Evropa se propadá do bezvýznamnosti, zatímco USA stoupá vzhůru

Geopolitické přeskupování, které začalo již dávno s vzestupem Číny, se nyní urychluje a má pro Evropu velmi vážné důsledky v oblasti energetiky, hospodářství a ozbrojených sil.

Nizozemské noviny De Volkskrant, jeden z předních deníků v zemi, věnovaly v sobotu 9. listopadu titulní stranu článku, v němž velkým písmem a s ještě větší hrozivou fotografií Donalda Trumpa tvrdí: „Toto je nový světový řád: Pro Evropské demokracie bude osamocující.“ Článek dále konstatoval, že Trumpovo zvolení je přínosem pro autokraty po celém světě, a zároveň poukazoval na to, že zvolený prezident zřejmě usiluje o „slabou a rozdělenou Evropu.“

To je na velké noviny, které předstírají, že nabízejí objektivní žurnalistiku, docela velké sousto dalekosáhlých tvrzení. Ve skutečnosti jsme od 5. listopadu díky důstojnému státnickému chování prezidenta Joea Bidena poté, co jeho strana drtivě prohrála demokratické a pokojné volby, svědky návratu k důležité Americké tradici – kterou Trump v listopadu 2020 ignoroval -, kdy odstupující prezident zve nově zvoleného prezidenta na rozhovor do Oválné pracovny. Tradice zavedené proto, aby veřejně zdůraznila potřebu spořádaného a demokratického předání moci do pohybu. Zda budou mít autokraté na celém světě z Trumpova zvolení radost, se teprve uvidí.

Írán je každopádně natolik nervózní, že považuje za nutné, aby nastupujícímu týmu ve Washingtonu posílal olivové ratolesti. Tvrzení, že nový prezident doufá ve slabou a rozdělenou Evropu, postrádá důkazy a ilustruje něco mnohem důležitějšího, na co mnozí zřejmě zapomínají: Evropa, a nikoli Spojené státy, je zodpovědná za to, aby Evropa byla jednotná a silná.

Článek v listu De Volkskrant ukazuje, jak nedůvěřivý politický a mediální establishment, který není schopen pochopit neklid, jenž panuje na obou stranách Atlantiku, způsobuje, že se Evropa náměsíčně řítí do dalšího úpadku. Jeho autoři také nedokážou správně interpretovat a reagovat na epochální změny, které se na světové scéně začaly odehrávat již dávno před tímto volebním cyklem v USA. Trumpův vstup do Bílého domu tyto změny jenom urychluje. Nový „vůdce svobodného světa“ a jeho tým budou jednat pod heslem „Eskalovat, aby se deeskalovalo“, což způsobí spoustu rozbrojů uvnitř i vně Spojených států.

Stovky exekutivních příkazů již byly napsány a budou podepsány v okamžiku, kdy se nový prezident po své inauguraci 20. ledna 2025 vrátí do Oválné pracovny. Na rozdíl od roku 2017 se zdá, že Trump je dobře připraven a soustředí se na rychlé provedení komplexního plánu. O tom, jak rychle se věci od 5. listopadu mění, lze svědčit všude kolem. Například najednou zjišťujeme, že Německý kancléř poprvé po dvou letech dlouze hovořil s Ruským prezidentem, po čemž následovalo zjevné informování Trumpa ze strany Scholze. A to jako Ukrajinský prezident Zelenskyj, který sice protestoval proti hovoru Berlína s Moskvou, ale následně cítil potřebu oznámit přání ukončit válku v roce 2025 „diplomatickou cestou.“ Není tomu tak dávno, co by to byly v Evropských hlavních městech nepředstavitelné, ba dokonce zakázané řeči.

To, že Evropa není připravena na další Trumpovo prezidentství, je do značné míry způsobeno moralizováním a slepě ideologickým postojem, který většina jejích médií a politických představitelů zaujímá vůči všem, včetně velké části jejich vlastních voličů, kteří se neřídí současnou politickou ortodoxií. Mnozí z nich odmítají připustit myšlenku, že by se mohli v důležitých otázkách mýlit a že postřehy, názory a obavy lidí mimo jejich vlastní bublinu si zaslouží pozornost, respekt a dialog. Děláme to na vlastní nebezpečí, vezmeme-li v úvahu, že Evropa je již nyní nebezpečně slabá a hrozí jí hospodářské otřesy a sklouznutí do plnohodnotné třetí světové války.

