S rozpadem globalismu si národy musí vyrábět vlastní potřeby pro přežití

Pojem „protekcionismus“ je v ekonomickém světě obecně považován za pejorativní, podobně jako „izolacionismus“ a „populismus.“

V době, kdy je globalismus považován za konečný cíl společenského a geopolitického vývoje, je myšlenka udělat krok zpět a přehodnotit pojem nezávislosti a soběstačnosti nepříjemná. Globalisté a progresivci tvrdí, že není cesty zpět a že jen a jen oni znají cestu vpřed.

Je docela příhodné, že se stali samozvanými proroky korektní hospodářské politiky, nebo ne?

Nevím, kdo hlasoval pro to, aby tyto finanční elity převzaly takovou roli; pokud vím, tak nikdo. Rozhodně však převzaly pravomoc diktovat směr mezinárodního obchodu, metodiku měny a dokonce i tvorbu dluhu. Centrální bankéři a jejich globalistické protějšky kontrolují každou fiskální politiku, která rozhoduje o tom, zda vy nebo já budeme žít v hojnosti, nebo jako rolníci, a jedním otočením vypínače mohou poslat celý globální systém ke dnu.

Globalisté mají tuto moc, protože neexistují žádné pojistky – neexistují žádné rezervy a žádný plán B. Čím více obyvatelstvo potřebuje systém, tím více potřebuje globalisty, a čím více potřebuje globalisty, tím větší moc globalisté mají.

Mezinárodní obchodní síť je navržena jako složitá věž Jenga, jejíž základ tvoří jen několik dřevěných dílků, které drží obrovskou a zdánlivě nekonečnou katedrálu. Stačí však vytáhnout jen jeden z těchto základních dílů a celá stavba se zhroutí. Globalismus se opírá o vynucenou vzájemnou závislost mezi národy, takže každá země potřebuje něco od každé jiné země, aby přežila. Žádný jednotlivý národ se nesmí spoléhat na své vlastní zdroje a výrobu – Jak bylo uvedeno, tomu se říká „protekcionismus.“ Je to velké tabu; porušení vůle maličkých globalistických bohů.

Co se však stane, když globalisté vytvoří mezinárodní rozdělení a zasejí semínka nestability? Co se stane, když vytvoří několikanásobnou válku? Nebo když lidé mají nerovnováhy plné zuby, což vede k sankcím, clům a obchodním sporům?

V současné době existují nejméně tři oblasti světa, kde by mohla vypuknout třetí světová válka: Ukrajina, Írán/Izrael a Tchaj-wan. Sankce mezi zeměmi NATO a Ruskem výrazně ovlivnily energetickou bezpečnost Evropy a EU se sama sabotuje regulacemi v oblasti změny klimatu, které ničí její schopnost stavět další elektrárny a vyrábět více potravin.

Země BRICS aktivně usilují o nový systém směny měn, který by vyřadil Americký dolar jako světovou rezervní měnu, a jsou podporovány globálními bankovními institucemi jako BIS a MMF, které se připravují na zavedení CBDC (Central Bank Digital Currencies) jako nového rámce pro bankovní měnu.

Donald Trump se mezitím angažuje v širších tarifech, které by mohly Americkou ekonomiku vrátit z pokraje dluhové katastrofy, ale jen pokud se mu zároveň podaří nějak rozhýbat domácí výrobu. Pokud se mu to nepodaří, zůstane Americkému spotřebiteli k dispozici převážně zboží vyrobené v zahraničí a všechno toto zboží bude dražší.

Globalisté vytvořili scénář, v němž je globalismus exponenciálně škodlivý. Domnívám se, že jejich původním plánem bylo vytvořit dostatečný chaos, aby donutili národy k ještě hlubší centralizaci (systém jedné světové měny, bezhotovostní společnost, přerozdělování bohatství, příděly a univerzální základní příjem). Ale co když se některé země vydají jiným směrem? Co se stane, když se národy přestanou účastnit hry na závislost a odejdou?

No, vznikne celosvětová hospodářská krize, ale také velký spěch národních států, aby podpořily svou domácí výrobu. Vznikne spěch k lokalizaci. Pokud země doufají, že přežijí to, co přijde, budou muset začít vyrábět vlastní zboží pro přežití. Jinak budou čelit občanským nepokojům a vnitřnímu kolapsu.

Takové krizové prostředí s sebou přináší řadu problémů, především v dodavatelském řetězci. Odklon od globalismu po tolika desetiletích závislosti bude obtížný proces. V případě USA se velké množství nepotřebného zboží vyrábí v zámoří, místo aby se vyrábělo v tuzemsku, ale je zde i poměrně dost nezbytného zboží.

