Má USA tajný „kill switch“, který deaktivuje Evropské zbraně?

Může to znít jako pouhá konspirační teorie, ale Evropské vlády jsou dnes vážně znepokojeny tím, že zbraně v jejich arzenálech – z nichž mnohé byly navrženy, vyrobeny a často jsou stále udržovány obrannými společnostmi ve Spojených státech.

Obávají se, že mohou mít tajné „kill switches“, které je deaktivují, pokud dojde k pokusům o jejich použití způsobem, s nímž Washington nesouhlasí.

Takové zvěsti kolují již od dob Studené války, ale vzhledem k odsouzení Západní Evropy Trumpovou administrativou i k jeho mírovému nadbíhání Rusku a Číně získaly novou naléhavost. To bylo zdůrazněno zejména v projevu viceprezidenta JD Vance na Mnichovské bezpečnostní konferenci minulý měsíc, kde prohlásil, že skutečným nebezpečím pro Evropu je spíše „hrozba zevnitř“ než Rusko nebo Čína.

Některé Evropské vlády byly také znepokojeny, když prezident Donald Trump dočasně zrušil vojenskou pomoc Kyjevu poté, co se s ním Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj minulý měsíc pohádal během setkání v Oválné pracovně.

„Pokud vidí, jak Trump jedná se Zelenským, měly by se obávat,“ řekl listu Financial Times Mikael Grev, člen představenstva Švédské společnosti Avioniq Awareness, která se specializuje na aplikace umělé inteligence pro vojenská letadla. „Hází mu klacky pod nohy. Severské a Pobaltské státy by se měly zamyslet: udělá totéž i nám?“ dodal.

Existence tajných „kill switchů“ nebyla nikdy prokázána, ale rozhodně je možná. Richard Aboulafia z letecké poradenské firmy AeroDynamic Advisory se sídlem v Ann Arbor v Michiganu uvedl, že vzhledem k tomu, že zbraně lze teoreticky deaktivovat „trochou softwarového kódu“, taková možnost „existuje.“

Skutečným nebezpečím pro Evropu však nemusí být tajné kódy, ale spíše skutečnost, že Evropské armády jsou silně závislé na USA, pokud jde o součástky a údržbu. Přibližně 55 % dováženého vojenského vybavení, které bylo v Evropě nakoupeno v letech 2019-2023, pochází z USA, což je o 35 % více než v předchozích pěti letech. Jako příklad lze uvést, že více než polovina stíhacích letounů páté generace, tedy těch nejmodernějších, které jsou v současné době ve službě v Evropě, byla vyrobena v USA.

Všechny tyto zbraně Americké výroby jsou závislé na nepřetržitých dodávkách náhradních dílů, munice a aktualizací softwaru z USA, aby mohly nadále fungovat. Některá sofistikovanější zařízení se také běžně posílají zpět do USA na údržbu.

Kromě toho jsou Evropské ozbrojené síly zcela závislé na podpoře USA, pokud jde o komunikaci a elektronický boj, jakož i o zpravodajství, sledování, software a průzkum.

Rozdělení vojenské aliance mezi Evropou a USA, která byla posledních 80 let základem globální bezpečnosti, se ještě před několika měsíci zdálo nemyslitelné. Vzhledem k nové geopolitické realitě, které Evropa nyní čelí jak v důsledku obnovené hrozby ze strany Moskvy, tak nejistoty ohledně závazků Washingtonu, začnou Evropští politici tuto závislost pravděpodobně přehodnocovat.

Jen jedním z příkladů nových problémů, kterým Evropa v důsledku této změny čelí, je Trumpova hrozba anexe Dánského území Grónska – v případě potřeby i silou. Dánsko prohlásilo, že připraví ostrov na obranu před případným útokem USA tím, že posílí přítomnost Dánského letectva na ostrově.

