Zavádění umělé inteligence do povědomí široké veřejnosti a do každodenního života bylo z větší části spíše zklamáním. Tím mám na mysli, že zatím nevidíme žádné spektakulární výhody plynoucí z přítomnosti umělé inteligence, zatímco negativní jevy se neustále hromadí.
V nejlepším případě představuje umělá inteligence pokrok ve strukturování informací; mnohem rychlejší způsob třídění, kategorizace a zkoumání datového prostředí. Považuji ji za velmi užitečnou pro zrychlení výzkumu, ale funguje to pouze tehdy, pokud chápete, že umělá inteligence má sklon lhát tím, že něco opomíjí. Nikdy se na ni nelze plně spolehnout a musí být podložena zdrojovým materiálem.
V širším smyslu AI činí lidi neuvěřitelně línými, pokud jde o porozumění světu nebo hledání informací. Když veřejnost bere informace z AI za bernou minci, protože se jí nechce provádět vlastní výzkum, stává se tím hloupější. Předvídám temnou budoucnost, možná za deset let, kdy se drtivá většina lidí stane prakticky mentálně zaostalými, protože všechna jejich každodenní rozhodnutí a pohledy na svět budou vycházet ze spoléhání se na AI.
Někteří lidé budou tvrdit, že jsme tuto neblahou hranici již překročili. Jaký je však v každém případě konečný účel umělé inteligence? Existují stovky různých odpovědí v závislosti na tom, koho se zeptáte, avšak pouze několik vysvětlení vyniká jako skutečné hnací síly závodu o umělou inteligenci.
Utopie bez práce?
Zeptáte-li se technologů a vizionářů, jako je Elon Musk, cílem je neomezená produkce. To znamená, že umělá inteligence a robotika by převzaly většinu lidské práce. Teoreticky by to vedlo k nové éře „hojnosti času“, která by podle Muska vyústila v určitou formu hojnosti bohatství. Jinými slovy, technologie umělé inteligence by učinila individuální práci zbytečnou, a tím pádem by se staly zbytečnými i peníze, protože všechny základní potřeby by byly zajišťovány zdarma.
S touto myšlenkou jsou spojeny dva znepokojivé problémy: Zaprvé jde o tvrzení, které slýcháme už velmi dlouho. Futuristé a technokraté každé socialistické revoluce slibují obyvatelstvu utopii bez práce již více než sto let. Obvykle je tato propaganda navržena tak, aby usnadnila veřejnosti přechod do systému, v němž stát řídí masovou výrobu a omezuje individuální svobodu.
Slib světa bez práce je obvykle podvod, jehož cílem je přimět veřejnost k naprosté závislosti na vládě. Když vaše samotné přežití závisí na systému, je mnohem méně pravděpodobné, že byste se proti tomuto systému někdy vzbouřili, i kdyby se stal zkorumpovaným.
Neříkám, že Musk falešně slibuje „utopii“; myslím si, že skutečně věří, že umělá inteligence a robotika jsou odpovědí na prastarý problém „majetkové propasti“, chudoby a stagnace výroby. Chci tím říct, že tento sen je mnohem dál než rok 2036, nebo dokonce rok 2050. A pokud se k němu skutečně dostaneme, nemusí být tak fantastický, jak bychom doufali.
Každá nová průmyslová éra má své snílky a všichni si představují svět, kde stroje odstraní lidské útrapy. To se nikdy nestane. Mám podezření, že robotika a umělá inteligence by některé věci usnadnily, stejně jako všechny nástroje usnadňují určité práce, ale nezapomínejme, že čím více se lidstvo vzdaluje od soběstačnosti, tím více se zdá, že musíme pracovat (nebo tím více se od nás očekává, že obětujeme svůj čas), abychom si udrželi základní úroveň pohodlí.
Předchozí průmyslové revoluce přinesly výhody a prodloužily délku lidského života. Viděli jsme však také, jak technologické změny vedly k větším pracovním nárokům a méně volného času pro běžného člověka. Před první průmyslovou revolucí pracoval průměrný člověk 1 500–2 000 hodin ročně. Po průmyslové revoluci se počet hodin prudce zvýšil na 3 000–3 500 hodin ročně. Nakonec byly přijaty pracovní zákony, které pracovní dobu snížily zpět na 1 800 hodin ročně na osobu.
Navzdory obrovskému zvýšení produktivity nedošlo k žádnému dramatickému nárůstu volného času pro běžné lidi a nejsem si tak jistý, zda to u revoluce v oblasti umělé inteligence bude jiné. To nás přivádí k druhému problému: Nic v životě není nikdy zadarmo a důvodem je ENERGIE.
