Trumpův trojský kůň: Irsko je de facto jednapadesátým státem USA

Pokud to Brusel (tedy EU) myslí se zachováním integrity svých technologických pravidel vážně, musí se zaměřit na přesun regulace technologických start-upů z irského Dublinu. Což bude ale nesmírně obtížné! Přes všechny své obchodní hrozby a kolísání cel má Washington ve skutečnosti velmi konzistentní politiku, pokud jde o americké technologické společnosti – chce si zajistit jejich globální dominanci. A má v EU „přítele“, který mu s tím pomůže.

Pro Bílý dům představují nedávno uložené pokuty gigantům Meta a Apple „novou formou ekonomického vydírání“, které má eskalovat transatlantické obchodní napětí a uvalit ještě více „neobchodních cel“ na americké společnosti.

Ale navzdory záměru EU znovu definovat obhajobu svého největšího legislativního klenotu – zákona o digitálních trzích (DMA) – je depresivnější politickou realitou to, že Evropská unie není v otázce technologické regulace jednotná.

Evropská komise by mohla ve své „odtažitosti od reálného života“ vážně uvěřit, že její digitální pravidla jsou spíše virtuální realitou, jak prohlásila předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová: „Je nám jedno, odkud společnost pochází a kdo ji řídí.“

Členské země EU se však nemohou ani dohodnout na tom, že by v jakékoli možné obchodní válce proti americkým technologickým firmám vyhrožovaly dodatečnými daněmi.

Díky Irsku mají technologicky USA Evropskou unii v hrsti
A tentokrát to není Německo ani věčně maďarský premiér Viktor Orbán, který se většinou postaví na stranu Donalda Trumpa, ale Irsko, které je již více, než dvě desetiletí dohodnuto s americkými technologickými společnostmi, jejichž cílem je oslabit technologická pravidla EU.

Irsko je sice malá členská země Evropské unie, ale závislost Irska na amerických technologických a farmaceutických společnostech je až neuvěřitelná. V zemi sídlí evropská ústředí technických firem od Mety po Microsoft a „všeho mezi tím“ – další společnosti.

Dublin má navíc své vlastní „Silicon Docks“ (obdobu amerického Silicon Valley) s přímými lety do více než dvaceti destinací v USA, kde sídlí mateřské společnosti start-upových firem. Díky rozsahu cestování zůstává Irsko jediným místem v Evropě, kde na letištích probíhá předběžné imigrační a celní odbavení ze strany USA.

Dublin je Trumpův trojský kůň
Zapomeňte na Grónsko, které chce Donald Trump začlenit do USA, kvůli nerostným surovinám a kde mají Američané vojenskou raketovou základnu. Irsko je severoatlantický ostrov, který USA už de facto (byť ne de jure) vlastní. A pokud jde o technologie, Dublin je Trumpův trojský kůň.

V současné době pracuje přímo či nepřímo pro americké společnosti přibližně 15 procent irské pracovní síly – to je asi 400 000 lidí. Téměř 30 procent celkových daňových příjmů Irska v roce 2023 pocházelo z daní z příjmu právnických osob – ve srovnání s pouhými šesti procenty v Německu a Francii – které pocházejí převážně od amerických technologických a farmaceutických společností.

Jak poznamenala nezávislá irská fiskální rada, bez těchto vysokých daňových příjmů by Irsko od posledního bankrotu Dublinu v roce 2010 každoročně vykazovalo obrovský deficitní rozpočet. A to ještě tato čísla ani nezahrnují dodatečných 13 miliard eur, které Evropský soudní dvůr donutil Irsko od společnosti Apple přijmout v rozsudku z roku 2024.

Není tedy divu, že irský premiér nedávno apeloval na to, aby evropská reakce na cla uvalená z Washingtonu na evropské produkty byla „uvážená a promyšlená a aby opatření byla přiměřená.“

Následný slib Irska „odporovat“ digitálním daním EU je ve skutečnosti poháněn slepou panikou pramenící z jeho finanční závislosti na amerických společnostech a také z reality jeho dlouhé historie snahy prosazovat zájmy USA nad zájmy evropskými.

Irsko uvízlo v dvacet let trvajícím problému, který si samo způsobilo: Vybudovalo „důvěryhodnost“ irské Komise pro ochranu osobních údajů (DPC), s neúspěšným cílem odvést obavy ostatních členů EU ohledně její nestrannosti při dodržování evropských zákonů. Za jakou cenu? Spolupracuje s americkými technologickými firmami, na kterých je závislé!

Došlo to tedy do bodu, kdy Irsko tak špatně dodržuje předpisy EU nebo je nerespektuje vůbec o ochraně osobních údajů, že zmíněný předpis neustále ignorují jiné národní agentury pro ochranu osobních údajů, stejně jako Panevropská rada pro ochranu osobních údajů.

Není divu, že tyto technologické společnosti popisují Irsko jako zemi, v níž nemá Brusel (tedy EU) žádnou důvěru v dublinské deklaraci o evropanství velmi negativně.

Pokud to Brusel myslí se zachováním integrity svých technologických pravidel vážně, musí se méně soustředit na Washington. Je jasné, že Irsko se nikdy nestane důvěryhodným regulátorem amerických technologických společností v Evropě – jeho politická blízkost k Silicon Valley a jeho ekonomická závislost to činí nemožným. Závislost Irska na USA z něj ve skutečnosti činí ideální místo pro Bílý dům, který má v úmyslu využít technologické a sociální mediální společnosti jako součást širších obchodních bitev.

I jakékoli budoucí kroky, které by administrativa Donalda Trump mohla podniknout s cílem podkopat atraktivitu Irska pro americké nadnárodní společnosti, by měly být v Dublinu vítány, protože by vedly k nižší, ale udržitelnější růstové trajektorii pro Smaragdový ostrov(jak se Irsku přezdívá), který se potýká s nedostatkem bytů, špatnými veřejnými službami a nedostatečnou fyzickou infrastrukturou. Nepochybně by to také zvýšilo jeho důvěryhodnost na scéně EU.

Ale nenechte se mýlit – drtivá většina stávajících amerických investic v Irsku se v dohledné době nikam nezmizí. Jako de facto 51. stát Spojených států je Irsko začleněno do amerických dodavatelských řetězců způsobem, který sahá daleko za hranice jednotlivých prezidentů a ideologií.

Prosím, lajkujte, sdílejte a přihlaste se k odběru tohoto kanálu, abychom mohli pokračovat ve sdílení zpráv, kterých se mainstream neodvažuje dotknout. Zůstaňte silní. Tento boj vyhrajeme.

Václav Prokůpek