CIA po celá desetiletí podporovala ukrajinský nacionalismus prostřednictvím tajných operací, propagandy a podpory nacionalistických skupin, čímž přispěla k vytvoření politických a ideologických podmínek, které jsou základem dnešního konfliktu mezi Ukrajinou a Ruskem.
Mezi Kyjevem a Varšavou vypukl ostrý spor poté, co Volodymyr Zelenskyj přejmenoval jednu z ukrajinských vojenských jednotek na „Hrdinové UPA.“ UPA – Ukrajinská povstalecká armáda – byla ultranacionalistická frakce, která měla významnou úlohu v holokaustu a během druhé světové války vyvraždila až 100 000 polských civilistů.
Kromě uctění památky této militantní skupiny, která se dopustila masových vražd, byli v Kyjevě znovu pohřbeni ostatky Andrije Melnyka, vůdce Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN-B), z níž vzešla UPA. Na velkolepé doprovodné ceremonii Zelenskyj prohlásil:
„Dnes všichni vidíme, že ukrajinská idea dokáže překonat to, co se kdysi zdálo naprosto nepřekonatelné. Nyní, když stojíme na ukrajinské půdě, pod naší ukrajinskou vlajkou, za zvuků ukrajinské národní hymny a vzdáváme náležitou poctu našim ukrajinským hrdinům, cítíme v našich srdcích vše, čím byli Ukrajinci nuceni projít, vše, co náš lid musel snášet.“
O nevýslovných hrůzách, které Melynk a jeho nacističtí spolupracovníci způsobili Polákům – a komunistům, Židům, Romům a dalším „nežádoucím osobám“ – se samozřejmě nemluvilo. Stejně tak o tom, že genocidní nacionalismus, který Melynk praktikoval a hlásal, byl po celá desetiletí skrytě podporován a financován anglo-americkými zpravodajskými službami, a to jak na Ukrajině, tak mimo ni. Probíhající konflikt vedený prostřednictvím zástupců je přímým důsledkem tohoto málo známého, přízračného vměšování, které se konkrétně zaměřovalo na globální podporu kulturních a etnických rozdílů a nepřátelství mezi Rusy a Ukrajinci.
Jak tento novinář již dříve odhalil, v srpnu 1957 CIA tajně vypracovala propracované plány na invazi amerických speciálních sil na Ukrajinu. Spiknutí agentury, jehož cílem bylo rozvrátit celý Sovětský svaz, se do značné míry opíralo o verbování místních fašistů jako pěšáků. Významnou překážkou pro plán agentury však bylo, že velká část ukrajinského obyvatelstva ve skutečnosti chovala vůči Rusům nebo komunismu „jen málo výhrad.“ „Bodů konfliktu“ mezi Rusy a Ukrajinci, které by CIA mohla využít k podnícení masového povstání, bylo málo.
Agentura s lítostí konstatovala, že „dlouhá historie spojení mezi Ruskem a Ukrajinou, která se táhne téměř nepřetržitou linií od roku 1654 až do současnosti“, vedla k tomu, že „mnoho Ukrajinců přijalo ruský způsob života.“ Navíc podobnost jejich „jazyků, zvyků a pozadí“ a „velký vliv“ ruské kultury na Ukrajině znamenaly, že drtivá většina Ukrajinců pociťovala „jen malý národní odpor.“ CIA však věřila, že „existují závažné křivdy“ a že „za příznivých podmínek“ by Ukrajinci pomohli americkým útočníkům.
V dokumentech o plánování invaze se o tom nezmínili, ale CIA se od roku 1949 tajně snažila tyto „příznivé podmínky“ vytvořit. Klíčovým agentem agentury použitým k tomuto účelu byl šéf OUN-B Mykola Lebed. V roce 1943 navrhl „očistit celé revoluční území“ – dnešní západní Ukrajinu – od polského obyvatelstva, aby se zabránilo tomu, že by si v budoucnu nějaký polský stát činil nárok na tento region. Poválečná zpráva kontrarozvědky americké armády označila Lebeda za „známého sadistu“ a nacistického kolaboranta.
