Pojem „protekcionismus“ je v ekonomickém světě obecně považován za pejorativní, podobně jako „izolacionismus“ a „populismus.“
V době, kdy je globalismus považován za konečný cíl společenského a geopolitického vývoje, je myšlenka udělat krok zpět a přehodnotit pojem nezávislosti a soběstačnosti nepříjemná. Globalisté a progresivci tvrdí, že není cesty zpět a že jen a jen oni znají cestu vpřed.
Je docela příhodné, že se stali samozvanými proroky korektní hospodářské politiky, nebo ne?
Nevím, kdo hlasoval pro to, aby tyto finanční elity převzaly takovou roli; pokud vím, tak nikdo. Rozhodně však převzaly pravomoc diktovat směr mezinárodního obchodu, metodiku měny a dokonce i tvorbu dluhu. Centrální bankéři a jejich globalistické protějšky kontrolují každou fiskální politiku, která rozhoduje o tom, zda vy nebo já budeme žít v hojnosti, nebo jako rolníci, a jedním otočením vypínače mohou poslat celý globální systém ke dnu.
Globalisté mají tuto moc, protože neexistují žádné pojistky – neexistují žádné rezervy a žádný plán B. Čím více obyvatelstvo potřebuje systém, tím více potřebuje globalisty, a čím více potřebuje globalisty, tím větší moc globalisté mají.
Mezinárodní obchodní síť je navržena jako složitá věž Jenga, jejíž základ tvoří jen několik dřevěných dílků, které drží obrovskou a zdánlivě nekonečnou katedrálu. Stačí však vytáhnout jen jeden z těchto základních dílů a celá stavba se zhroutí. Globalismus se opírá o vynucenou vzájemnou závislost mezi národy, takže každá země potřebuje něco od každé jiné země, aby přežila. Žádný jednotlivý národ se nesmí spoléhat na své vlastní zdroje a výrobu – Jak bylo uvedeno, tomu se říká „protekcionismus.“ Je to velké tabu; porušení vůle maličkých globalistických bohů.
Co se však stane, když globalisté vytvoří mezinárodní rozdělení a zasejí semínka nestability? Co se stane, když vytvoří několikanásobnou válku? Nebo když lidé mají nerovnováhy plné zuby, což vede k sankcím, clům a obchodním sporům?
V současné době existují nejméně tři oblasti světa, kde by mohla vypuknout třetí světová válka: Ukrajina, Írán/Izrael a Tchaj-wan. Sankce mezi zeměmi NATO a Ruskem výrazně ovlivnily energetickou bezpečnost Evropy a EU se sama sabotuje regulacemi v oblasti změny klimatu, které ničí její schopnost stavět další elektrárny a vyrábět více potravin.
Země BRICS aktivně usilují o nový systém směny měn, který by vyřadil Americký dolar jako světovou rezervní měnu, a jsou podporovány globálními bankovními institucemi jako BIS a MMF, které se připravují na zavedení CBDC (Central Bank Digital Currencies) jako nového rámce pro bankovní měnu.
Donald Trump se mezitím angažuje v širších tarifech, které by mohly Americkou ekonomiku vrátit z pokraje dluhové katastrofy, ale jen pokud se mu zároveň podaří nějak rozhýbat domácí výrobu. Pokud se mu to nepodaří, zůstane Americkému spotřebiteli k dispozici převážně zboží vyrobené v zahraničí a všechno toto zboží bude dražší.
Globalisté vytvořili scénář, v němž je globalismus exponenciálně škodlivý. Domnívám se, že jejich původním plánem bylo vytvořit dostatečný chaos, aby donutili národy k ještě hlubší centralizaci (systém jedné světové měny, bezhotovostní společnost, přerozdělování bohatství, příděly a univerzální základní příjem). Ale co když se některé země vydají jiným směrem? Co se stane, když se národy přestanou účastnit hry na závislost a odejdou?
