Konstatování, že někdo něco prospal nebo zaspal, obvykle nezní moc lichotivě; spánek máme tendenci vnímat jako něco neproduktivního, jako formu zahálky. Ve skutečnosti je základem, na kterém stojí všechny další aktivity. A nejen to: celá řada převratných objevů má původ v tajemné říši nočních snů. O to víc překvapuje, že řada mimořádně tvůrčích lidí se bez dostatečného spánku dobře obešla.
Když v polovině 19. století německý chemik August Kekule (celým jménem Friedrich August Kekule von Stradonitz, což naznačuje původ ze staré české šlechty) zkoumal vlastnosti uhlovodíků, zjistil, že mnohé se nechovají tak, jak by vzhledem ke složení svých molekul měly. Zaměřil se na nejjednodušší z nich, na benzen, jehož molekula obsahuje 6 atomů uhlíku a 6 atomů vodíku.
Správně usoudil, že vlastnosti benzenu nějak souvisejí s tvarem jeho molekuly – ale ať si ji kreslil jak chtěl, pořád to nevycházelo, protože (zjednodušeně řečeno) uhlík může vytvořit čtyři vazby, zatímco vodík jen jednu. Jednoho dne usnul a měl podivný sen, o němž později vyprávěl: „Před očima mi pluly atomy. Dlouhé řetězce atomů se vlnily a přibližovaly k sobě; otáčely se, kroutily jako hadi. A najednou – co? Jeden z hadů se chytil za vlastní ocas a celý obraz se zuřivě roztočil, takže nešlo rozeznat, kde v tom kole je hlava…“
Kekule se probudil a vše mu bylo najednou jasné: ve snu se mu zjevila molekula benzenu v podobě mýtického hada urobora. Což znamená, že má tvar kruhu, který postrádá začátek i konec. Německý chemik tak udělal asi nejvýznamnější objev v oblasti organické chemie.
Bezesné noci slavných vynálezců
Člověk prospí v přibližně třetinu života, potřeba spánku je ale velmi individuální. Přestože se obvykle uvádí, že průměrná denní doba spánku činí okolo 7 hodin a spánkový deficit vede k psychickým problémům, jsou známy případy lidí, pro něž to zjevně neplatilo.
Vynálezce Nikola Tesla, kterému mimo jiné vděčíme na střídavý systém rozvodu elektrické energie, spal v průměru jen dvě hodiny denně a tvrdil, že spánek je tichý zabiják. Během obzvlášť intenzívní práce na některém problému vydržel beze spánku i 84 hodin.
Jeho kolega Thomas Alva Edison, vynálezce žárovky a fonografu, spal čtyři hodiny, protože soudil, že spaní je ztráta času. Přesto oba byli mimořádně plodní a dožili se na svou dobu velmi vysokého věku – Tesla zemřel ve věku 84 let pravděpodobně na následky úrazu při dopravní nehodě (podle některých zdrojů ale na srdeční příhodu). Edison se dožil stejného věku, příčinou smrti byla cukrovka.
Čtyři hodiny denně spal také Leonardo da Vinci, který si však potrpěl na občasná zdřímnutí přes den. Podobně to řešil také Winston Churchill, který ke čtyřem hodinám nočního spánku pravidelně přidával další až půl druhé hodiny po obědě. Tento denní režim bychom našli i u mnoha dalších kreativních osobností.
Mnozí odborníci proto doporučují tzv. bifázický nebo polyfázický spánek, kdy je rozložen na dvě nebo více etap. Odpadá tak únava, která jinak přichází na konci běžného šestnáctihodinového bdění a čas, který zrovna netrávíme v posteli je možné využít mnohem efektivněji. V běžném pracovním procesu ovšem je představa „šlofíku“ po polední pauze zatím těžko představitelná, přestože existují vědecké důkazy o tom, že by to vedlo k vyšší produktivitě a menšímu počtu chybných rozhodnutí i pracovních úrazů.
Podstata spánku a fyziologické jevy během něj byly dlouho jen předmětem spekulací, ale už od pradávna mu lidé přikládali mimořádný význam. Staří Řekové měli boha spánku Hypnose, v Bibli Bůh stvořil ženu tak, že uspal Adama a vyňal mu žebro.
Snům byl ve většině kultur přikládán věštebný význam – a existuje mnoho doložených případů, kdy lidé byli ve snu varováni před nehodami, které se skutečně udály; jde například o ty, kteří poslechli (nebo naopak ke své smůle neposlechli) věštecké sny o zkáze Titanicu nebo britské vzducholodi R-101.
Věštění ze snů se říká oneiromancie a i když vypadá jako pověra, není radno sny podceňovat. Mozek je pořád ještě zdaleka nejvýkonnější superpočítač v nám známém vesmíru a schopnost předvídat k jeho softwarovému vybavení nepochybně patří, protože pro jeho majitele představuje konkurenční výhodu na bojišti evoluce.
Mnozí věří, že když se mozku dá volnost, dokáže věci, nad nimiž zůstává rozum stát. A spánek je nejpřirozenější metoda, jak mu tu volnost dopřát – případ objevu struktury benzenu ukazuje, že nejen náhoda, ale i spánek přeje připraveným. Některé metody šamanů přírodních národů v tomto ohledu zřejmě takovým náhodám vycházely vstříc a dosahovaly při tom výsledků, o kterých se moderní době může jen zdát.
