Německá vláda se v minulých dnech dostala na titulní stránky novin, když souhlasila s něčím, co od konce druhé světové války odmítala: s útočným zapojením do evropského konfliktu.
Podle zpráv Berlín souhlasil s vysláním „tanků“ na Ukrajinu, protože Kyjev se nadále brání ruskému náporu. Bližší pohled na podrobnosti však dokazuje, že jediné, co Německo ve skutečnosti dělá, je vykládání muzejních exponátů a relikvií, které jsou již dávno za svou životností a nemohou se rovnat téměř žádnému zbraňovému systému, který Rusové nasazují.
„Německá vláda v úterý prohlásila, že dodá Ukrajině protiletadlové tanky poté, co čelila silnému tlaku doma i v zahraničí, aby upustila od své neochoty dodávat Kyjevu těžké zbraně,“ uvedl začátkem týdne server Politico Europe.
„Rozhodnutí o poskytnutí tanků ‚Gepard‘, které pocházejí ze zásob německého obranného průmyslu, bylo přijato na pondělním zasedání vlády za zavřenými dveřmi, řekla ministryně obrany Christine Lambrechtová novinářům na konferenci o bezpečnosti Ukrajiny na americké letecké základně v německém Ramsteinu. Nebyly k dispozici žádné bezprostřední informace o tom, kolik tanků Německo dodá,“ dodala zpráva.
Bližší pohled na Gepard naznačuje, o jak ubohou, až urážlivou „nabídku“ ze strany Berlína se jedná.
Především Gepard není tank v pravém slova smyslu; je to radarem naváděný protiletadlový systém, a to na krátkou vzdálenost (asi tři kilometry). Je sice pancéřovaný a na pásech, ale lehce pancéřovaný a jako protiletadlové zbraně má dva kanóny ráže 35 mm. Horší je, že se jedná o systémy z dob studené války, které byly poprvé vyrobeny v 60. letech 20. století. A přestože německý Bundeswehr (armáda) tyto systémy několikrát modernizoval, poslední byl oficiálně vyřazen v roce 2010. Nejde tedy ani o současné systémy.
A opět to nejsou tanky, které Ukrajinci skutečně potřebují. Jak je uvedeno v jednom z popisů, Ukrajinci je pravděpodobně nebudou moci použít ani před koncem války.
Na blogu Moon of Alabama bylo vysvětleno proč: „Dobře si je pamatuji z dob, kdy jsem sloužil v Bundeswehru. Zatímco můj hlavní výcvik probíhal jako střelec na skutečném tanku Leopard 1A3, dva lidé, které jsem znal, byli vycvičeni jako střelci pro Gepard. Byl v tom ale obrovský rozdíl. Trvalo šest měsíců výcviku, než se člověk stal poměrně dobrým střelcem tanku. Stát se střelcem na Gepardu trvalo 12 měsíců, včetně stovek hodin na simulátoru. Role velitele vyžadovala ještě delší výcvik.“
„Systém byl na svou dobu vynikající, ale také velmi komplikovaný. Dva radary mají různé režimy pro různé účely. Člověk by měl raději používat ten správný, jinak riskuje, že přitáhne výbušná protiopatření. Spuštění věžových systémů a zvládnutí jejich různých chybových režimů, které mohly nastat, nebylo snadné zvládnout.“
„Podvozek tanku je také komplikovanější než ten původní. Má přídavný motor, který pohání pět elektrických generátorů, dva rotační transformátory Metadyne a setrvačník, který zvládá mimořádně rychlé pohyby věže (2,5 s pro otočení o 360°).“
Stránky dále vysvětlovaly, že v Bundeswehru v současnosti slouží doslova jen hrstka personálu, který ještě umí obsluhovat a hlavně udržovat zastaralé systémy. A je nulová šance, že by německá vláda nebo parlament povolily jakémukoli personálu Bundeswehru jejich obsluhu uvnitř Ukrajiny.
Jinak řečeno, přesun těchto „tanků“ na Ukrajinu budí zdání, že Německo dělá něco užitečného, aby pomohlo Kyjevu v jeho nouzi, ale ve skutečnosti je to prázdné gesto Berlína. Dokonce urážlivé.
Nebylo by to jiné, kdyby Německo poskytlo Ukrajině skutečné tanky, ale zadrželo munici a návod k obsluze.
Ukrajina pravděpodobně ruskou invazi nepřežije, každopádně ne zcela bez úhony. Posílání dalších zbraní – ať už zbytečných, nebo ne – do Kyjeva vede jen k dalším obětem na životech a destrukcím.