No, vznikne celosvětová hospodářská krize, ale také velký spěch národních států, aby podpořily svou domácí výrobu. Vznikne spěch k lokalizaci. Pokud země doufají, že přežijí to, co přijde, budou muset začít vyrábět vlastní zboží pro přežití. Jinak budou čelit občanským nepokojům a vnitřnímu kolapsu.
Takové krizové prostředí s sebou přináší řadu problémů, především v dodavatelském řetězci. Odklon od globalismu po tolika desetiletích závislosti bude obtížný proces. V případě USA se velké množství nepotřebného zboží vyrábí v zámoří, místo aby se vyrábělo v tuzemsku, ale je zde i poměrně dost nezbytného zboží.
USA mají to štěstí, že mají značné přírodní zdroje včetně nevyužitého nerostného bohatství a ropy (Amerika má více nevyužité ropy než kterákoli jiná země na světě). Problém je, že tyto zdroje nejsou využívány, přinejmenším ne efektivním způsobem. Obavy samozřejmě vzbuzuje úpadek životního prostředí, pokud by Amerika někdy tyto zdroje využívala ve velkém měřítku.
EPA a krajně levicoví zastánci ekologické záhuby mají tendenci přehánět rizika spojená s využíváním zdrojů. Technologie, které zabraňují znečištění, jsou dobře dostupné, i když je pravda, že ceny rostou tím více, čím více musí společnosti vynakládat na prevenci znečištění.
Je také pravda, že většina Američanů bez ohledu na politiku nechce žít v zemi, která je bohatá na výrobu, pokud to znamená, že je také chudá na zdraví. Jinými slovy, až Amerika přejde na model domácí výroby, bude tak muset učinit s mnohem většími náklady než rozvojové země jako Čína, které se o své životní prostředí nestarají.
Mnohem větší obavy však vzbuzuje bezpečnost národních dodávek energie a potravin. Jak bylo uvedeno, Evropa je v háji. EU se aktivně snaží sabotovat veškeré zbývající struktury nezávislé výroby energie a potravin a Britská vláda ji následuje drtivou dědickou daní na zemědělskou půdu a posedlostí neefektivními projekty zelené energie.
Ne že by tito představitelé zapomněli, odkud pochází jejich potraviny, oni to dobře vědí. Chtějí zničit domácí produkci. Chtějí, aby byl Západní svět ochromen potravinovou závislostí.
V USA je zemědělství silné, ale systém včasné přepravy nikoli a využívání potravinářských továren jako prostředníků namísto toho, aby místní zemědělské zboží šlo přímo na trhy, vytváří překážku pro lokalizaci. Tovární zemědělství umožňuje velkým konglomerátům smlouvat se supermarkety, aby akceptovaly nižší cenové kategorie, kterým malé farmy nemohou konkurovat. Nižší ceny jsou příjemné, nicméně tento model činí každou komunitu potravinově závislou.
Změna současného systému distribuce potravin může trvat roky a zkorumpovaní politici a korporace budou proti reformám bojovat na každém kroku. Menší komunity se však mohou a měly by se zabývat programy pro místní pěstování a zabezpečení potravin. Pokud by trhy v sousedství získávaly polovinu svých produktů a masa z blízkých malých farem, mohlo by to pomoci ochránit města před krizí dodavatelského řetězce. Vlády by mohly motivovat malé farmy k přímému prodeji svého zboží veřejnosti (za nižší cenu) tím, že by poskytovaly daňové úlevy všem farmám, které mají na svém pozemku obchod.
Největší obavy mám z toho, že příliš mnoho zemí a komunit neudělá nic s domácí produkcí, dokud nebudou tvrdě zasaženy zásobovací krizí. V Americe je velmi početný kontingent prepperů (podle průzkumů nejméně 30 % dospělé populace), a to by mohlo pomoci zabránit úplnému kolapsu. Přesto by náhlý národní skok směrem k „protekcionismu“ a odklon od globalismu mohl vyžadovat roky adaptace.