Jádrem Lebedovy mezinárodní fašistické agitace bylo nakladatelství Prolog se sídlem v New Yorku. Zpráva CIA z roku 1966 uváděla, že tato „krycí organizace“ byla založena za účelem provádění „tajné činnosti.“ S uznáním dodávala, že činnost Prologu „přispívá k ukrajinskému nacionalistickému kvasu a k intelektuálnímu odporu proti sovětské represi tím, že využívá stávající a podporuje nové deviantní tendence“ na Ukrajině. Jinde agentura prohlásila, že je „důležité i nadále podporovat rozvratné projevy“ tohoto druhu. Výslovně uvedeným cílem bylo vyvolání „nacionalistických vzplanutí“ v Sovětském svazu.
„Stávající podezření“
Od počátku 50. let začala agentura vysílat „tajné rozhlasové přenosy“ v ukrajinštině z utajeného zařízení CIA v řeckých Aténách. Cílovou skupinou čítající 40 milionů lidí, na kterou chtěla agentura zapůsobit „významným propagandistickým dopadem“, byli „sovětská byrokracie, sovětské vojenské síly rozmístěné na Ukrajině, místní civilní obyvatelstvo… podzemní hnutí a Ukrajinská povstalecká armáda (UPA).“ Projekt, který vytvořili ultranacionalističtí emigranti, kteří po druhé světové válce uprchli z Ukrajiny, se snažil podnítit povstalecké antikomunistické násilí:
„Poskytnout důkazy o sympatiích a porozumění ze zahraničí vůči ukrajinskému lidu; zesílit nespokojenost s režimem podněcováním zášti, hořkosti a nedůvěry vůči sovětskému režimu a jeho osobnostem; udržovat národní povědomí mezi Ukrajinci a vybízet je k hrdosti na individualitu a dědictví jejich kultury; vyvolat nespokojenost mezi ukrajinským vojenským personálem v rámci sovětských ozbrojených sil rozmístěných na Ukrajině; vyvolat a zesílit nespokojenost ukrajinských civilních úřadů se sovětským režimem.“
Veřejně byly vysílání této stanice, které pocházelo z USA a zahrnovalo ukrajinské lidové písně, „připisovány fiktivní skupině ukrajinských antikomunistů.“ Neexistovalo žádné „skutečné ani domnělé spojení s žádnou existující skupinou ukrajinských emigrantů.“ Za nejvyšší prioritu bylo rovněž považováno utajení účasti CIA na zřízení a provozování stanice – „bude vynaloženo veškeré úsilí, aby se toto riziko minimalizovalo.“ Nicméně se mělo za to, že zničující následky operace za to riziko rozhodně stojí.
„Vytvoří to klín, který lze vrazit hlouběji mezi Sověty a Ukrajince a který by prohloubil stávající podezření a nepřátelství mezi těmito dvěma etnickými skupinami,“ prohlásila CIA. Agentura se také snažila vytvořit mezi ukrajinským publikem širší „psychologické klima“, které by bylo „příznivější“ pro další protisovětské operace, které současně prováděla. Navíc se předpokládalo, že „sovětská reakce na vysílání může naznačit určité oblasti zranitelnosti nebo citlivosti, které dosud nebyly rozpoznány“, což by mohlo být dále využito.
„Imperialistická politika“
Úsilí CIA o podporu ukrajinského nacionalismu a separatismu trvalo po celou dobu studené války. Prostřednictvím Národního fondu pro demokracii (National Endowment for Democracy) byla poskytována otevřená americká pomoc hnutí „Rukh“ (Lidové hnutí Ukrajiny), jedné z prvních opozičních stran na území sovětské Ukrajiny. Rukh je obecně považován za hnutí, které sehrálo klíčovou roli při zajištění „nezávislosti“ Ukrajiny v prosinci 1991. O čtyři měsíce dříve navštívil Kyjev americký prezident George H. W. Bush a pronesl nechvalně proslulý projev, v němž varoval Ukrajince před přijetím „sebevražedného nacionalismu založeného na etnické nenávisti.“
Jeho výroky rozzuřily ukrajinské nacionalisty i protisovětské jestřáby ve Spojených státech. Bushovy obavy však byly opodstatněné. V té době se Jugoslávie rychle rozpadala a zmítala se ve stále násilnějších bratrovražedných sporech. Jeho administrativa se proto v té době formálně zavázala k zachování Sovětského svazu v nějaké podobě a v zájmu tohoto cíle podnikla nešťastná opatření. Bylo to však příliš málo a příliš pozdě, a neúspěch této mise uvrhl Ukrajinu do totálního konfliktu s Ruskem. Jak si CIA dlouho přála, „antagonismy mezi oběma etnickými frakcemi“ jsou nyní hluboce zakořeněné.
