přijato dobře. V dubnu premiér zřejmě předpověděl vlastní zastřelení, když varoval, že rozjitřené politické klima v Bratislavě může vyústit v zabíjení politiků.
Na domácí scéně se řada médií a nevládních organizací financovaných ze zahraničí neúnavně zaměřuje na Fica za jeho neutralitu v konfliktu. Více než dva roky po Ruské intervenci však místní průzkumy veřejného mínění ukazují, že pouze 40 % obyvatel viní Moskvu ze zástupné války a 50 % považuje USA za hrozbu pro národní bezpečnost.
Mezitím se 69 % Slováků domnívá, že pokračováním ve vyzbrojování Ukrajiny Západ „provokuje Rusko a přibližuje se k válce“, a 66 % souhlasilo s tím, že „USA zatahují jejich zemi do války s Ruskem, protože z ní profitují.“
Když byl Fico v září 2023 znovu zvolen, tento novinář spekuloval, že by na Slovensku mohla brzy nastat barevná revoluce. Nyní nám nezbývá než přemýšlet, zda pokus o atentát na premiéra nebyl Západem řízeným spiknutím s cílem odstranit jeho nepohodlnou vládu z úřadu. I když je konečně na cestě k uzdravení, hrozba převratu řízeného ze zámoří zůstává. Rozsáhlá opoziční politická a mediální infrastruktura sponzorovaná Spojenými státy působí v Bratislavě chaos, který se může snadno dále stupňovat.
Slovensko se od konce studené války odlišuje od svých sousedů. Začlenění země do EU a NATO a neutralizace její vzpurné politiky a obyvatelstva si vyžádalo obrovské časové a finanční investice ze strany Bruselu a Washingtonu a neúnavné vměšování organizací a aktérů financovaných ze zahraničí do vnitřních záležitostí země. Ficův návrat k moci hrozil nejen zmařením tohoto projektu, ale také vyvoláním regionálního nákazového efektu. „Dezinfekce“ země se proto pro Západ stala nanejvýš naléhavou.
Čistka na Facebooku naznačuje, že střelec nebyl „osamělý vlk
Střelec na Fica, 71letý Juraj Cintula, patří mezi Slováky, kteří nepodporují Ficovy postoje. Po jeho zatčení se objevila rozporuplná fotografie tohoto muže. Někteří známí ho popisují jako „divného a naštvaného“ a „proti všemu.“ Jiní uvádějí, že byl tichý a mírný, zdaleka ne zjevný kandidát na pokus o atentát na vysoce postaveného politika.
Cintula, zapřísáhlý Kyjevský ultrapravičák, tvrdí, že jednal sám a jeho jednání bylo motivováno touhou nahradit Ficovu vládu proukrajinskou administrativou. Ve Slovenských soudních dokumentech se uvádí, že Cintula „chce, aby byla Ukrajině poskytnuta vojenská pomoc, a považuje současnou vládu za Jidáše vůči Evropské unii“, a tvrdí, že právě toto vnímání je důvodem, proč se budoucí atentátník „rozhodl jednat.“
Mainstreamová média se hodně věnovala Cintulově minulosti disidentského básníka a spisovatele, čímž se snažila potenciálního vraha polidštit. Naproti tomu Aarona Bushnella, který se v únoru upálil na protest proti napomáhání Washingtonu ke genocidě v Gaze, novináři označili za nepřizpůsobivého a psychicky nemocného vyděděnce. Žádné Západní médium se nezmínilo o tom, že Cintula byl v 80. letech sledován československými bezpečnostními službami.
Důvod zájmu je nejasný, ačkoli za ním mohly být protikomunistické akce nebo zahraniční kontakty. Klíčovou linií policejního vyšetřování je otázka, zda měl Cintula pobuřující konfidenty na Slovensku nebo mimo něj. Intenzivní podezření vzbuzuje i skutečnost, že veškeré stopy po střelcově profilu na Facebooku byly dvě hodiny po střelbě komplexně vymazány z internetu, než se k nim vyšetřovatelé mohli dostat.
Ačkoli je obvyklé, že sociální síť po takových incidentech profily „nebezpečných osob“ vymaže – což se stalo i tomuto novináři -, v Bratislavě se Facebook spoléhá na to, že obsah budou hlídat spolupracující místní jednotlivci a organizace. Podle všeho byl Cintulův profil vymazán dříve, než se o jeho identitě dozvěděla místní média. Slovenské úřady se nyní musejí spoléhat na FBI, že smazané informace zajistí a poskytne. Zda bude vše, co bude předáno, neovlivněno, je otevřenou otázkou.
Dalším znepokojivým rysem mainstreamového zpravodajství o střelbě je všudypřítomné a vytrvalé zmiňování nestabilní Slovenské politiky. Podle tohoto narativu Ficova protizápadní politika podnítila chaotický stav věcí, vyprovokovala atentát a činí ho v konečném důsledku odpovědným za pokus o atentát. Ve dnech následujících po střelbě připsaly BBC, Financial Times, New York Times a respektovaný německý Der Spiegel vinu údajné „toxické“ politické kultuře na Slovensku. Posledně jmenovaný deník po značném ohlasu veřejnosti své vyjádření přehodnotil.
Člověk by mohl dojít k závěru, že Západní novináři považují za samozřejmé, že vzepřít se vůli EU a USA je legitimním důvodem k zastřelení. Západní politici si to zjevně myslí. Gruzínský premiér Irakli Kobachidze 23. května prozradil, že ho komisař EU Oliver Varhelyi varoval, že by ho mohl postihnout stejný osud jako Fica, pokud jeho vláda neupustí od velmi kontroverzního zákona o „transparentnosti zahraničního vlivu“, který by nutil místní nevládní organizace zveřejňovat zdroje svých příjmů.
