Byl to okrajový badatel Jordan Maxwell, který řekl: „Nic na světě není takové, jak si myslíte… nic!“ Myšlenka, která ve mně vždy rezonovala, po většinu mého dospělého života jsem zpochybňoval povrchní úroveň reality a navíc machinace, které se zdají být v jejím rámci zakotveny.
Od té doby, co původní film Matrix rozbil představu o realitě, jak jsme si ji mysleli, že žijeme na takovém místě – možná v realitě vytvořené prostřednictvím simulace -, mnoho lidí nyní pochybuje o tom, co považujeme za skutečné.
Za předpokladu, že naše realita a vše, co ji tvoří, je inteligentně navrženo tím, co mnozí nazývají Bohem, vesmírem nebo zdrojem – ať už je tato všemocná úroveň vědomí jakákoli, dalo by se předpokládat, že musí existovat účel a záměr.
Jaký je však záměr? A kdo byl pověřen jeho návrhem, ať už v dobrém či zlém?
Když se podíváme na „horší“ realitu, proč by proboha Bůh do tohoto inteligentního návrhu zabudovával „to špatné“?
Někteří tvrdí, že na této úrovni reality je rozlišení mezi danou věcí a jejím protipólem naprosto nezbytné, abychom pochopili vlastnosti každé z nich.
Alchymie je jednou z forem destilace reality, která chápe sílu obsaženou ve sjednocení protikladů – cílem je smíchat dvě protikladné části reality a vytvořit třetí realitu, která se skládá z obou, ale přesto zůstávají tyto prvky samy o sobě odlišné.
Přesto právě teď na úrovni reality, kterou většina lidí uznává, nemohou být důsledky odlišných protikladů více na očích.
Zdá se, že strana, která se jeví jako špatná, zlá, negativní a podobně, se ze všech sil snaží kooperovat se svým nepřítelem (dobrem) a přisvojit si ho. Ergo, žádné prolínání se nekoná.
Ti, kdo po tisíciletí klíčem sledovali zdánlivě neutuchající zlovolné aktivity na této planetě, cítí, že existuje nějaký vliv, který je přirovnáván k démonickým nebo archontským bytostem. Prastará a přesto vyspělá forma ovládání, která cítí, že planeta patří jim a stejně tak i lidé, kteří se pohybují po jejím povrchu.
Jejich ďábelský plán zahrnuje vyhlazení obrovského množství lidí a podmanění si zbytku pro své sobecké účely.
Pouhá představa takového plánu je pro mnoho nic netušících jedinců absurdní, aniž by věděli, že rozsáhlá zásobárna zdokumentovaných dějin podává dostatek důkazů o tom, že takový plán je zcela reálný.
Ale tady se králičí nora dostává nekonečně hluboko: Je možné, že tato planeta, která byla (v posledních letech) přirovnávána k vězení, má padací dveře, které jsou k dispozici každému, kdo je najde a sebere odvahu jimi projít?
Můžeme se všichni poučit z toho, proč takové vězení existuje?
Ve světě uzavřeném pravidly, předpisy a agendami, které podle některých musí probíhat podle plánu, by si člověk mohl myslet, že z toho, čemu se přezdívá „vězeňská planeta“, není cesty ven.
Matrix byl film, který zobrazoval děsivý scénář robotických mas a jejich „manipulátorů“ (Agentů – alias archontů) odhodlaných sledovat lidi a bránit jim ve svobodném životě.
Postava ztvárněná jako „Neo“ po užití červené pilulky zjistila, jak hluboko sahá králičí nora, ale také objevila vnitřní svatyni; sílu probuzenou ze spánku, kterou na určité úrovni vlastníme všichni.
Tento původní film Matrix se mnohým jevil jako výzva k probuzení z kómatu samolibosti a k poznání, jak realita skutečně funguje, abychom nakonec sebrali sílu vzepřít se jejímu zdání a přeměnit temnotu ve světlo… podobně jako alchymisté.
Ale k tomu je nutné probudit se k pravdě, i když je to velký krok správným směrem, je to jen první krok.
Jakmile si ti, kdo určují program, jak vás udržet v neustálém stavu souhlasu, aby si nad vámi udrželi naprostou kontrolu, uvědomí, že jste také spolkli červenou pilulku, považují za svůj úkol zvýšit tlak… na vás!
Co potom?
Dalším filmem, který zobrazuje toto zdánlivé posouvání reality pod rouškou předem dané struktury podobné Matrixu, ale se silným zvratem, je The Adjustment Bureau.
Zde je dějová linie:
„Ovládáme svůj osud my, nebo s námi manipulují neviditelné síly? Muž zahlédne budoucnost, kterou mu osud naplánoval, a uvědomí si, že chce něco jiného. Aby toho dosáhl, musí pronásledovat napříč, pod a skrz ulice současného New Yorku jedinou ženu, kterou kdy miloval. Ambiciózní politik David Norris (Matt Damon) se na pokraji získání křesla v americkém Senátu setkává s krásnou baletkou Elise Sellasovou (Emily Blunt), ženou, jakou nikdy nepoznal. Ale právě když si uvědomí, že se do ní zamiloval, tajemní muži se spiknou, aby je od sebe oddělili. David se dozvídá, že stojí proti agentům samotného Osudu, mužům z The Adjustment Bureau, kteří udělají vše, co je v jejich značných silách, aby zabránili Davidovi a Elise být spolu. Tváří v tvář zdrcující přesile ji musí buď nechat jít a přijmout předem určenou cestu… nebo riskovat vše, aby se vzepřel Osudu a byl s ní.“
Ačkoli se skrývá pod rouškou sci-fi, je The Adjustment Bureau dalším filmem s prozíravým poselstvím pro nás všechny – možná dokonale stvořeným pro dnešní dobu!
