Je mýtem, že eutanazie je bezbolestná a důstojná. Neexistují absolutně žádné důkazy o tom, že by tomu tak bylo. Existuje však spousta důkazů, že není ani jedním, ani druhým.
Je to pohodlný mýtus (pohodlný pro zastánce eutanazie), že eutanazie (v různých podobách a inkarnacích) je bezbolestná a důstojná.
Eutanazie nezajišťuje bezbolestnou a klidnou smrt, jak tvrdí její zastánci. Neexistuje žádný dokonalý způsob, jak by vláda mohla zabíjet lidi. Jak řekl Samuel Beckett: „I smrt je nespolehlivá.“
Zde je 25 věcí, které by měl každý vědět:
1. Studie v časopise „Anesthesia“ uvádí, že neexistují žádné standardizované metody eutanazie, a proto dochází k častým případům dlouhého a strastiplného umírání. Zdá se, že dochází k častému zvracení, opětovnému probouzení z kómatu a prodlužování procesu umírání (u některých jedinců trvalo až sedm dní, než zemřeli).
2. V Americe nemají lékaři kvůli ceně a dostupnosti přístup k lékům, které by mohli použít v případech smrti. Mezinárodní farmaceutické společnosti nejsou ochotny poskytovat léky určené k usmrcení lidí z etických důvodů. (Je neobvyklé, že farmaceutické společnosti uvádějí „etické důvody“ jako důvod, proč něco neudělat. Mám podezření, že skutečným důvodem je to, že farmaceutické společnosti se obávají spíše právních otázek a otázek týkajících se pověsti).
3. Dr. Bryan Betty, lékařský ředitel Královské Novozélandské akademie praktických lékařů, varoval, že míchání směsí léků vedlo k traumatickým úmrtím.
4. Existuje značný zmatek v tom, co dělat, pokud se první pokus o eutanazii nezdaří. Má být pacientovi sděleno, že musí dát souhlas podruhé? Nebo potřetí? Co se má dělat, pokud je pacient v polovičním bezvědomí a nezemřel? Měl by být v takovém případě udržován při životě? Nebo by měl být učiněn další pokus o usmrcení?
5. Studie provedená v Nizozemsku ukázala, že ve 21 ze 114 případů pacient nezemřel tak brzy, jak se očekávalo, nebo se probral a lékař ho musel usmrtit podruhé.
6. Co se stane, pokud lékař nebo zdravotní sestra, kteří eutanazii provádějí, opustili budovu – což se pravděpodobně stane, pokud smrt trvá řadu dní?
7. Co se stane, když lékař nebo zdravotní sestra nemohou zavést kapačku do žíly? (To se často stává u starších pacientů, jejichž žíly mohou být křehké nebo poškozené.)
8. Stejné léky, které se používají k usmrcení vězňů v celách smrti, se někdy používají k usmrcení pacientů, kteří souhlasili s eutanazií. Existují však důkazy, že usmrcení vězňů neprobíhá vždy hladce a může trvat déle, než by se dalo očekávat. (Smrtící injekce byly zavedeny jako humánnější než plynová komora nebo elektrické křeslo. Neexistují žádné důkazy, že tomu tak je.)
9. Jedním z léků používaných při povoleném usmrcování pacientů je propofol, který při podávání běžných dávek může při průchodu žilou štípat. Nikdo neví, jaký účinek má, když se podává ve velkých dávkách při eutanazii.
10. Dr. Joel Zivot, anesteziolog a lékař zabývající se kritickou péčí, vyslovil domněnku, že smrt při eutanazii by se mohla podobat pocitu utonutí. Pokud jsou použity paralyzující léky, pacient vypadá klidně, mírumilovně a tiše – to nám však neříká, co pacient prožívá.
11. Pokud jsou ubíjející léky podávány perorálně, může smrt trvat až deset hodin. Pokud není k dispozici lékař nebo zdravotní sestra s připravenou infuzní soupravou, může být utrpení pacientů a příbuzných značné.
12. Lidé, kteří jsou zabíjeni drogami, mohou vydávat zvuky lapání po dechu. „Nemyslíme si, že jsou to známky tísně,“ řekl doktor James Downar, specialista na paliativní a kritickou péči. Povšimněte si slova „myslí.“
13. Při usmrcování pacienta se nepoužívají monitory. To znamená, že neexistuje žádný důkaz o tom, co se děje, a smrt může potvrdit pouze lékař nebo zdravotní sestra, kteří nenahmatají puls. Nepokouší se monitorovat reakce mozku nebo srdce.
