Z tajných spisů KGB: Sverdlovský trpaslík

Podrobnosti o zřícení neznámého objektu v Rusku koncem roku 1968 jsou útržkovité, a proto se mohou někomu jevit poněkud podezřelé. Musíme mít ale na paměti, že ruská tajná služba KGB byla velmi tvrdá v utajování skutečností.

Je však pravda, že KGB během devadesátých let udělala vstřícný krok, na rozdíl od Američanů, a uvolnila ze svých spisů některé případy o UFO a s tím související jevy.

„Sverdlovské UFO“ však do této kategorie nepatřilo. Tento případ byl „propašován“ na světlo z tajných svazků KGB. Uvádí se, že za tuto „vynesenou“ informaci bylo zaplaceno 10 tisíc dolarů. Jako první byla tato tajná zpráva veřejnosti nabídnuta prostřednictvím pořadu TNT special s názvem „Tajemství spisů KGB o UFO,“ vysílaném 13.9.1998 v USA. Pořad uvedl neobvyklý film, týkající se jakéhosi mimozemského těla a dalších věcí. Pořad svým komentářem doprovázel americký herec Roger Moore, jeden z prvních představitelů Jamese Bonda.

Samotná událost označovaná jako Sverdlovské UFO či trpaslík se podle spisů odehrála u města Jekaterinburg, ve Sverdlovském regionu v Rusku v tehdejším Sovětském svazu. Zřícení neznámého objektu bylo zaznamenáno koncem roku 1968. Neuvádí se přesné datum. Místo dopadu bylo zajištěno ruskou armádou a ve vraku byla nalezena údajně jedna mrtvá bytost. Trosky lodi a mrtvé tělo byly převezeny na utajené místo. Byly pořízeny jak fotografické snímky lodi, její transport, tak i filmový záznam.

UFO na dostřel
Pravděpodobně nejpozoruhodnější filmový záznam byl ovšem zachycen z kamery stíhacího letounu Mig při první konfrontaci se zmíněným UFO. Letecká kamera má však jednu zvláštnost – posádka může dělat snímky pouze tehdy, když současně střílí, protože letecký kanón je přímo spojený s fotoaparátem. Je to kvůli zdokumentování zásahu protivníka a tento mechanismus slouží zároveň i jako součást tzv. černé skříňky. Rusové proto tehdy museli na UFO střílet!

V Americe bylo zveřejněno pouze několik snímků z celého záznamu a úplný videozáznam se žádným novinářům již nepodařilo získat. Uveřejněný záznam je však průměrné kvality. Zřícení bylo pravděpodobně ověřeno v tajných dokumentech KGB.

Badatelé neprokázali známky podvodu
Filmový záznam z místa zřícení se zdá být autentický přinejmenším v několika bodech. Vojenský nákladní automobil z filmu je nepochybně model zhruba z 50. let, ZIS-151, který armáda nepoužívala dlouho. V průběhu 60. let byl postupně vyřazen, ovšem vzhledem ke všeobecně špatnému technickému stavu vojenské techniky v tehdejším Sovětském svazu mohly některé kusy značně přesluhovat. Proto badatelé vyloučili možnost zorganizovaného podvodu. Zdá se, že ani další části filmu neprokazují známky podvodu – například pohyb vojáků odklízejících množství trosek rozsetých kolem. Někteří je nedůvěřivě berou do rukou – do rukavic. Vypadá to, že nic takového předtím neviděli. Některé záběry jsou ve stínu, a to i samotný vrak UFO. Z filmového záznamu je také vidět, že chování všech zúčastněných v okolí místa dopadu objektu vypadalo „docela přirozeně“ a nijak nahraně. Zdá se, že každý se držel svých rozkazů včetně kameramana, který natáčel lidi, kteří sbírají a nakládají úlomky. Přirozeně přibližuje a vzdaluje různé specifické body, které v ten okamžik zachytil. Existuje také několik dokumentů, které ukazují ověřování samotné události, prověřování očitých svědků, kteří odpřísáhli, že se záchranná mise skutečně odehrála.

