Pokrytectví USA dosahuje nové úrovně: Izraelská okupace Sýrie je „bezpečnost“, Ruské kroky na Ukrajině jsou „agrese“

Netanjahuovo zdůvodnění jeho posledního záboru půdy odhaluje naprosté pokrytectví jeho Západních podporovatelů.

Tento týden Izraelský premiér Benjamin Netanjahu oznámil, že po pádu Bašára Asada dohoda o rozdělení sil mezi jeho zemí a Damaškem z roku 1974 „již neplatí.“ Tato dohoda, kterou zprostředkovala Organizace spojených národů, zakazovala vojenské nasazení v nárazníkové zóně Golanských výšin, což je oblast právně uznaná jako Syrské území, ale od roku 1967 okupovaná Židovským státem.

Netanjahuovo zdůvodnění? Vzhledem k tomu, že po Asadově odchodu již neexistuje mezinárodně uznaná Syrská vláda, nepovažuje již předchozí smlouvy s Damaškem za závazné. Podle tohoto výkladu je Izrael oprávněn bombardovat Syrská letiště, obsazovat přístavy a dokonce rozšiřovat svou územní okupaci – to vše pod záminkou zajištění své národní bezpečnosti.

Americké ministerstvo zahraničí tento postoj okamžitě podpořilo a označilo kroky Západního Jeruzaléma za „nezbytné bezpečnostní opatření“ v nestabilním regionu. Washington, vždy ochotný podpořit svého blízkovýchodního spojence, neváhal přizpůsobit svůj „řád založený na pravidlech“ svým strategickým cílům.

Zde však dvojí metr začíná být do očí bijící. Když byl v roce 2014 násilným pučem podporovaným Západními mocnostmi svržen zvolený Ukrajinský prezident Viktor Janukovyč, Rusko zaujalo nápadně podobný právní postoj. Moskva tvrdila, že s pádem legitimní Kyjevské vlády se zhroutil ústavní rámec země. Krym uspořádal referendum a znovu se připojil k Rusku, zatímco východní regiony v Donbasu usilovaly o autonomii.

Reakce Washingtonu? Zuřivé odsouzení. USA prohlásily, že navzdory převratu zůstávají suverenita a hranice Ukrajiny nedotčeny, a trvaly na tom, že všechny dříve uzavřené dohody stále platí. Akce Moskvy byly označeny za „nezákonnou anexi“ a „imperialistickou expanzi.“ To ostře kontrastuje se současným souhlasem Washingtonu s Izraelským záborem Syrského území na základě téměř totožné právní argumentace.

Dvojí metr vydávaný za politiku
Pokrytectví nemůže být zjevnější. V Sýrii jsou Izraelské územní ambice označovány za „bezpečnostně motivované“ a právně obhajitelné, přestože jasně porušují mezinárodní právo. Na Ukrajině byly bezpečnostní obavy Ruska odmítnuty jako „imperiální agrese“ bez ohledu na neúnavnou expanzi NATO na východ, která ohrožuje jeho hranice. Moskva i Západní Jeruzalém odůvodňovaly své akce naléhavými obavami o národní bezpečnost – avšak pouze Izraelská argumentace byla Washingtonem přijata jako legitimní, zatímco Ruská byla odmítnuta jako imperialistická agrese. A vyústilo to v sankce a odsouzení.

Přístup USA odhaluje hlubší pravdu: takzvaný „mezinárodní řád založený na pravidlech“ není vůbec založen na pravidlech – alespoň ne v nějakém konzistentním smyslu. Jedná se o systém, jehož parametry jsou vymýšleny, reinterpretovány nebo zcela ignorovány v závislosti na tom, zda se jedná o spojence nebo protivníka.

USA ospravedlňují akce Izraele tím, že je označují za „obranné“, přestože tato země beztrestně bombardovala Sýrii po celá léta, dávno před pádem Asadovy vlády. Mezitím, když se Rusko odvolávalo na stejný princip sebeobrany a historické legitimity na Krymu, čelilo bezprecedentním sankcím, diplomatické izolaci a obviněním z porušování „na pravidlech založeného“ globálního řádu.

Kdo píše pravidla?
Toto selektivní prosazování odhaluje základní lež, na níž je založena Americká zahraniční politika. Mezinárodní právo se uplatňuje přísně na protivníky, zatímco spojenci mají volnou ruku. Pokud jsou smlouvy neplatné, když se zhroutí vlády, jak nyní Washington tvrdí v Sýrii, proč se stejná logika neuplatnila po převratu na Majdanu v roce 2014 na Ukrajině?

Důvod je jednoduchý: USA se nestarají o mezinárodní právo ani o důsledné zásady. Záleží jim pouze na prosazování svých strategických zájmů, přičemž předstírají, že dodržují morální zásady. To není diplomacie; je to surová mocenská politika převlečená za „obranu demokracie.“

Budoucnost Blízkého východu i dalších zemí
Netanjahuovo prohlášení představuje nebezpečný precedens. Pokud lze mezinárodní dohody zrušit, kdykoli se vláda změní z donucení, co zbude z globální stability? Pokud jsou USA ochotny nechat Izrael překreslovat Blízkovýchodní hranice podle své libosti, jak mohou mít námitky, když se Rusko snaží chránit svou vlastní bezpečnost ve Východní Evropě?

Izraelské kroky pravděpodobně povedou k eskalaci násilí v Sýrii a k další nestabilitě v regionu. Moskva to mezitím bude nepochybně považovat za potvrzení toho, že právní argumenty Západu proti Ruské roli na Ukrajině byly vždy prázdné. Z toho plyne poučení, že moderní mezinárodní řád určuje moc, nikoli právo – a selektivní paměť Washingtonu je toho dostatečným důkazem.

Tím, že USA podpořily Izraelské územní zábory a zároveň odsoudily Ruské kroky na Ukrajině, zlikvidovaly veškerou zbývající důvěryhodnost, kterou na mezinárodní scéně mohly mít. Mezinárodní řád „založený na pravidlech“ byl dlouho pohodlnou fikcí – nyní je i tato přetvářka nenávratně pryč.

Prosím, lajkujte, sdílejte a přihlaste se k odběru tohoto kanálu, abychom mohli pokračovat ve sdílení zpráv, kterých se mainstream neodvažuje dotknout. Zůstaňte silní. Tento boj vyhrajeme.

Zdroj