USA mají to štěstí, že mají značné přírodní zdroje včetně nevyužitého nerostného bohatství a ropy (Amerika má více nevyužité ropy než kterákoli jiná země na světě). Problém je, že tyto zdroje nejsou využívány, přinejmenším ne efektivním způsobem. Obavy samozřejmě vzbuzuje úpadek životního prostředí, pokud by Amerika někdy tyto zdroje využívala ve velkém měřítku.

EPA a krajně levicoví zastánci ekologické záhuby mají tendenci přehánět rizika spojená s využíváním zdrojů. Technologie, které zabraňují znečištění, jsou dobře dostupné, i když je pravda, že ceny rostou tím více, čím více musí společnosti vynakládat na prevenci znečištění.

Je také pravda, že většina Američanů bez ohledu na politiku nechce žít v zemi, která je bohatá na výrobu, pokud to znamená, že je také chudá na zdraví. Jinými slovy, až Amerika přejde na model domácí výroby, bude tak muset učinit s mnohem většími náklady než rozvojové země jako Čína, které se o své životní prostředí nestarají.

Mnohem větší obavy však vzbuzuje bezpečnost národních dodávek energie a potravin. Jak bylo uvedeno, Evropa je v háji. EU se aktivně snaží sabotovat veškeré zbývající struktury nezávislé výroby energie a potravin a Britská vláda ji následuje drtivou dědickou daní na zemědělskou půdu a posedlostí neefektivními projekty zelené energie.

Ne že by tito představitelé zapomněli, odkud pochází jejich potraviny, oni to dobře vědí. Chtějí zničit domácí produkci. Chtějí, aby byl Západní svět ochromen potravinovou závislostí.

V USA je zemědělství silné, ale systém včasné přepravy nikoli a využívání potravinářských továren jako prostředníků namísto toho, aby místní zemědělské zboží šlo přímo na trhy, vytváří překážku pro lokalizaci. Tovární zemědělství umožňuje velkým konglomerátům smlouvat se supermarkety, aby akceptovaly nižší cenové kategorie, kterým malé farmy nemohou konkurovat. Nižší ceny jsou příjemné, nicméně tento model činí každou komunitu potravinově závislou.

Změna současného systému distribuce potravin může trvat roky a zkorumpovaní politici a korporace budou proti reformám bojovat na každém kroku. Menší komunity se však mohou a měly by se zabývat programy pro místní pěstování a zabezpečení potravin. Pokud by trhy v sousedství získávaly polovinu svých produktů a masa z blízkých malých farem, mohlo by to pomoci ochránit města před krizí dodavatelského řetězce. Vlády by mohly motivovat malé farmy k přímému prodeji svého zboží veřejnosti (za nižší cenu) tím, že by poskytovaly daňové úlevy všem farmám, které mají na svém pozemku obchod.

Největší obavy mám z toho, že příliš mnoho zemí a komunit neudělá nic s domácí produkcí, dokud nebudou tvrdě zasaženy zásobovací krizí. V Americe je velmi početný kontingent prepperů (podle průzkumů nejméně 30 % dospělé populace), a to by mohlo pomoci zabránit úplnému kolapsu. Přesto by náhlý národní skok směrem k „protekcionismu“ a odklon od globalismu mohl vyžadovat roky adaptace.

Tento vývoj by měl být očekávaný. Stačí se podívat, jak nepřátelsky se naši „spojenci“ stavěli k myšlence řešit cla, zatímco po desetiletí využívali Amerického spotřebitele jako dojnou krávu? Tak dlouho to byla jednosměrná ulice a oni nemají žádný pojem o fair play na trzích. Mnohé z těchto zemí hovoří o tom, že budou USA „ubližovat“, jak jen to půjde, až budou zavedena reciproční cla. Amerika musí být připravena poskytnout na požádání své vlastní potřeby, aby zabránila škodám z odvetných opatření.

Na individuální úrovni to znamená, že lidé musí mít solidní zásoby nezbytných věcí včetně skladovaných potravin, jen aby měli čas na přizpůsobení domácí výroby. Zatímco se tak bude dít, očekávejte nedostatek a vysoké ceny řady zboží. Smyslem globalismu je trestat národy za nezávislé jednání; snaha USA o větší soběstačnost se neobejde bez bolesti.

Postavte se do pozice výrobce, pokud můžete, nebo osoby, která může opravit stávající zboží. Pro většinu obyvatel Západu, kteří jsou zvyklí na ultrapohodlné dodavatelské řetězce a doručování zboží do jednoho dne, může tato myšlenka znít směšně. Nenechte se strhnout předsudkem normálnosti. Naše ekonomická situace se může změnit během okamžiku; ujistěte se, že máte záložní plán.

Prosím, lajkujte, sdílejte a přihlaste se k odběru tohoto kanálu, abychom mohli pokračovat ve sdílení zpráv, kterých se mainstream neodvažuje dotknout. Zůstaňte silní. Tento boj vyhrajeme.

Zdroj