Poté, co Varhelyi v telefonátu s Kobachidzem vyjmenoval různé způsoby, jak by se EU mohla Gruzii pomstít, údajně prohlásil: „Podívejte se, co se stalo Ficovi, měli byste být velmi opatrní.“
Varhelyi mezitím potvrdil, že v soukromých rozhovorech s Kobakhidzem se odvolával na Ficův osud, ale tvrdil, že mu šlo pouze o to, aby „odradil Gruzínské politické vedení“ od přijetí omezení pro nevládní organizace financované ze zahraničí. Varhelyi v písemném prohlášení trval na tom, že pouze „cítil potřebu“ varovat premiéra, „aby ještě více nevyhrocoval již tak křehkou situaci“, a tvrdil, že zmínil „poslední tragickou událost na Slovensku… pouze jako příklad a odkaz na to, kam může vést tak vysoká míra polarizace ve společnosti.“
Z veřejných záznamů vyplývá, že Američtí vládní specialisté na změnu režimu z National Endowment for Democracy (NED) napumpovali miliony do nevládních organizací a médií na Slovensku pod záštitou prozaicky znějících iniciativ, jako je „posílení občanské společnosti“ a „podpora demokratických hodnot mezi mládeží.“ Podobným jazykem se popisuje účel grantů nadace v Gruzii, která financuje skupiny stojící v čele nedávných násilných nepokojů v ulicích Tbilisi. Asi nepřekvapí, že příjemci grantů NED jsou ve svém odporu vůči Ficovi jednotní.
Kdo hledá zdroj „toxické“ Slovenské politiky, nemusí chodit dál než k těmto organizacím podporovaným Spojenými státy. Washington tento kotel rozdmýchává již téměř tři desetiletí a vzhledem k tomu, že všechny strany Slovenské politické třídy se navzájem obviňují z rostoucí vlny nenávisti, doufá, že kotel konečně vyvře.
Na Slovensku se zdokonalil plán změny režimu
Svržení Slobodana Miloševiče v Jugoslávii v roce 2000 organizované NED vytvořilo povstalecký plán, který byl následně exportován v podobě barevných revolucí. Slovenští aktivisté však v průběhu 90. let zdokonalovali taktiku, která byla nakonec nasazena Americkými agenty pro změnu režimu v celé Sovětské sféře.
Bratislava byla v té době jednou z mála postkomunistických zemí, která nepřijala zničující neoliberální politické a ekonomické reformy ani neusilovala o členství v EU nebo NATO. Tehdejší Slovenský premiér Vladimír Mečiar za svůj nezávislý postoj tvrdě zaplatil. Byl neúnavně pomlouván Americkými a Evropskými představiteli jako Ruská loutka a rychle se stal terčem pro změnu režimu.
V roce 1997 tehdejší ministryně zahraničí Madeleine Albrightová veřejně označila Slovensko za „černou díru v srdci Evropy“ a formálně ho označila za zemi, která má být odstraněna. Proto NED financoval vznik Občanské kampaně 98 (OK’98), koalice jedenácti protivládních nevládních organizací.
Výslovně po vzoru dřívějšího úsilí financovaného NED v Bulharsku, které se zabývalo „vytvářením chaosu“ po vítězství socialistické strany ve volbách v roce 1990, byla řada zúčastněných osob součástí československých protikomunistických disidentských skupin z dob studené války. OK’98 byla veřejně prezentována jako nestranická volební kampaň, ale její rozsáhlé prostředky byly výslovně použity k protivládním účelům. Její aktivity zahrnovaly rockové koncerty, krátké filmy a televizní reklamy, v nichž Slovenské celebrity vyzývaly mladé lidi, aby šli volit.
Mečiar získal ve volbách v roce 1998 nejvíce hlasů, ale opozice získala dostatek křesel, aby mohla sestavit vládu. Majetek NED, který jim pomohl k vítězství, pak poskytl praktické školení prozápadním agitátorům podporovaným NED, jako je Pora, což v roce 2004 podnítilo „oranžovou revoluci“ v Kyjevě. Tato povstalecká skupina mládeže toho roku úspěšně zvrátila znovuzvolení prezidenta Viktora Janukovyče a na jeho místo dosadila neoliberála Viktora Juščenka podporovaného USA.
Návrat Roberta Fica představoval výrazný úder proti probíhající Americké „demokratizaci“ bývalé Sovětské sféry. Otevřel vyhlídky na to, že se jinde v Evropě dostanou k moci další kandidáti a vlády zaměřené proti NATO, a to v okamžiku, který je pro Brusel a Washington nejnevhodnější.
Ne náhodou se v té době rozjely průzkumy veřejného mínění pro začínající Německou Alternative für Deutschland. Postavení této euroskeptické strany v posledních měsících prudce vzrostlo a vyvolalo výzvy hlavního proudu k jejímu úplnému zákazu. A v Severní Makedonii se pouhý týden před Ficovou střelbou vrátila k moci antiestablishmentová strana VMRO-DPMNE, která tak zvrátila barevnou revoluci, jež byla před téměř deseti lety vyvolána NATO a která ji zbavila moci.
S tím, jak protizápadní reakce nabírala na síle, mohlo dojít k rozhodnutí nakreslit na Slovensku krvavou červenou čáru.
Prosím, lajkujte, sdílejte a přihlaste se k odběru tohoto kanálu, abychom mohli pokračovat ve sdílení zpráv, kterých se mainstream neodvažuje dotknout. Zůstaňte silní. Tento boj vyhrajeme.
[…] post Neúspěšný atentát na Roberta Fica vyvolává dojem Západního spiknutí first appeared on Akta […]