Evropská politická elita stále více dává najevo své pohrdání voliči.
Tento rok byl pro evropskou demokracii špatný. Během pouhých 18 měsíců byly zrušeny volby, zakázáni opoziční vůdci a vlády byly finančně potrestány za provádění politiky, kterou si zvolili jejich voliči.
Evropské politické elity mají talent proměňovat volební procesy v politické divadlo. Když se establishment rozhodne, že „nesprávná“ strana získává přílišnou popularitu, neváhá zasáhnout a voliče opravit v jejich omylu. To je zvláště patrné v Německu, kde pravicově populistická Alternativa pro Německo (AfD), přestože je druhou nejpopulárnější stranou v Bundestagu, již roky bojuje proti hrozbě zákazu.
Od šéfů zpravodajských služeb, kteří označují AfD za „potvrzenou extremistickou“ stranu, až po mezistranické návrhy, které otevřeně zkoumají, jak ji zbavit financování nebo ji úplně zakázat, je myšlenka prostého zákazu hlavní opoziční strany v Německu považována za naprosto respektabilní téma k diskusi. Jen před měsícem se spolkový prezident v projevu zamýšlel nad tím, zda se demokracie musí bránit rozpuštěním populárních stran.
I když se na národní úrovni jedná zatím převážně o rétoriku, na místní úrovni se tento experiment již realizuje. V září tohoto roku soud rozhodl, že obyvatelé města Ludwigshafen v Porýní-Falcku nesmějí volit kandidáta AfD na starostu. Dosavadní starostka Jutta Steinrucková požádala ministerstvo vnitra Porýní-Falcka o informace o kandidátovi AfD na starostu, Joachimovi Paulovi. Ministerstvo ovládané sociálními demokraty (SPD), které letos rovněž oznámilo, že zakáže státním úředníkům, kteří jsou členy AfD, zastávat státní funkce, této žádosti vyhovělo.
Ve výsledné zprávě se uvádělo, že Paul by měl být vyloučen z voleb na starostu kvůli jeho podpoře remigrace, fotografii na jeho Instagramu pořízené s rakouským aktivistou Martinem Sellnerem, odkazu na Pána prstenů v článku, který napsal, a jeho oblibě Wagnerova Nibelungenlied. Tato řada chabých důkazů zřejmě stačila městské volební komisi – ovládané zástupci SPD, Křesťanské unie (CDU), Svobodné demokratické strany (FDP) a místní nezávislé skupiny – k tomu, aby Paula vyškrtla z voleb. Toto rozhodnutí pak potvrdily všechny soudy, ke kterým se Paul odvolal, až po Spolkový ústavní soud. Voliči tak dostali na výběr stejné staré, okoukané možnosti – kandidáta z CDU, kandidáta z SPD, jednoho nezávislého kandidáta (člena SPD) a jednoho kandidáta z proevropské skupiny Volt.
Tento druh protidemokratického zasahování se odehrává na komunální úrovni v Německu, ale ve Francii je namířen proti nejvyšším představitelům národní politiky. V březnu byla Marine Le Penová, předsedkyně Národní fronty a hlavní představitelka pravicové opozice v zemi, odsouzena k trestu odnětí svobody, pokutě 100 000 eur a, co je z politického hlediska nejvýbušnější, k zákazu výkonu veřejné funkce na několik let. Bylo to vyvrcholením dlouhotrvajícího soudního řízení kvůli jejímu údajnému zneužití finančních prostředků Evropského parlamentu. Prokurátoři tvrdili, že řada osob oficiálně deklarovaných jako „parlamentní asistenti“ Le Penové a dalších poslanců Národní fronty v Bruselu ve skutečnosti pracovala převážně nebo výlučně pro stranu ve Francii – zabývala se kampaní, komunikací a místní politickou činností – a byla proto neoprávněně financována z rozpočtu EU. Ačkoli je to protizákonné, v EU to není neobvyklé a častěji se řeší prostřednictvím splátek a správních sankcí než trestními řízeními s tresty odnětí svobody. Trest Le Penové jí náhodou znemožňuje kandidovat v prezidentských volbách v roce 2027.