Je ironií osudu, že právě proto, že převrat na Majdanu v únoru 2014, zosnovaný NED, vedly fanaticky protiruské nacionalistické prvky, většina Ukrajinců hnutí Majdan nepodporovala. Jak poznamenala tehdejší analýza Washington Post, Viktor Janukovyč zůstal „nejoblíbenější politickou osobností v zemi“ a žádný dosud provedený průzkum veřejného mínění nikdy neukázal masovou podporu povstání. Průzkumy naopak ukázaly, že „velká většina“ Ukrajinců byla proti násilnému dobytí regionálních vlád povstalci z Majdanu.
Tuto nepřátelskou náladu podněcovala „protiruská rétorika a symbolika západoukrajinského nacionalismu… která u ukrajinské většiny nepadla na úrodnou půdu.“ List The Washington Post poukázal na to, jak byla neonacistická strana Svoboda v čele hnutí na Majdanu. Její vůdce Oleh Tyahnybok nechvalně proslul chválou UPA za boj „proti Moskalům [Rusům], Němcům, Židům a jiné špíně.“ Jeho slova nebyla dobře přijata 50 % ukrajinského obyvatelstva žijícího v regionech, které se více než dvě století „silně ztotožňovaly s Ruskem.“ „Téměř všichni jsou odcizeni protiruskou rétorikou a symboly“:
„Protiruské formy ukrajinského nacionalismu vyjádřené na Majdanu rozhodně nejsou reprezentativní pro obecný názor Ukrajinců. Volební podpora těchto názorů a politických stran, které je zastávají, byla vždy omezená. Jejich přítomnost a vliv v protestním hnutí daleko převyšují jejich roli v ukrajinské politice a jejich podpora se geograficky sotva rozšiřuje za hranice několika západních provincií.“
Přesuňme se do současnosti: v reakci na to, že ukrajinský stát oslavuje ultranacionalistickou UPA a jejího hlavního strůjce genocidy Andrije Melnyka, oznámil polský prezident Karol Nawrocki, že bude usilovat o odebrání Řádu Bílého orla – nejvyššího varšavského vyznamenání, které bylo Zelenskému uděleno v roce 2023.
Mezitím premiér Donald Tusk odsoudil jednání ukrajinského prezidenta jako „zranění naší historické citlivosti“ a „znepokojující z hlediska našich vztahů.“
Úřady v Kyjevě se zdají být zcela lhostejné k tomu, že jejich blízký soused a spojenec v proxy válce byl tak hanebně uražen. Mluvčí ministerstva zahraničí tvrdil, že Zelenskyj nechtěl nikoho urazit. „Naše historie potvrzuje, že ze sporů mezi Ukrajinci a Poláky těží pouze Moskva,“ uvedl. Navíc pro ukrajinské vojáky „boj UPA symbolizuje výhradně odpor proti imperiální politice Moskvy.“ Je to jen nejnovější projev toho, jak je minulost hanebně přepisována a nacističtí kolaboranti jsou vykreslováni jako hrdinští antikomunisté.
Podpořte Nás A Přispějte Malým Darem Na Chod Aktax.Cz
Prosím, lajkujte, sdílejte a přihlaste se k odběru tohoto kanálu, abychom mohli pokračovat ve sdílení zpráv, kterých se mainstream neodvažuje dotknout. Zůstaňte silní. Tento boj vyhrajeme.