Kromě toho jsou názory nás Evropanů na to, co se právě odehrálo ve Spojených státech, zcela irelevantní, jak správně upozornil Francouzský prezident Macron ve svém projevu na nedávném setkání politických lídrů v Budapešti. Ani současná, ani budoucí Americká administrativa se nebude dlouho trápit tím, co na zvolení Donalda Trumpa nebo na jmenování jeho kabinetu říkají některé významné Evropské noviny nebo političtí představitelé, jakkoli mohou být některá z nich kontroverzní. Evropa a její vedoucí představitelé by spíše měli s velkou naléhavostí upřednostnit úsilí o to, aby si udělali pořádek ve vlastních řadách a zároveň si vybudovali konstruktivní pracovní vztah s novým vedoucím týmem, který se formuje ve Washingtonu.

To pochopitelně znamená, že Evropa nechce pokračovat v pokračujícím hospodářském, vojenském a politickém úpadku v kontextu geopolitického přeskupení, jaké tu nebylo od konce studené války. Spojené státy pod druhou Trumpovou administrativou nebudou váhat udělat vše, co budou považovat za nezbytné, aby si udržely pozici jediné zbývající světové supervelmoci, zatímco Čína, podporovaná skupinou převážně darebáckých států, udělá vše, co bude v jejích silách, aby zpochybnila Washington a oslabila a rozdělila Západní alianci. Bez jasné nové společné strategie na třech hlavních frontách – energetické nezávislosti, ekonomické odolnosti a vojenské síly – hrozí, že EU uvízne uprostřed; to znamená, že bude využívána jako hřiště, kdykoli se to jedné z těchto dvou soupeřících stran bude hodit. Nevýrazná síla EU již není v současné situaci vedoucím faktorem.

Chce-li mít Evropa mírovou a prosperující budoucnost, bude muset využít svůj obrovský potenciál a nevyužitou sílu tím, že překoná rozmanité překážky, které si sama klade, mimo jiné v oblasti energetiky, hospodářství a ozbrojených sil, a zároveň vybuduje pevné komunikační cesty s novou Americkou administrativou. Pokud bude Evropa postupovat moudře a zbaví se tendence nárokovat si morální výsostné postavení na základě falešných priorit požadovaných hlasitými ideology, existuje reálná šance, že přinejmenším EU, ne-li celý Evropský kontinent, může z nového větru, který bude vát z Washingtonu, dokonce těžit.

Za Trumpa bude Amerika i nadále považovat Evropu za důležitého partnera za předpokladu, že Evropané budou ochotni ukončit svou letargii a převezmou plnou odpovědnost za svá rozhodnutí. Žádná ekonomická lákadla a snadné peníze z Východu nemohou střízlivě uvažujícího člověka přimět k přesvědčení, že komunistická a autoritářská Čína se svou zásadně odlišnou kulturou a nesvobodou může být spolehlivým politickým a hospodářským partnerem, kterého EU potřebuje pro svou stabilní budoucnost. Navzdory různorodým problémům a nedostatkům USA je partnerství s nimi jedinou reálnou možností pro Evropu, která miluje svou svobodu a demokracii.

Energetická nezávislost
Nový nemocný muž Evropy, Německo, kdysi nesporný motor její ekonomiky, je dokonalým příkladem ideologicky inspirované sebedestrukce, které bylo dosaženo odříznutím volného toku energie, která je potřebná k udržení ekonomiky založené na průmyslu. Nejprve přišlo trvalé odmítnutí jaderné energie, poté ekonomicky neudržitelný a rychlý „přechod na zelenou energii“ („Energiewende“), dotažený do extrému dnes již neexistující semaforovou koalicí, která se kupodivu rozpadla den po volbách v USA. Následovala válka na Ukrajině a zničení plynovodu Nord Stream.

Německo, které bylo příliš dlouho závislé na Ruském plynu, nebylo schopno rychle využít alternativní zdroje energie, aby ochránilo svou průmyslovou základnu před dopady krize. Nedávné oznámení o propouštění ve Volkswagenu, které je v jeho velmi úspěšné historii nevídané, je dokonalou ilustrací krátkozrakosti provázané Evropské energetické a klimatické politiky. Německo, a tím i EU, se tak dostávají do velkých problémů.

Podle The Economist se Spojené státy od roku 2019 staly největším světovým producentem ropy a zemního plynu, přičemž souběžně a ve velkém měřítku pokračují ve výrobě „zelené“ energie, čímž dosahují vysoké míry energetické nezávislosti země. To je obzvláště důležité v současném nestabilním geopolitickém klimatu, které charakterizuje Blízký východ v plamenech a Africký kontinent poznamenaný destabilizujícími válkami ve velkých zemích, jako je Súdán, Kongo, Keňa a Nigérie. Většina Evropy se mezitím musela zbavit závislosti na Ruském plynu a nyní je při uspokojování svých energetických potřeb plně závislá na energii ze Spojených států (50 % zkapalněného zemního plynu v EU) a z nedemokratických zemí, jako je Katar a Alžírsko.

