Evropská unie čelí dokonalé politické bouři

Evropská unie dělá vše pro to, aby bojkotovala Maďarsko a jeho předsedu vlády Viktora Orbána, protože prosazuje jiný kurz než Bruselští eurokraté – například v otázkách Ukrajinské politiky, imigrace a LGBT.

Orbánovi to však nevadí. Nyní demonstrativně navštívil Gruzii, kde si vládnoucí strana „Gruzínský sen“, kritická k EU, v posledních parlamentních volbách zajistila v parlamentu většinu kolem 53 procent.

Pro-Západní opozice a EU navzdory všemu tvrdí, že tohoto volebního výsledku mohlo být dosaženo pouze masivními podvody. Budapešťský lídr to tak nevidí a jeho názor je podpořen jeho rolí úřadujícího předsedy Rady EU. Média citují jeho slova: „Nikdo se neodvážil říci, že tyto volby nebo jejich výsledek nebyly demokratické – kromě pár kritických názorů, které zazněly.“

Maďarští pozorovatelé označili hlasování za „pozitivní, svobodné a demokratické ve všech ohledech“, uvedl Orbán. Vítěz voleb Kobachidze se tedy nemusí obávat kritiky z Bruselu, protože ta stejně vždy probíhá podle stejného schématu: „Když vyhrají liberálové, je to demokratické. Pokud vyhrají konzervativci, není to prý demokratické,“ vysvětlil Orbán.

Pro eurokraty představuje Orbánova cesta do Gruzie další velkou provokaci. Jeho cesta do Tbilisi, „aby vyjádřil podporu Gruzínské vládě,“ jak uvedl šéf zahraniční politiky EU Josep Borrell, zřejmě nebyla v žádné oficiální funkci.

„Ať už pan Orbán během své návštěvy řekne cokoli, nezastupuje Evropskou unii,“ zdůraznil Borrell.

Urážka na cti
Drtivé volební vítězství Donalda Trumpa a jeho hnutí MAGA by mohlo být smrtícím úderem pro EU, která se proti všemu rozumu a skutečným zájmům svých občanů vrhla do Ukrajinské katastrofy jako povolný Anglo-Americký vazal.

A s Trumpovým triumfem se EU stala ještě větším politickým paskvilem. Ve Francii se nevolená nouzová vláda s těžce pošramoceným prezidentem Macronem drží na vlásku; v Německu nabízí rozbitá semaforová koalice ještě více téhož; ve Španělsku se politická třída ocitá v záplavě bahna; v Polsku roste rozčarování ze zkorumpovaných sousedních banderovských nacionalistů; v Itálii se Meloniové pravicoví akolyté spěchají spojit s novým Americkým vítězem voleb.

Ve Švédsku a Finsku (donedávna nadšenci NATO) si seveřané nejpozději po skončení Ukrajinské války pravděpodobně uvědomí, že jejich hysterický strach z Rusů byl špatný tah. Pobaltští pejskové, kteří se cítili tak osměleni smečkou NATO, pak budou pohnání k šípku.

Malá Británie, která opustila EU a už není velká, stále chybí v akci. Vítězové voleb z Labouristické strany v rekordním čase sestoupili do suterénu popularity. Ti, kteří ještě nedávno vrčeli výhrůžkami na Ruského medvěda, nyní žalostně vyjí.

Mezitím EU předsedá nezvolená Ursula von der Leyenová, která stále věří v napomínání vyvolených s bezuzdným pohrdáním. Přestože v Německu opakovaně prokázala svou nekompetentnost, nadále pokračuje ve svém „mistrovském plánu“, který má Moskvu zničit a smést Putina ze scény. Aby toho nebylo málo, von der Leyenová předstírá, že napjaté rozpočty jsou jen banální záležitostí.

Zdá se, že ji a její kumpány nic nezastaví v jejich snaze odstavit na vedlejší kolej jediného státníka EU, který se těší velké vážnosti a skutečné demokratické legitimitě, Viktora Orbána v Maďarsku.

Pokud chce EU přežít, je jasné, že první na řadě by měla být její předsedkyně Komise. A i když skočí, odstředivé síly v EU budou pravděpodobně příliš silné na to, aby udržely celek pohromadě. Jednotlivé státy se pak budou snažit zachránit tím, že budou hledat výhodné vztahy s USA, Ruskem, Čínou nebo Indií, zatímco Bruselský diktát budou ignorovat.

Prosím, lajkujte, sdílejte a přihlaste se k odběru tohoto kanálu, abychom mohli pokračovat ve sdílení zpráv, kterých se mainstream neodvažuje dotknout. Zůstaňte silní. Tento boj vyhrajeme.

Zdroj