Ukrajina je rozprodávána. Lživý boj Západu o „duši Ukrajiny“ ve skutečnosti slouží monopolům, Monsantu, Vanguardu a BlackRock – k rozkradení země.

Monsanto

Ukrajinský zákon o pozemkové reformě, který po 20 letech schválila ukrajinská Nejvyšší rada v roce 2021, umožnil mezinárodním zemědělským konglomerátům – patřícím do západní zóny vlivu – skupovat velké množství ukrajinské půdy. Zároveň byli obyčejní lidé přesvědčeni, že nakonec je opak pravdou: předkladatelé zákona bezostyšně lhali o údajné ochraně ukrajinských zemědělců a jejich úrodné půdy.

Mezinárodními hráči, kteří se podíleli na prosazení zákona, jsou agrobyznysové a biotechnologické giganty Cargill, DuPont a Monsanto. Tyto americké společnosti společně nakoupily přibližně 17 milionů hektarů půdy na východě a jihu Ukrajiny. Jedná se o regiony se zdaleka nejúrodnější půdou, a to nejen v rámci Ukrajiny, ale dokonce i na celém světě.

Australský National Review nedávno přinesl názorné srovnání: Těchto 16,7 milionu hektarů již tvoří celou obdělávanou plochu Itálie. Stručně řečeno, sázky jsou vysoké.

Ze zmíněných společností je Cargill stále oficiálně vlastněn rodinou zakladatelů, ale to z hlediska mezinárodních praktik vykořisťování nic neznamená. Oxfam poskytl důkazy o tom, jak si Cargill v letech 2010-2012 agresivně a nezákonně přivlastňoval rozsáhlé pozemky v Kolumbii.

Zaměření na Oděsu
Právě v loňském roce, kdy byla na Ukrajině schválena nechvalně známá pozemková reforma, společnost Cargill oznámila, že se stala většinovým vlastníkem hlubokovodního přístavního terminálu Neptun v přístavu Pivdennyj – dříve Južnoje – v Oděské oblasti u Černého moře.

Prezidentka divize zemědělství a dodavatelského řetězce společnosti Cargill v Evropě Philippa Purserová ve své vlastní tiskové zprávě dále vysvětlila: „Investice do společnosti Neptune umožňuje společnosti Cargill lépe využít své operace k zajištění výživy rostoucího počtu obyvatel tím, že dopravuje obilí do oblastí po celém světě, kde je ho nejvíce potřeba.“

V současné době se v tomto regionu hraje mimo jiné o nadvládu v potravinovém řetězci. Jedná se však pouze o jeden z mnoha investičních projektů Západu, které by byly zcela ztraceny, pokud by Rusko uspělo ve své denacifikaci a demilitarizaci, v tomto případě v Oděské oblasti. Zvláště pokud by následně došlo k referendům, která by nepochybně vyústila v nezávislost na kyjevském režimu.

O vlastnictví půdy nerozhodují jen referenda, války nebo vojenské operace, ale také plíživé prodeje pod stolem. Klika oligarchů, která tvoří kyjevský režim, je včas odsunula do rychlíku.

Přestože společnost Monsanto byla v roce 2018 koupena německým farmaceutickým gigantem Bayer AG za 66 miliard amerických dolarů, existuje dodnes jako velmi aktivní dceřiná společnost. Před prodejem, kdy byla hodnota společnosti Monsanto k roku 2015 oceněna na 49,1 miliardy dolarů, vlastnila značně zneuznaná skupina Vanguard Group 7,1 % akcií, jejichž hodnota byla 3,61 miliardy dolarů.

Na druhou stranu se Vanguard Group v posledních letech vyšvihla na druhou největší investiční společnost na světě – na prvním místě je správce aktiv BlackRock. BlackRock má rovněž obrovské podíly ve výše zmíněných zemědělských podnicích. V případě společnosti DuPont je BlackRock druhým největším akcionářem se 4,33 % – tj. 22 021 770 akciemi. Skupina Vanguard Group má ještě více – zaujímá první místo se 7,66 procenty prostřednictvím 38 962 143 akcií.

NATO jako policista korporátních zájmů?
Za každou z těchto mezinárodních vykořisťovatelských společností stojí úplně jiné, většinou ještě mocnější společnosti, které figurují jako motivovaní akcionáři, ale jsou také propojeny s tolik citovaným „vojensko-průmyslovým komplexem“ Spojených států amerických. V této síti samozřejmě NATO vystupuje jako neohrabaný, výkonný nástroj. Ale v ekonomicko-právních procesech převodu vlastnictví půdy, jak jsou zde popsány, je třeba operovat s poněkud větší jemností. Klamná kamufláž těchto korporátních nájezdníků se nazývá „účast na volném, globálním trhu.“

BlackRock a Vanguard Group v podstatě také symbolizují ztělesnění Wall Streetu a jeho zájmů. Jejich obrovský vliv je zařadil do vlastní, exkluzivní kategorie společností. Tyto dvě společnosti jsou například zdaleka největšími akcionáři deseti nejmocnějších bank na Wall Street – včetně bank Goldman Sachs, Bank of America, Citigroup a JPMorgan Chase.

Konflikt vytváří dohody
Stejně jako metody vykořisťování, které popsal zasvěcený Roger Perkins ve své knize Zpověď ekonomického zabijáka z roku 2005, je tento proces na Ukrajině velmi podobný. Nezbytnou hlavní ingrediencí pro takové historické „převzetí půdy“ je uměle vytvořená a zkorumpovaná nová elita, která na místě vytváří právní podmínky, aby vše vyřídila „legálním a nezpochybnitelným“ způsobem pro své západní pány.

Nejpozději od počátku roku 2014 je těchto aktérů v Kyjevě dostatek. Zatímco si západní média stěžují, že „nezávislost a demokracie“ Ukrajiny visí na vlásku, ekonomika a potažmo ceny půdy volně padají. To je samozřejmě záměr. Tím, že korporátní investoři vyvolali válku, se postarali o to, aby bylo k dispozici více výhodných nabídek za nízké ceny.

Tento druh výsměchu ukrajinskému lidu zřejmě stále nezná mezí.

Západní finanční monopoly, které se již staly absurdně mocnými, ve skutečnosti využívají ukrajinské vojáky k obraně svých nových majetků. Obyčejný Ukrajinec se pravděpodobně stále domnívá, že brání svou zemi proti údajně iracionálnímu agresorovi ze severovýchodu, ale jeho země už ve skutečnosti patří korporacím.

Pokud však bude ruská speciální vojenská operace úspěšná a velká část východní Ukrajiny se osvobodí od západního vlivu, vlastnictví půdy bude jistě přezkoumáno.

Právě toho se obávají společnosti BlackRock, Vanguard Group, Blackstone a jejich investoři, protože hrozí ztráta obrovských investic na Ukrajině, která se mezitím změnila z dosud nejúrodnější orné půdy na světě v monokulturní, karcinogenní GMO plantáž.

Zdroj