Yuval Noah Harari je myslící populací právem považován za jednoho z nejnebezpečnějších žijících intelektuálů.
Poradce Světového ekonomického fóra si již získal neblahou proslulost svými dehumanizujícími výroky, dystopickými předpověďmi a svou rolí v organizaci, která podle všeho urychluje jejich naplnění (vzpomeňme na digitální sledování kontaktů za účelem omezení nemocí).
Jak ale můžeme vědět, že lidé nereagují na karikaturu Harariho jen přehnaně?
Odpověď spočívá v této otázce: Pokud v Harariho očích nejsme výše než zvířata a „drtivá většina“ světové populace je nyní zbytečná, kde nás to nechává?
Na první pohled nám dal předvídavý klíč k receptu na bezuzdnou tyranii. Harari věří v to, co je chápáno jako základní princip kulturního marxismu: Pravda neexistuje, existuje pouze moc.
To znamená, že Harari věří, že žádná „pravda“ neexistuje, a to tím nejdůslednějším a nejnebezpečnějším možným způsobem. Harari sice uznává, že existuje objektivní vědecká realita, ale otevřeně odmítá existenci objektivních hodnot. Odmítá tak pevné hodnoty, jako je posvátnost lidského života, jako základ společnosti a jejích zákonů.
Dal to jasně najevo v nedávném rozhovoru s Chrisem Andersonem, šéfem mediální skupiny TED, v témže rozhovoru, v němž nechvalně prohlásil, že svět nepotřebuje „drtivou většinu“ své populace.
V jejich diskusi Harari výmluvně označil společenské hodnoty za „fikce“ nebo „příběhy“ a jako jeden z takových příkladů uvedl lidská práva. Řekl, že lidská práva „nejsou biologickým faktem“, ale „příběhem, který jsme si vytvořili.“
Harari dokonce již dříve prohlásil, že „Homo sapiens je postpravdivý druh, jehož síla závisí na vytváření fikcí a víře v ně.“
Význam jeho přesvědčení se znepokojivě vyjasňuje v rozhovoru s Andersonem, kdy se zdá, že se zcela distancuje od lidských práv jako pevného principu.
Když Anderson znovu nadhodí téma lidských práv a rovněž je označí za „lidskou konstrukci“, Harari mu skočí do řeči a mluví o nich v minulém čase, čímž ostře naznačuje, že nezadatelná práva nejsou nadčasově platným principem:
„Byl to velmi dobrý příběh… Ale je také nebezpečné zaměňovat příběh, který jsme vytvořili v určitém historickém prostředí, a myslet si, že ho můžeme jednoduše aplikovat na jakékoli jiné historické období nebo na jakékoli jiné politické a zeměpisné místo dnešního světa.“
Harari (a Anderson) jsou tak sofistikovaní, že překonali myšlenku lidských práv! Jejich víra je vlastně přirozeným důsledkem ateismu, který činí libovolnou jakoukoli víru v objektivní hodnoty.
Harariho kulturně marxistické tvrzení, že moc si uzurpovala pravdu, bylo silně naznačeno v jeho předchozích článcích a rozhovorech, například když tvrdil, že ve vědě jde o moc, a ne o pravdu, nebo když napsal, že „lidé jako druh dávají přednost moci před pravdou.“
Toto znepokojivé přesvědčení je naznačeno i v Harariho rozhovoru s Andersonem, když se ten ptá: „Není možné, že některé z těchto příběhů [čti: hodnot] jsou pravdivější než jiné?“ a zmiňuje vědu jako něco, čemu nechce věřit, že „je to jen další příběh.“
Harari se okamžitě vrací k tématu moci a odpovídá: „Ne, věda to není. V dějinách musíme rozlišovat dva typy moci. Máte moc nad objektivní realitou, jako je stavba mostů, léčení nemocí nebo sestrojení atomové bomby. A pak máte moc nad lidmi a jejich subjektivními pocity, jejich představivostí, tím, že je přimějete v něco věřit.“
Harari zde signalizuje, že celé spektrum reality vidí spíše optikou moci než pravdy, a to i jeho „objektivní“ sféru vědy. Prozrazující je také to, jakou důležitost přikládá moci nad lidskou vůlí, a to prostřednictvím „pocitů“ a „představivosti.“
Když se jeho myšlenky poskládají dohromady, vyvstane Harariho kulturně marxistický světonázor: ti, kdo jsou u moci, mohou manipulovat s hodnotami společnosti podle svých vlastních cílů a bez objektivních hodnot – včetně lidských práv – je společnost zotročena svévolnými představami a rozmary svých vládců.
V roce 2018 Harari napsal: „Pravda a moc mohou spolu cestovat jen tak daleko. Dříve či později se jejich cesty rozejdou. Pokud chcete získat moc, v určitém okamžiku budete muset šířit fikce. Pokud chcete znát pravdu o světě, v určitém okamžiku se budete muset vzdát moci. Budete muset přiznat věci – například o zdrojích své vlastní moci -, které rozzlobí spojence, znechutí stoupence nebo podkopou společenskou harmonii.“
„Lidé jako druh dávají přednost moci před pravdou. Vynakládáme mnohem více času a úsilí na to, abychom svět ovládli, než na to, abychom mu porozuměli – a i když se mu snažíme porozumět, obvykle tak činíme v naději, že nám pochopení světa usnadní jeho ovládání. Pokud tedy sníte o společnosti, v níž vládne pravda a mýty jsou ignorovány, nemáte od Homo sapiens příliš co očekávat. Raději zkuste štěstí u šimpanzů.“
Vzhledem k tomu, že Harari působí jako poradce šéfa Světového ekonomického fóra, které má obrovský vliv na vládu a korporace, měli bychom se dále ptát: Co tento Harariho výrok vypovídá o něm samotném a o WEF?