Miniaturní mimozemšťan?
Pitva mrtvoly z vraku lodi se měla uskutečnit v březnu roku 1969. Pitva ukazuje pouze tělesné torzo a část paže. Z velikostí částí těla lze usuzovat, že bytost byla mimořádně malá.

Vybavení místnosti je přijatelné k uváděné době. Tři muži na záběru z pitvy jsou ve věku mezi 20 až 30 lety. Jedna žena dělá poznámky. Z písemných dokumentů pak vyplývá, že jde o stenografku KGB O. A. Pšonikinovou. Dokumenty také popisují výsledky a průběh pitvy, obsahují pitevní protokol a identifikují muže jako doktory: Kamyšova, Savitského a Gordinkova. Čitelné bylo také jméno Semaškov z oddělení anatomie. Zpráva byla podepsána za přítomnosti zástupce děkana Tolmakova a zástupce KGB Kravstova.

Kovové přezky jako důkaz!
Americký badatel Alex Hefman si dal práci a pokusil se nezávisle blíže zkoumat a posléze vyhodnotit film z televizního show. Hlavní jeho výtka byla namířena na způsob, jakým byl v Americe film propagován. V mnoha směrech zaváněl zábavou a byla vidět snaha o zařazení do poněkud bulvární kategorie. Významná výzkumná práce sovětských odborníků byla oslabena nedbalou prací americké televize.

Hefman říká, že uniformy, které měli na sobě vojáci z filmového záběru, jsou skutečné a dokonale zapadají to roku 1969. Vojáci mají uniformy ženijního vojska a armádní stavební jednotky, což odpovídá potřebám vzniklé situace. Velmi přesvědčující detail, jak píše, je nepřítomnost spon na vojenských opascích. Kovové přezky byly zavedeny Sovětskou armádou až na konci 60. let.

„Trpasličí akce“ s množstvím dokumentů
Ve filmu bylo také uvedeno množství úředně vypadajících dokumentů, které se týkaly operace nazvané „Sverdlovký trpaslík“ a bývalý zaměstnanec KGB Pavel Alexandrovič Klimčenkov potvrzoval svými slovy existenci takové operace. Jeden z těchto uváděných dokumentů, „rozkaz č. 481“ z března 1969 na papíře s hlavičkou Ministerstva obrany Sovětského Svazu, byl adresován veliteli leteckých sil sverdlovské vojenské oblasti generál-poručíkovi A.G. Ponomarenkovi. Ten měl v každém směru asistovat místním úředníkům KGB při operaci „Sverdlovský trpaslík“. Dokument byl podepsán zástupcem hlavního velitele leteckých sil Sovětského svazu generál-plukovníkem S.D. Lebeděvem. Pečeť na rozkazu nesla nápis: „generální štáb Ministerstva obrany SSSR“.

Jiný dopis datovaný 3. listopadu 1969 s hlavičkou KGB, který byl adresován zástupci šéfa oddělení vědeckých studií KGB plukovníku A. I. Grigorievovi, se zmiňoval o tom, že 5. března 1969 byla přijata informace o objevení vraku neidentifikovaného objektu, který byl 3m vysoký a měl 5m v průměru. Na palubě vraku byly zajištěny ostatky jedné malé, neznámé, humanoidně vyhlížející bytosti. Také je zde zmínka o operaci „Sverdlovký trpaslík“.

Hefman pokračuje: „Ať to byl kdokoli, kdo filmoval pitvu, nesnažil se vůbec skrývat tváře zúčastněných ani samotnou pitvu“.

Blesková smrt patologů – krvácení do mozku
Překvapující jsou ale bezesporu úmrtní protokoly všech tří pitvajících lékařů – všichni zemřeli v ten samý den 24.3.1969. Příčina smrti tří ze čtyř lékařů byla uvedena jako: krvácení do mozku.

Samozřejmě, že tomuto příběhu můžete věřit či nikoli. Spekulacím a hledáním nejrůznějších nepřesností a nedokonalostí je podroben každý případ, a kdo chce nějaké si vždy najde.

V této souvislosti můžeme zase jen povzdychnout, že pravdu se asi nikdy nedozvíme.

Zdroj