Muskova vize superprůmyslu umělé inteligence, který by řídil většinu základní infrastruktury světa a dodával většinu zboží nezbytného pro naše přežití, by vyžadovala bezprecedentní množství energie. Zkusili jste někdy létat s dronem? Podívali jste se někdy na průměrnou výdrž baterie robota od Boston Dynamics? Zkusili jste někdy projet celou zemi v elektromobilu?
S dronem pro běžné spotřebitele můžete létat třeba 30 minut. S pokročilým robotem vydržíte až 4 hodiny. Obrovská baterie v elektromobilu vám zajistí dojezd kolem 460 kilometrů. Ale když budete kterýkoli z těchto přístrojů dobíjet, budete využívat elektrickou síť. A ta bude z velké části napájena uhlím nebo zemním plynem. Produkty založené na „fosilních palivech“ stále pohánějí svět, protože jsou nejúčinnější.
Existuje důvod, proč pouze 5 % amerických majitelů automobilů jezdí elektromobilem; počáteční náklady jsou vysoké a dlouhodobé úspory jsou průměrné. Navíc však prostě neexistuje infrastruktura, která by zvládla větší příliv uživatelů elektromobilů.
Kdyby si zítra 50 % amerických řidičů koupilo elektromobil, už to samo o sobě by zvýšilo elektrické zatížení amerických rozvodných sítí přibližně o 15 %. Připočteme-li k tomu spotřebu energie datových center a výpočetní techniky pro umělou inteligenci potřebnou k provozu národních robotických sítí, výsledná poptávka po energii by rozvodnou síť zcela přetížila. Buď by k tomu došlo, nebo by se náklady na elektřinu tak zvýšily, až by lidská poptávka narazila na hranici svých možností.
To se týká pouze Ameriky (nejvyspělejšího národa na Zemi). A to ani nemluvím o Evropě, kde tamní rozvodná síť nedokáže zvládnout ani plošné používání klimatizací.
Mohli bychom přejít na solární energii (která je neefektivní) nebo postavit další jaderné elektrárny, ale realizace by trvala desítky let. Obecné odhady naznačují, že takový projekt by stál od 5 bilionů dolarů v nejnižším odhadu až po 15 bilionů dolarů v nejvyšším odhadu a jeho dokončení by trvalo 30 let. Mluvíme o úsilí trvajícím dvě generace, které vyžaduje úroveň koordinace a spolupráce, která v dnešním politickém klimatu prostě neexistuje.
Proboha, nedokážeme ani přimět levicové aktivisty a globalisty, aby přiznali, že jaderná energie je čistým zdrojem energie. Ti idioti stále staví větrné turbíny a zabíjejí tisíce velryb a ptáků ve jménu prevence „klimatické krize“, kterou si vymysleli z ničeho.
Stručně řečeno, svět, v němž by panovala hojnost výrobních prostředků a obyvatelstvo by nemuselo pracovat, je ještě velmi daleko, protože energetické zdroje pro takovou průmyslovou revoluci prostě neexistují. V nejlepším případě bychom mohli vybudovat doplňkovou ekonomiku, v níž by se robotika a umělá inteligence využívaly jako nástroje k urychlení či usnadnění práce. Průměrný člověk si i nadále bude muset najít práci od devíti do pěti a bude muset vydělávat peníze, aby se uživil.
To vše závisí na dobrých úmyslech, které stojí za tímto spěchem k nadvládě umělé inteligence, a ano, uvědomuji si, jak legračně to zní.
Dystopie bez svobody?
Nejhorší scénář je zároveň tím pravděpodobnějším: umělá inteligence, datová centra a robotika budou využity k posílení pozice elitářských skupin a k usnadnění kontroly nad obyvatelstvem. Když se podívám na instituce jako WEF, MMF, BIS atd., jejich zapojení do oblasti umělé inteligence se točí kolem digitalizace ekonomiky (bezhotovostní společnost) a maximalizace sledování obyvatelstva prostřednictvím sledování dat v reálném čase.
Dokud nebudou tito nebezpeční lidé odstraněni z rovnice, nelze věřit, že jakýkoli systém založený na umělé inteligenci bude fungovat v nejlepším zájmu veřejnosti. Možná lze tuto technologii využít k dobrému, ale oni tyto nástroje využívají ke zlu a existuje celá řada zlovolných činů, které lze spáchat, když máte k dispozici takovou sílu znásobující účinky, jakou je umělá inteligence.
Pro autoritářské účely je zapotřebí mnohem méně energie. Stávající rozvodná síť by zvládla rozšíření kamer Flock, analýzu biometrických údajů pomocí umělé inteligence a čtečky poznávacích značek, neustálé sledování finančních transakcí atd. Pokud začnou veřejnost nutit, aby spotřebovávala stále méně elektřiny (samozřejmě ve jménu záchrany Země před klimatickými změnami), stane se provozování sítě očí a uší ještě jednodušším.