Tento vývoj by měl být očekávaný. Stačí se podívat, jak nepřátelsky se naši „spojenci“ stavěli k myšlence řešit cla, zatímco po desetiletí využívali Amerického spotřebitele jako dojnou krávu? Tak dlouho to byla jednosměrná ulice a oni nemají žádný pojem o fair play na trzích. Mnohé z těchto zemí hovoří o tom, že budou USA „ubližovat“, jak jen to půjde, až budou zavedena reciproční cla. Amerika musí být připravena poskytnout na požádání své vlastní potřeby, aby zabránila škodám z odvetných opatření.
Na individuální úrovni to znamená, že lidé musí mít solidní zásoby nezbytných věcí včetně skladovaných potravin, jen aby měli čas na přizpůsobení domácí výroby. Zatímco se tak bude dít, očekávejte nedostatek a vysoké ceny řady zboží. Smyslem globalismu je trestat národy za nezávislé jednání; snaha USA o větší soběstačnost se neobejde bez bolesti.
Postavte se do pozice výrobce, pokud můžete, nebo osoby, která může opravit stávající zboží. Pro většinu obyvatel Západu, kteří jsou zvyklí na ultrapohodlné dodavatelské řetězce a doručování zboží do jednoho dne, může tato myšlenka znít směšně. Nenechte se strhnout předsudkem normálnosti. Naše ekonomická situace se může změnit během okamžiku; ujistěte se, že máte záložní plán.
Prosím, lajkujte, sdílejte a přihlaste se k odběru tohoto kanálu, abychom mohli pokračovat ve sdílení zpráv, kterých se mainstream neodvažuje dotknout. Zůstaňte silní. Tento boj vyhrajeme.
[…] post S rozpadem globalismu si národy musí vyrábět vlastní potřeby pro přežití first appeared on Akta […]
[…] post S rozpadem globalismu si národy musí vyrábět vlastní potřeby pro přežití first appeared on Akta […]
Globalizmus nikam neutiekol, ani sa neschoval. Globalizmus tu stále je.
Trump velmi vyhrožoval zemím BRICS+, pokud nebudou obchodovat prostřednictvím dluhového dolaru – pro ty země jsou ovšem takové transakce významně dražší. Uvedl, že by na tyto země ihned uvalil vysoká cla a také uvedl, že tím jednou větou vyřešil tento problém s BRICS. Některé země se jistě zaleknou, ale objektivní vývoj nelze změnit. V USA ne náhodou nyní počítají, jak velké zásoby zlata ve Fort Knox, kde je i vojenská základna Armády Spojených států amerických ve státě Kentucky, mají. Pořád jde o záchranu dolaru a tím odstranění hrozby kleknutí Spojených států jako státu. V pozadí garance bankovních vkladů stojí nepřehlédnutelné riziko morálního hazardu, privatizace zisků a socializace ztrát. Jde také o citlivost na tržní rizika. Panika by ohrozila bankovní systém jako celek. Již nastoupilo zákonné pojištění vkladů.
Když dojde k tomu, že klienti ztratí důvěru v banku a začnou masově stahovat své vklady, dochází k tzv. bankovní panice. A právě cosi takového je dnes v pozadí dění za Atlantikem. Jde zejména o vklady, které přesahují limit pojištění vkladů – z logiky věci klient, který tuší, že se jeho banka může octnout v problémech, bude chtít svůj vklad preventivně převést do bezpečí, do silné banky. V takové situaci se jakkoli zdravá banka třebas jen kvůli panice může dostat do problémů s likviditou. Banka tak čelí riziku likvidity, masovým výběrům vkladů a běhu na banku. Z nelikvidní banky se snadno může stát banka nesolventní. Z bankovní paniky se může stát bankovní krize a spirála nežádoucího vývoje.