Rakousko, jeden ze zbývajících Evropských zákazníků Gazpromu, si 16. listopadu připomnělo, že závislost na Ruském plynu je i nadále riziková: jeho dodávky byly náhle přerušeny. Pokud Evropa rychle nevybuduje vlastní zelené a fosilní zdroje energie, které budou zároveň ekonomicky udržitelné (!), což je nepravděpodobné, že se tak v dohledné době stane, bude v dohledné době velmi potřebovat Spojené státy a jejich drahé dodávky energie. Dobré vztahy jsou tedy klíčové. Je s podivem, proč se již nyní ve Washingtonu a Mar-a-Lago neobjevují houfy delegací EU a členských států, které by se setkaly s Trumpovým přechodným týmem za účelem probíhajících jednání o dodávkách energie.

Ekonomická odolnost
V důsledku mnoha vzájemně souvisejících faktorů, včetně nadměrné regulace, vysokých daní ze mzdy a nedostatku inovací, Evropa v ekonomické oblasti značně zaostává za Spojenými státy. Podle vydání The Economist ze 14. října 2024 „Amerika překonala své vrstevníky mezi vyspělými ekonomikami. V roce 1990 se Amerika podílela na celkovém HDP skupiny vyspělých zemí G7 asi dvěma pětinami, dnes je to až zhruba polovina (..). V přepočtu na jednoho obyvatele je dnes Americký ekonomický výkon asi o 40 % vyšší než v Západní Evropě a Kanadě.“ A dále: „Americký reálný růst byl 10 %, což je třikrát více než průměr ostatních zemí G7.“

Spojené státy jsou stále zdaleka největší světovou ekonomikou, přičemž Čína tvoří pouze 65 % HDP USA, zatímco v roce 2021 to bylo ještě 75 %. Produktivita v Americe výrazně převyšuje produktivitu ostatních zemí a regionů, včetně Evropy: ekonomický výkon vytvořený průměrným Americkým pracovníkem činí 171 000 USD – ve srovnání se 120 000 USD – v Evropě. Od roku 1990 se produktivita práce v USA zvýšila o 70 %, zatímco Evropané zaostávají o 29 %. Amerika také zdaleka nejvíce vynakládá na výzkum a vývoj, a to přibližně 3,5 % HDP. To jsou obrovská čísla, která by měla Evropany přimět k zamyšlení a společné akci. Trumpem navrhovaná 10-20% univerzální dovozní cla (včetně Evropského zboží) v kombinaci s hrozícími obchodními válkami a napětím s Čínou Evropu jistě ovlivní a donutí EU a další Evropské země vybrat si stranu. Budování dobrých pracovních vztahů s novou Americkou administrativou by proto mělo být prioritou, počínaje vyjednáním výjimky EU z dovozních cel.

Vojenská síla
Tři nedávné události by měly přimět každého Evropského politického představitele, aby v noci nespal. Jsou to: přítomnost Severokorejských jednotek bojujících na straně Ruska na Evropské půdě, otevřené řeči Ukrajinského prezidenta o výrobě jaderných zbraní a asistenti zvoleného prezidenta Trumpa, kteří představili možný mírový plán (od něhož se později přechodný tým distancoval) na ukončení Ukrajinsko-Ruské války, který by konflikt zmrazil a vyžadoval, aby Evropští vojáci obsadili demilitarizované nárazníkové pásmo na východní Ukrajině bez Americké účasti. Zda má tento plán šanci na úspěch, je vedlejší. Dnešní Amerika tímto poselstvím právě informovala Evropu, že bez masivního zvýšení vojenských kapacit a větší ochoty zapojit se a sdílet břemeno s Američany nebude Washington připraven udělat na obranu kontinentu proti Rusku více, než již dělá.

Namísto okamžitého morálního rozhořčení, které obvykle následuje po podobných prohlášeních Trumpa nebo jeho asistentů, by Evropští lídři udělali dobře, kdyby se zamysleli nad tím, jak mohou převzít podstatně větší odpovědnost a hrdost při obraně svých vlastních zemí, kultur a národů.

Jako by to dokazoval fakt, že Ukrajina navzdory svému navenek hrdinskému úsilí nyní ve válce stále více ztrácí dynamiku a území. EU, zpočátku silná a jednotná ve své vojenské podpoře Ukrajiny, vždy postrádala komplexní a dlouhodobou politickou a vojenskou strategii, jak čelit Ruské agresi. A navzdory pokračujícím rozsáhlým dodávkám zbraní do země se zdá, že plná územní celistvost Ukrajiny nikdy nebyla pro Američany skutečnou prioritou (USA např. nezasáhly ani při obsazení Krymu Ruskými „zelenými mužíky“ v roce 2014).