Úplná informovanost ze strany vlád a mezinárodních organizací je špatná věc. Nemusí vědět všechno, co děláme; je lepší, když vědí méně a zachovávají si zdravou míru obav, pokud jde o náladu veřejnosti. Až se byrokracie přestane bát, protože má všechny pod drobnohledem, tehdy se začnou dít děsivé věci.
Je informační ekonomika pouhou fantazií?
Za těmi nejoptimističtějšími i nejpesimističtějšími scénáři pro umělou inteligenci a robotiku se skrývá střední cesta, která vysvětluje současný boom v oblasti umělé inteligence, a tou je koncept „informační ekonomiky.“ Ve své nejzákladnější podobě informační ekonomika využívá algoritmy ke shromažďování údajů o chování spotřebitelů, aby firmy mohly cíleně prodávat a propagovat své produkty; jde o vytváření individuálních profilů spotřebitelů za účelem cílené reklamy a dosažení vyšších zisků.
Jak mnozí vědí, tyto algoritmy se ve většině případů mýlí a málokdy nás přimějí koupit něco, co jsme si už tak či onak neplánovali pořídit. Pokud jde o představu, že informace nahradí suroviny jako hnací sílu globální ekonomiky, napadá mě jen slepá víra finančního sektoru v deriváty na počátku 21. století. Ekonomika postavená na nehmotných produktech je ekonomikou odsouzenou ke kolapsu.
Ve své nejzákeřnější podobě usiluje informační ekonomika o schopnost předvídat. To znamená, že společnosti a vlády doufají, že pomocí komplexní analýzy chování trhu pomocí umělé inteligence budou schopny předvídat rozsáhlé změny v ekonomické a politické situaci. A pokud dokážete tyto změny předvídat, teoreticky je můžete i ovlivňovat.
To byl konečný cíl společností jako Google (sledování trendů ve vyhledávání až do té míry, že se staly vševědoucími). Umělá inteligence pouze usnadňuje analýzu v reálném čase. Přesto se domnívám, že předpovídání masivních ekonomických a politických změn je velmi podobné předpovídání počasí – možná se vám podaří odhadnout počasí na několik dní dopředu, ale složitost systému znemožňuje dlouhodobé prognózy. Technokratická víra v digitálního Nostradama (nebo digitálního boha) je hloupost.
V zásadě by využití umělé inteligence, robotiky, datových center a souvisejících technologií mohlo způsobit zásadní změnu v tom, jak žijeme, ale ne proto, že by tyto změny byly nevyhnutelné. Spíše by tyto změny musely být vnuceny nevědomé a zmatené veřejnosti.
Mám podezření, že právě proto se technologický trend tak usilovně zaměřuje na roboty podobné lidem. Lidská podoba není pro většinu fyzických požadavků zrovna ideální; proč tedy to trvání na tom, aby roboti vypadali jako lidé? Možná proto, že díky lidskému vzhledu jsou pro běžného člověka přijatelnější?
Umělá inteligence není průmyslovou revolucí v tradičním smyslu, protože není poháněna poptávkou volného trhu. Většina lidí se bez umělé inteligence snadno obejde, zatímco přínos pro jejich životy je sotva znatelný. Druhá průmyslová revoluce přinesla elektřinu, bezprecedentní pokrok v medicíně, dálkovou komunikaci a snadnou dopravu – to vše jsou věci, bez nichž už lidé nikdy nechtějí žít.
Umělá inteligence zatím v porovnání s tím bledne a sliby, které pohánějí její popularitu, vyžadují energetickou renesanci, která nebude možná ještě mnoho desetiletí. Bohužel nejlogičtějším využitím šíření umělé inteligence je ovládání populace. Pro globalisty není závod v oblasti umělé inteligence o zlepšení budoucnosti obyčejného člověka, ale o vnesení této technologie do života obyčejného člověka dříve, než si stačí uvědomit, že je díky ní spoután.
Bez přísných zákonů o otevřeném zdrojovém kódu, rozsáhlé veřejné kontroly a odstranění vlivu elit povede umělá inteligence pouze ke katastrofě.
Podpořte Nás A Přispějte Malým Darem Na Chod Aktax.Cz
Prosím, lajkujte, sdílejte a přihlaste se k odběru tohoto kanálu, abychom mohli pokračovat ve sdílení zpráv, kterých se mainstream neodvažuje dotknout. Zůstaňte silní. Tento boj vyhrajeme.
