Takzvaná „patová situace“ ohledně řešení celosvětové potravinové krize je stejně uměle vytvořená jako její původ, protože Kyjev nyní oficiálně prohlásil, že neobnoví vývoz pšenice po moři do zemí globálního Jihu, pokud předtím nedostane protiletadlové rakety.
Ukrajinský velvyslanec v Turecku Vasilij Bodnar oficiálně požadoval zbraně výměnou za obnovení vývozu pšenice po moři, což se rovná nehoráznému vydírání globálního Jihu uprostřed uměle vyrobené potravinové krize.
Uvedl, že „pro obnovení námořních dodávek jsou nutné účinné bezpečnostní záruky. Tyto záruky musí být poskytnuty prostřednictvím dodávek vhodných zbraní Ukrajině na ochranu jejích pobřeží před námořními hrozbami a zapojením námořních sil třetích zemí do ochrany příslušné části Černého moře.“ To komplexně vyvrací falešné zprávy západních mainstreamových médií (MSM) pod vedením USA, že Rusko je tím, kdo údajně drží globální Jih jako rukojmí tím, že údajně blokuje ukrajinské přístavy.
V této souvislosti je třeba připomenout, že ruský velvyslanec při OSN Vasilij Něbenzja již koncem minulého měsíce vysvětlil uměle vyvolaný původ celosvětové potravinové krize. Stručně řečeno, obvinil z ní ekonomické důsledky způsobené reakcí Západu na COVID-19 (zejména s ohledem na prudký nárůst inflace a ovlivnění poptávky po potravinách); vytěžování vlastních přístavů Ukrajinou a protiruské sankce.
Prezident Putin později tyto příčiny zopakoval v televizním rozhovoru, který poskytl o něco více než týden později, ve stejný den, kdy se setkal s předsedou Africké unie Mackym Sallem. Jeho host rozšířil důvěryhodnost kremelského vysvětlení prohlášením, že „protiruské sankce tuto situaci zhoršily a my nyní nemáme přístup k obilí z Ruska, především k pšenici.“
Navzdory uměle vyvolanému původu potravinové krize, kterou Rusko nemůže vůbec ovlivnit, se Moskva po celou dobu ze všech sil snaží povzbudit Kyjev, aby přinejmenším obnovil vývoz pšenice do zemí globálního Jihu. Za tímto účelem navrhla čtyři potenciální koridory: Azovské moře, Černé moře, pozemní cesta přes Bělorusko do baltských přístavů a přes západní Evropu. Stačí říci, že Kyjev rázně odmítl využít kterýkoli z těchto způsobů, ačkoli stojí za zmínku, že Nebenzja ve svém projevu koncem minulého měsíce zmínil, že Rusko má „důvodné podezření“, že Kyjev vyváží pšenici do těch západoevropských zemí, které již mají hojné zásoby této komodity výměnou za zbraně přesně tak, jak se to stalo Centrálním mocnostem ke konci první světové války.
To naznačuje, že EU hromadí zásoby pšenice, kterou ani nepotřebuje, aby ji udržela mimo světový trh, možná proto, aby později „odměnila“ poddajné vlády v zemích globálního Jihu několika zbytky výměnou za to, že jí nabídnou privilegovaný přístup ke svým přírodním zdrojům, které se blok snaží nahradit Ruskem poté, co jej USA donutily k jednostrannému „oddělení“ od této země. Ať už je to jakkoli, Kyjev by teoreticky stále mohl jednoduše vyvážet svou pšenici přes nově Ruskem kontrolované Azovské moře, ale odmítá tak učinit, pokud nedostane protilodní střely. Důvodem, proč tento požadavek vznáší právě v této chvíli, je skutečnost, že rozhovory mezi Ruskem a Tureckem o vytvoření takzvaného „obilného koridoru“ v Černém moři zřejmě pokročily.
Údajný plán, který zatím nebyl oficiálně potvrzen, předpokládá, že Turecko pomůže Kyjevu odminovat vody u Oděsy a poté doprovodí jeho plavidla s obilím do mezinárodních vod, načež je ruské válečné lodě doprovodí k Bosporu. Ve skutečnosti se mnozí domnívají, že právě tento plán přiměl ministra zahraničí Lavrova, aby ve středu navštívil Turecko a důvěrněji projednal jeho nejcitlivější detaily. Po skončení jejich jednání uvedl, že Rusko souhlasí se zajištěním bezpečnosti ukrajinských obilných plavidel, ale vyjádřil pesimismus ohledně ochoty Kyjeva tento návrh uskutečnit. Nicméně je zajímavé poukázat na to, že turecký ministr zemědělství a lesnictví pouhý den předtím oznámil, že Kyjev souhlasil s tím, že jeho zemi poskytne 25% slevu na pšenici.
To napovídá, že Kyjev s tímto návrhem možná skutečně vážně počítá, ačkoli jeho nečekaný veřejný požadavek na zbraně výměnou za obnovení vývozu pšenice po moři by mohl znamenat, že věří, že dohoda je dostatečně blízko, aby mu někdo na Západě vedeném USA dal to, co chce, aby se tak stalo. Je však třeba říci, že mezi protilodními střelami a obnovením vývozu pšenice po moři není žádná objektivní souvislost, neboť navrhovaný plán počítá s tím, že Turecko, které je členem NATO, doprovodí kyjevské lodě do mezinárodních vod, načež je ruské válečné lodě doprovodí k Bosporu. Neexistuje žádný věrohodný scénář, podle kterého by Rusko zaútočilo na Turecko, zejména ne poté, co s ním spolupracovalo na dosažení této dohody, takže Kyjev pro svou bezpečnost protilodní střely vlastně nepotřebuje.
Z toho vyplývá, že takzvaná „slepá ulička“ ohledně řešení globální potravinové krize je stejně uměle vytvořená jako její původ, protože Kyjev nyní otevřeně prohlásil, že neobnoví vývoz pšenice po moři do zemí globálního Jihu, pokud předtím nedostane protiletadlové rakety.
Vše, co západní MSM pod vedením USA tvrdil o Rusku, který drží rozvojové země jako rukojmí, ve skutečnosti platí pro jeho zmocněnce v Kyjevě, což si předseda Africké unie Sall již uvědomil, a proto rozšířil důvěru v tvrzení Kremlu, že za tuto krizi není zodpovědný. Nyní, když Kyjev oficiálně drží země globálního Jihu jako rukojmí, nemají tyto země žádný důvod, aby svým západním patronům ještě někdy důvěřovaly poté, co schválili, že jejich zmocněnci zbrojí na vývoz potravin do rozvojových zemí.