Jak nedávno uvedla BBC, za nového Amerického prezidenta to bude pravděpodobně ještě méně. Západní vlády navíc nehodlají na Ukrajinu posílat vojáky. Protivníka velikosti Ruska, který je ochoten akceptovat jakýkoli počet obětí mezi vlastními vojáky, přičemž vede opotřebovávací válku bez konce a neustále porušuje Ženevské konvence, je téměř nemožné porazit konvenčními prostředky.

Perspektiva pro Evropu je proto neradostná. Ačkoli se zdá, že je to v Bruselu stále tabu, tolik proklamovaná mantra, že EU bude stát při Ukrajině, dokud nebude Rusko poraženo, zní nyní prázdně a dokonce lehkomyslně. Neexistuje žádný akční plán, ani se nezdá, že by kdy nějaký existoval. Ukrajinci za to platí, zatímco zbytek Evropy se na to dívá.

Opožděná snaha většiny Evropských vlád posílit své ozbrojené síly tváří v tvář Ruské agresi a invazi na Ukrajinu v roce 2022 byla příliš malá na to, aby se Evropa mohla v dohledné době bránit bez robustní Americké pomoci.

I kdyby se podařilo dosáhnout ukončení války na Ukrajině, nikdo by si neměl dělat iluze, že Putin se svým vojenským pronásledováním a hybridní válkou skončí. Historie je plná příkladů diktátorů jeho kalibru, kteří nikdy za svého života nepřestanou, a to ani po uzavření mírové dohody. Stačí si vzpomenout na Mnichovskou konferenci v roce 1938.

Navíc současná širší geopolitická realita staví Evropu do velmi slabé pozice. Pokud by se například Čína rozhodla napadnout Tchaj-wan, musely by USA v Asii vynaložit značné vojenské prostředky. Ještě více by to platilo v případě, že by Pchjongjang využil situace k vyvolání konfliktu nebo války na Korejském poloostrově. To by znamenalo, že přítomnost Amerických vojáků v Evropě by byla pravděpodobně negativně ovlivněna, takže Evropa by se musela o sebe postarat ještě více.

Vyhlídky na vojenskou eskalaci na Blízkém východě nejsou o nic lepší. Němci jako vedoucí Evropský národ nedbají na udržování pořádku ve své armádě, zatímco Poláci, vědomi si drsné historické reality invazních armád přicházejících z Východu i Západu, již nejméně deset let důsledně investují do svých obranných kapacit. Polsko tak ukazuje zbytku Evropy, co je možné při správných prioritách a politické vůli. Výsledkem je, že Polsko se nyní zdá být preferovaným vojenským partnerem Spojených států v Evropě, o čemž svědčí i nedávná instalace základny protiraketové obrany NATO v této zemi. Evropské národy a EU musí usilovat o dobré vztahy a spolupráci s novou Americkou administrativou, aby se nestaly pasivními přihlížejícími v boji o politickou a vojenskou budoucnost Evropy.

Opuštění morální převahy
Nejen mainstreamová média, jako je De Volkskrant, ale ještě více Evropští vládní představitelé, bez ohledu na jejich politickou příslušnost, si musí uvědomit, že je nyní čeká geopoliticky divoká jízda, protože Donald Trump byl znovu zvolen prezidentem Spojených států a má pohodlnou většinu v obou komorách Kongresu. Vše nasvědčuje tomu, že bude věrný svému slovu a že přijme rychlá opatření v otázkách, které se týkají většiny Amerických voličů. A to bez ohledu na to, zda se to Evropě a jejím vedoucím představitelům líbí, či nikoli. Na domácí scéně bude Trump řešit nelegální přistěhovalectví neortodoxními způsoby a v hospodářské politice zavede dovozní cla a pravděpodobně se zapojí do obchodních válek.

Geopolitické přeskupování, které začalo již dávno s vzestupem Číny, se nyní urychluje a má pro Evropu velmi vážné důsledky v oblasti energetiky, hospodářství a ozbrojených sil. Čas na rozhodná opatření již dávno nadešel. Evropští představitelé by si měli udělat pořádek ve vlastních řadách, místo aby poučovali Američany o demokracii a právním státě. EU a Evropské národy by navíc měly pracovat na navázání pevných vztahů s novým vedením v Bílém domě a v Kapitolu, aby mohly ovlivnit výsledek toho, co bude jistě největším geopolitickým otřesem naší doby, který vyústí v nastolení nového světového řádu. Schopnost Evropy stát se významným aktérem této transformace bude záviset na její ochotě znovu převzít plnou odpovědnost za svůj osud.

Prosím, lajkujte, sdílejte a přihlaste se k odběru tohoto kanálu, abychom mohli pokračovat ve sdílení zpráv, kterých se mainstream neodvažuje dotknout. Zůstaňte silní. Tento boj vyhrajeme.

Zdroj