Pro kteroukoli banku jsou nepřehlédnutelná tržní rizika, možnost ztrát způsobených změnami tržních cen aktiv. V podstatě jde o riziko ztráty způsobené změnami tržního či férového ocenění aktiv a pasiv. V době krocení inflace nabývají na ceně klientské vklady, bankovní likvidity se nedostává. Krátkodobé úrokové sazby jako cena těchto finančních prostředků je vyšší. Ve změněném prostředí se mění kreditní riziko a schopnost splácet úvěry. Ve Spojených státech trh práce neochlazuje, jádrová inflace se jeví jako zakořeněná a setrvačná. Výsledková sezóna nenaznačuje žádné propady, hlubší recesi nikdo nevyhlíží.
Trump říká, že mu jde o zájmy Spojených států, o zájmy světa (v tomto případě bych vsadil na onačejší velmoci, ne tak výrazně pro svět nebezpečné). Má spojence ? Nemá. Má jen vlastní zájmy a chce nevybíravým způsobem uchvátit Kanadu, Grónsko. Panamský průplav už Black Rock ovládl, což je jistě pro ekonomiku přínosné.
Perspektivu má multiazimutovost. Budou se utvářet koalice mezi několika státy, nebo i jen mezi dvěma.
Česká republika má silně majoritní názor, že je třeba zachovat samodeindustrializující se EU, s obrovskou finanční zátěží kvůli Green Dealu, podpoře Ukrajiny a obludně narůstajícím výdajům na obsluhu státního dluhu (to jsou především výdaje na umořování úroků z půjček), který je umořován stále většími půjčkami ! Je to nebezpečná spirála. Je v přímém rozporu s pozvednutím české ekonomiky, potažmo se zvyšováním životní úrovně občanů, včetně důchodců. Pan Havlíček z ANO, jinak rusofob zastávající i tuctový názor, že Rusko rozpoutalo válku na Ukrajině, tedy čerpá informace se studnice informací na Seznam.cz, ovšem má podnětné nápady:
Podle Havlíčka by mělo dojít ke zlepšení transparentnosti a konkurenceschopnosti v procesu zadávání armádních zakázek, aby se předešlo zbytečnému plýtvání a předraženým nákupům. „Transparentnost je o tom, že by se mělo soutěžit maximálně výhodně ve smyslu ceny.“ Současná vláda podle jeho slov dává zakázky „takřka z ruky“, protože potřebuje peníze rychle utratit. „Zjišťuje se, že to je mnohdy několikanásobně předražené. Místo toho, aby se soutěžilo na to, že tam bude skutečně něco, co bude nejenom kvalitní, ale také odpovídající cenově,“ uvádí Havlíček. Kritizuje i nákup stíhaček F-35, který podle jeho názoru nebyl nutný, když Česká republika disponovala letouny Gripen. Navrhl, že než se bude diskutovat o zvýšení obranného rozpočtu nad stanovená dvě procenta HDP, je třeba se však zaměřit na to, aby již alokované prostředky byly utraceny moudře a efektivně.
Havlíček také zmínil emisní povolenky jako nástroj snižující konkurenceschopnost. Navrhl, že by strop cen emisních povolenek měl být stanoven na 45 eur na tunu CO2 oproti současným 80 až 90 eurům. To by podle něj vedlo k levnější energii a průmyslovým produktům. „A kdyby se udělal nějaký nájezd toho, že mohou posilovat třeba o pět procent ročně, tak víme, že za deset let nám maximálně vyroste cena o 50 %. Firmy by se na to připravily. Nelikvidovali bychom průmysl a měli bychom nepochybně prostředky na posilování bezpečnosti,“ podotýká Havlíček.
Dokud budou mít lidé, co dát do hrnce ( lapeni penězi a konzumem ) nic se nezmění a ani změnit nemůže.
NOVÁ HODVÁBNA CESTA – Hlasovky, 8.3.2025
https://rumble.com/v6qanhm-nositel-svtla-nov-hodvbna-cesta-hlasovky-8.3.2025.html?e9s=src_v1_upp
tentokrát o dějinách/historii EU,…