Vzhledem k tomu, že Dánské královské letectvo létá na stíhačkách F-35 Americké výroby, může být pro Dánsko v případě konfliktu obtížné nasadit je proti Americkým silám. I kdyby v nich nebyly žádné „kill switches“, pokud by Američtí obranní dodavatelé přestali poskytovat údržbu a aktualizace softwaru, letouny by dlouho nelétaly.

Dokonce i ty vyspělé stíhací letouny, které byly navrženy a vyrobeny v Evropě, jsou závislé na bezpečných komunikačních systémech a GPS navigaci poskytovaných Spojenými státy.

Snad nejzávažnější otázkou, kterou Evropa, uvažující o světě bez Americké podpory, řeší, je otázka jaderných zbraní Spojeného království. Od počátku Studené války jsou všechny Evropské země, které jsou členy NATO, pod „jaderným deštníkem“ Spojených států, což znamená, že se Washington zavázal bránit je před útokem všemi prostředky až po použití jaderných zbraní.

Vždy se věřilo, že tato hrozba „vzájemně zaručeného zničení“ odradila Evropské protivníky, zejména Rusko, od úvah o útocích na Evropu. Ačkoli k tomu zatím nedošlo, pokud by USA svou jadernou ochranu stáhly, Evropa by se rázem ocitla zranitelnější vůči zahraničním útokům než kdykoli od druhé světové války.

Jediné dvě Evropské země, které mají vlastní jaderný arzenál, jsou Spojené království a Francie. Francie již nabídla Německu rozšíření vlastního „jaderného deštníku“, ačkoli Berlín o tomto návrhu ještě nerozhodl. Francouzský arzenál je však relativně malý: předpokládá se, že Francie vlastní pouze asi 300 jaderných hlavic, což je mnohem méně než téměř 6 000 hlavic, které má podle odhadů Rusko.

Velká Británie by mohla tuto kapacitu posílit nabídkou rozšíření vlastního „jaderného deštníku“ nad kontinentální Evropou. Problémem je, že všechny jaderné hlavice, které jsou rozmístěny na palubách ponorek, byly navrženy a vyrobeny v USA. Kromě možnosti existujících „kill switchů“ jsou rakety běžně posílány zpět do zařízení v King’s Bay v Georgii k údržbě – a nemohly by tedy bez podpory USA fungovat donekonečna.

Přestože Evropští politici začínají v důsledku prohlášení Amerických politiků uvažovat o možnosti, že se na Ameriku nebudou moci spolehnout, na jejich vzájemných vztazích se zatím nic nezměnilo. To potvrdil i Joachim Finkielman, který je ředitelem sdružení DI Danish Defence and Security Industries, jež zastupuje zájmy těch Dánských společností, které působí v obranném sektoru. „Panuje velké znepokojení z toho, co se bude dít,“ řekl listu Financial Times, „ale doposud jsme žádné změny ve vztazích s USA nepocítili.“

Finkielman rovněž upozornil, že ačkoli jsou Evropské armády do značné míry závislé na Americké podpoře, je tomu tak i v případě, že Americké obranné společnosti v některých případech spoléhají na díly vyrobené v Dánsku, a to i pro stíhačku F-35. Tato závislost tedy není zcela jednostranná.

Uvidíme, zda tento zjevný politický rozchod mezi USA a Evropou bude nakonec vnímán pouze jako překážka na cestě, nebo jako trvalý zlom. Skutečným poraženým může být nakonec Americký obranný průmysl, vzhledem k tomu, že to byla právě důvěra Evropy v neochvějnou Americkou podporu, která ji přivedla k ochotě spoléhat se na zbraně Americké výroby.

Možná je však již pozdě tomu zabránit, vzhledem k tomu, že od lednového nástupu Trumpa do funkce klesl prodej Amerických zbraní, zatímco prodej zbraní Evropské výroby prudce vzrostl.

Prosím, lajkujte, sdílejte a přihlaste se k odběru tohoto kanálu, abychom mohli pokračovat ve sdílení zpráv, kterých se mainstream neodvažuje dotknout. Zůstaňte silní. Tento boj vyhrajeme.

Zdroj