To se netýká pouze národních vlád. Stále častěji zasahuje i samotná Evropská unie, když voliči zvolí „nesprávnou“ politiku. V červnu loňského roku Evropský soudní dvůr udělil Maďarsku bezprecedentní trest za to, že se odmítlo podřídit politice EU v oblasti imigrace. Maďarsku byla uložena paušální pokuta ve výši 200 milionů eur a další pokuta ve výši 1 milionu eur za každý den, kdy odmítá přizpůsobit svůj azylový systém požadavkům Bruselu. Vláda premiéra Viktora Orbána je obviněna z trestného činu, protože prosazuje ochranu hranic způsobem, který se Komisi nelíbí. Budapešti je v podstatě řečeno, že migrační politika, pro kterou hlasovali Maďaři, je nelegitimní – a pokud nezmění kurz, EU bude i nadále zvyšovat finanční tlak. V dubnu letošního roku byly celkové pokuty související s tímto případem odhadovány na více než 500 milionů eur.
Brusel také prokázal, že nemá žádné výčitky ohledně zasahování do voleb členských států. V listopadu 2024 vyhrál první kolo rumunských prezidentských voleb Călin Georgescu, dosud okrajový, tvrdě protievropský a proruský outsider, který získal přibližně 23 % hlasů. Méně než dva týdny poté rumunský ústavní soud učinil něco, co je v Evropě téměř neslýchané: zrušil výsledek voleb s odkazem na odtajněné informace o ruských kyberútocích, nehlášených volebních fondech a údajné manipulaci sociálních médií a nástrojů umělé inteligence ve prospěch Georgescu. Druhé kolo voleb bylo zrušeno a odloženo na květen tohoto roku.
Na začátku března 2025, kdy průzkumy veřejného mínění opět ukazovaly, že Georgescu má pohodlný náskok v přeložených květnových volbách, ho Ústřední volební úřad vyškrtl z volebních lístků. Prokuratura proti němu mezitím zahájila řadu vyšetřování, včetně obvinění z nelegálního financování volební kampaně a „podněcování proti ústavnímu řádu.“ Volební úřad použil dřívější zrušení a tyto nevyřízené případy jako důvod k zamítnutí jeho kandidatury. Rumunský ústavní soud poté opět zasáhl, tentokrát aby potvrdil jeho vyloučení, a definitivně tak zabránil favorizovanému kandidátovi zúčastnit se opakovaných voleb, v nichž byl považován za favorita.
Formálně to byly rumunské soudy a volební komise, nikoli Brusel, které zrušily hlasování a poté Georgescuovi zakázaly účast v opakovaných volbách. Bývalý komisař EU Thierry Breton se však později ve francouzské televizi chlubil: „Udělali jsme to v Rumunsku a samozřejmě to uděláme i v Německu, bude-li to nutné“ – tato poznámka byla široce vnímána jako přiznání, že Brusel pomohl ovlivnit výsledek rumunských voleb a že EU by byla ochotna udělat totéž, pokud by se AfD v Německu příliš přiblížila k moci.
Demokracie v Evropě je zjevně v žalostném stavu. EU ji rozhodně nechrání. Její takzvaný Evropský štít demokracie, který poprvé představila předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová v roce 2024 a který byl oficiálně odhalen minulý měsíc, se méně zaměřuje na ochranu demokracie a více na ochranu sebe sama před demokracií. Tento program je koncipován jako boj proti dezinformacím na internetu a zahraničnímu vměšování, ale v praxi bude jistě využíván k umlčování disentu. Jakékoli hlasy, které se staví proti hegemonii EU, riskují obvinění z šíření falešných zpráv, a každý politik, který se zastává národní suverenity, může očekávat, že bude označen za čínského nebo ruského agenta. Již mnohokrát jsme viděli, že „demokracie“ je pro Brusel cenná pouze tehdy, pokud slouží cílům evropského projektu a jeho nevolených strážců.
Evropští lídři se bojí vlastních obyvatel. Politické elity nevěří, že lidé jsou schopni sami rozhodovat – rozhodně ne o tak zásadních věcech, jako je to, kdo by jim měl vládnout. Dokud voliči nedají jasně najevo, že již nebudou tolerovat, aby byli řízeni, cenzurováni nebo přehlasováni, mnoho evropských národů zůstane demokraciemi pouze na papíře. Moc však nebude vrácena zdvořile. Pokud Evropané stále chtějí mít hlas, budou ho muset zvednout.
Prosím, lajkujte, sdílejte a přihlaste se k odběru tohoto kanálu, abychom mohli pokračovat ve sdílení zpráv, kterých se mainstream neodvažuje dotknout. Zůstaňte silní. Tento boj vyhrajeme.