14. Pitvy popravených Amerických vězňů ukazují nahromadění tekutiny v plicích. To je velmi znepokojující, protože pacient se fakticky topí ve vlastních sekretech.
15. Odborníci se obávají, že usmrcení pacienti mohou trpět nesnesitelnou, neúnosnou fyzickou nebo psychickou bolestí.
16. V Belgii slyšeli příbuzní 36leté ženy křik, když měla podstoupit eutanazii. Pitva ukázala, že žena byla udušena polštářem poté, co ji léky nedokázaly zabít.
17. Starší dementní žena v Belgii podstoupila eutanazii poté, co její rodina rozhodla, že by měla být usmrcena. Protože žena prý nechápala, co se děje, lékař jí přimíchal sedativa do kávy – zatímco si povídala s rodinou. Lékař jí pak injekcí podal další sedativa. Žena se poté postavila na nohy. Členové rodiny ji pak drželi na zemi, zatímco jí lékař aplikoval injekci a usmrtil ji. U soudu později soudci prohlásili, že „vzhledem k hluboce dementnímu stavu pacientky nemusel lékař její přání eutanazie ověřovat.“ (Je pro mě obtížné pochopit, jak by se tato smrt dala označit za eutanazii).
18. Zastřelení by bylo rychlejší a pravděpodobně bezbolestnější než léky. Proč zastánci eutanazie nepodporují myšlenku, že by lékaři měli pacienty jednoduše zastřelit? Pacienti by mohli být, podobně jako sestra Edith Cavellová, posazeni na židli a zastřeleni na zanedbaném dvoře. Bylo by to rychlejší a jistější než jakýkoli jiný způsob usmrcení. Popravčí četa by se mohla skládat z lékařů a sester – samozřejmě se zvláštním honorářem pro tuto příležitost.
19. Ve více než polovině případů, kdy byli jedinci v Americkém Oregonu podrobeni eutanazii, neexistuje žádný záznam o tom, zda se vyskytly nějaké komplikace.
20. Mezi komplikace, které byly zaznamenány při eutanazii, patří: potíže s nalezením žíly, křeče, záškuby, nevolnost, zvracení, tachykardie, pocení, lapání po dechu. Jeden případ eutanazie selhal, protože lékař naordinoval špatný lék. Další pokus byl odložen, když lékař musel odejít pro druhou dávku smrtících léků.
21. Užívání smrtících léků ústy může být traumatizující. Není neobvyklé, že pacientům trvá mnoho hodin, než zemřou. Jednomu pacientovi trvalo 104 hodin, než zemřel. Jeden pacient upadl do bezvědomí 25 minut po požití smrtících léků, ale probral se a nabyl vědomí až po 65 hodinách.
22. Z jedné zprávy vyplývá, že smrtící injekce v drtivé většině případů způsobily silnou bolest a těžkou dechovou tíseň s přidruženými pocity tonutí, dušení, paniky a hrůzy. Dr. Gail Van Normanová uvedla, že „je prakticky lékařskou skutečností, že většina vězňů, ne-li všichni, zažije nesnesitelné utrpení, včetně pocitů tonutí a dušení z pentobarbitalu.“
23. Studie více než 200 pitevních protokolů po popravách v devíti Amerických státech prokázala pulmonární edém v plicích (pravděpodobně způsobující pocit utonutí nebo udušení).
24. Midazolam používaný při popravách vyvolal známky bolesti – včetně lapání po dechu, dušení a kašle, přičemž pacienti se vzpírali proti poutům.
25. Důkazy ukazují, že někteří lidé, kteří se rozhodnou pro asistovanou sebevraždu, vyzvrací smrtelnou dávku léků dříve, než se stihne vstřebat.
Prosím, lajkujte, sdílejte a přihlaste se k odběru tohoto kanálu, abychom mohli pokračovat ve sdílení zpráv, kterých se mainstream neodvažuje dotknout. Zůstaňte silní. Tento boj vyhrajeme.
[…] post Eutanazie není bezbolestná, klidná a důstojná first appeared on Akta […]
[…] post Eutanazie není bezbolestná, klidná a důstojná first appeared on Akta […]