Bojový pokřik Vladimira Putina proti Deep State

Nedávná slavnostní ceremonie připojení čtyř ukrajinských regionů k Rusku přinesla projev prezidenta Putina, který nastínil důvody současných bojů Ruska, charakter a identifikaci jeho nepřátel, a co je důležitější, položil základy pro další úroveň konfrontace Ruska se Západem nad rámec probíhajícího vojenského konfliktu na Ukrajině.

Putin ve svém projevu jasně definoval současný boj jako celosvětovou bitvu, v níž Rusko hraje vedoucí roli proti Deep State, který v konečném důsledku řídí Západ a který ve snaze zachovat unipolární světovou nadvládu využívá všechny dostupné nástroje – včetně vojenských, ekonomických, kulturních a sociálních.

Putinova slova byla určena třem různým skupinám posluchačů: kolektivnímu Západu, globálnímu Jihu a Rusku. Vrátil se do středověké historie, aby připomněl počátky a dopady západního vykořisťování zdrojů a kolonialismu v Americe, Asii a Africe prostřednictvím imperialistických válek, rasismu a otroctví. Dotkl se vojenských výbojů 20. století vedených především USA a jejich spojenci a jejich dopadu v Německu a Japonsku na konci druhé světové války, Koreji v 50. letech, Vietnamu v 60.-70. letech a jejich posledních neúspěšných dobrodružství v Iráku, Libyi, Sýrii a Afghánistánu.

Zdůraznil také neblahé dny Ruska v 90. letech a snahy západních mocností udělat z něj rozparcelované a pasivní odbytiště levných přírodních zdrojů. Putinovo poselství Rusům mělo nacionalistický a náboženský nádech a dotýkalo se obrany tradičních rodinných hodnot jako výzvy do zbraně proti hrozbě způsobené klesajícím populačním růstem. Za jeden z klíčových nástrojů, které západní establishment používá k dosažení svých sebezáchovných a nadřazených cílů, označil také americký peněžní tisk a připomněl, že papír lidi neuživí ani neohřeje.

Bylo by lákavé vnímat tento projev úzce, jen jako další projev pozice Ruska ve velkých geopolitických bitvách, ale to, co Putin udělal, je zasazení mezinárodního soupeření do hlubokých historických a kulturních souvislostí, které mají nepochybný ohlas po celém světě. Kritici budou Putinovu vlídnou charakteristiku Ruska považovat za cynickou fintu, která zakrývá roli země, jež se prostřednictvím svého velitelského postu v Sovětském svazu podílela na podmanění východoevropských zemí po druhé světové válce, nicméně globální Jih to bude vidět jinak.

Putinův sžíravý útok proti Západu je mnohohlavou zbraní, neboť se shromáždil u konzervativních vrstev obyvatelstva, které jsou zděšeny globalismem vnucujícím hluboce znepokojivou agendu, jež jde proti tradičním názorům na rodinu, manželství a sex, ale má i levicový nádech, neboť jeho kritika směřuje i proti témuž globalismu, který zhoršuje rozdíly v bohatství, a dokonce i libertariánský apel, když označil zavádění výjimečných stavů, kontrolu médií a sankce vůči jiným společnostem za příklady totalitarismu v západním provedení. Putinovým hlavním cílem byl anglosaský establishment, především USA a Velká Británie, a snažil se vrazit klín do Západu, když se zaměřil na suverenitu, což je výkřik, který rezonuje v zemích, jako je Maďarsko a Itálie, a na tradiční protiválečné nálady v Německu a Japonsku, když připomněl hrůzy bombardování Drážďan, Hamburku, Kolína nad Rýnem, Hirošimy a Nagasaki za druhé světové války.

Bezprostředním důsledkem Putinovy rétorické eskalace bude zvýšený tlak USA na země globálního Jihu, aby následovaly protiruské sankce. Aby Rusko úspěšně čelilo této hrozbě, a protože potřebuje její trvalou podporu, bude muset spojit ideologii s pragmatickou a hmatatelnou podporou v podobě přístupu chudších zemí ke kritickým energetickým a potravinovým zdrojům. Nedávné zdržení se hlasování Číny, Indie a Brazílie o rezoluci Rady bezpečnosti OSN vyzývající k odsouzení referenda na Ukrajině bylo nepochybně způsobeno očekáváním těchto zemí ohledně budoucích kroků Ruska.

Po skončení studené války a rozpadu Sovětského svazu a s postupným opuštěním socialismu ztratilo Rusko silnou ideologickou přitažlivost, kterou mělo po desetiletí v zemích globálního Jihu a v segmentech Západu zaměřených proti establishmentu. Nejpozoruhodnějším aspektem Putinova nedávného projevu je návrat ideologické konfrontace do popředí. Tato nová bitva vypadá, že obhajoba demokracie, svobody a suverenity ze strany Západu je prázdná a pokrytecká. Kombinované poselství antikolonialismu a konzervatismu je mocným nástrojem, ale Putinův nepřímý a jemný apel na moc lidu jako na jediný způsob, jak konečně čelit Deep State, je ještě silnější. Putinovo označení Deep State za nepřítele lidstva může být jeho konečným ideologickým odkazem, čemuž by se dalo předejít, kdyby USA rezignovaly na to, že jsou jen normální zemí, a soustředily se především na prosperitu svého lidu.

Zdroj