Jaké cenné poselství z něj však plyne?
Paradox reality a naše současnost
Extrémní šílenství, které provází náš svět od roku 2020, nevykazuje žádné známky ústupu. Jedná se o rámec, který se některým zdá být vymyšlený, předem naplánovaný a zaměřený na dosažení velmi konkrétního výsledku, který rozhodně nevěstí nic dobrého pro lidský druh.
„Zlá agenda“, „kontrola populace“, „globální zotročení“… tomuto zjevně pečlivě propočítanému programu, pokud takový plán skutečně existuje, byla přiřazena řada jmen.
Někdo by mohl pozorovat toto „šílenství“ a dojít k závěru, že jsme odsouzeni k záhubě; je to zlo ve své podstatě a nic víc.
Jiný by mohl poznamenat, že program je dobře naplánovanou lekcí, jejímž cílem je probudit lidstvo k pohledu na realitu, která se pouze „zdá“ být špatná, a proto ji musíme chápat pouze jako jakýsi lakmusový papírek pro celý druh, který je v konečném důsledku pro naše nejvyšší dobro.
Třetí jedinec se může zabývat oběma úhly pohledu, uznat, že oba jsou stejně pravdivé, a tak se rozhodne využít příležitosti sloučit protiklady dohromady a proměnit šílenství v magii (Alchymista).
Americký spisovatel a filozof F. Scott Fitzgerald řekl,
„Zkouškou prvotřídní inteligence je schopnost udržet v mysli dvě protichůdné myšlenky najednou a přitom si zachovat schopnost fungovat.“
– z eseje F. Scotta Fitzgeralda The Crack Up (Rozchod)
Když pochopíte, že tato úroveň reality představuje paradox (nebo hádanku), a budete k ní tak přistupovat, můžete skutečně spojit dva zdánlivé protiklady a vytvořit novou realitu, které dáváte přednost.
Ale tady je ten háček. Bylo to vyprávění obsažené v závěrečné scéně Adjustment Bureau (SPOILER ALERT AHEAD), které snad říká vše o skutečné povaze tohoto Matrixu:
„Většina lidí žije život na cestě, kterou jsme jim určili my [Agenti], a bojí se prozkoumat jinou. Ale jednou za čas se objeví lidé jako ty [postava Davida Norrise], kteří zboří všechny překážky, které jsme ti postavili do cesty. Lidé, kteří si uvědomují, že svobodná vůle je dar, který nikdy nebudete umět využít, dokud o něj nebudete bojovat. Myslím, že to je skutečný plán předsedy [šéfa Úřadu pro přizpůsobení]. Že možná jednoho dne nebudeme ten plán psát my, ale vy.“
Představte si, že všechno, co se právě teď děje, může být jen způsob, jak nám vesmír (i když možná krutý) ukazuje, jak používat Bohem danou svobodnou vůli prostřednictvím nepředstavitelného Matrixu krize, výzvy a plánu, který vypadá, že má jen zlé úmysly?
Představte si, že by tento plán zahrnoval i postavy, které podle všeho navrhují zlý plán s očekáváním úplné kontroly a ztráty svobody a svobodné vůle? A představte si, jak by se tento scénář na pětníku obrátil (ve svůj opak), kdybychom jednotlivě i kolektivně zbořili všechny překážky, které nám kladou do cesty?
Může to být skutečný plán? Je možné, že tento Matrix byl skutečně navržen k útěku?
Ať už je hlavní plán jakýkoli, myslím, že by bylo dobré, abychom o této možnosti alespoň uvažovali. Nebo ještě lépe, prozkoumat ji činem a záměrem. A pak nejenže poznáme, co skutečně znamená svobodná vůle, ale také jednou provždy zažijeme, že Matrix není nic víc než relativní konstrukt reality, navržený tak, aby byl odsunut do análů iluze, a jediné, co je skutečné, je vaše vědomí, které si může vybrat, zda si vytvoří svou realitu podle svého uvážení.
Ano, já to chápu tak, že právě přijetí a ztotožnění se s etikou Ježíše je cestou ven. Ne poslouchat institucionální církve (možná i sluhy archontů), ale spolehnutí se ve svém jednání na model bytí samotného Ježíše. Sice z Hotelu Země byl jimi odejit, ale vrací se stále ve spolehnutí se každého z nás v možnost Lidství. Snad jakoby byl záchrannou misí, která svým věrným umožní přeskočit všechny následující inkarnace (pokud jsou) a otevře cestu do Života (chcete-li k Bohu). Nenechme se mást rozdílnými názvy a hledejme jejich podstatu. Ta je stejně lidským jazykem nevyslovitelná, každý si ji začneme představovat podle svých dosavadních životních zkušeností.
Film matrix veľa naznačuje, no podstata je úplne inde ako si bežne vykladáme.
Ten Matrix je ilúzia celého materiálneho sveta ako niečoho skutočného alebo hodnotného. Naša pozornosť vložená umelému programu vedomia a akýmkoľvek myšlienkám systém kolektívneho rozumu posilňuje. Pôvodný zámer prírody pre všetky nám podobné bytosti je vyrásť duchovne a vytvoriť tak novú duchovnú, nesmrteľnú bytosť v duchovnej dimenzii vesmíru. Čokoľvek materiálne je dočasné, stále sa meniace a v podstate vopred mŕtve. Existuje to vďaka informačnému poľu vytvorenému duchovným svetom. Vedomie je hlavná prekážka pred štastím zo života a naplnenie zmyslu našej existencie.
Myšlienky niesú naše, kto neverí, skúste myslieť minútu na jedno slovo bez iných myšlienok alebo skúsiť nemyslieť na nič. Ak sme to my, prečo je to taký problém ?
Matrix je vedomie s ktorým sa chybne a nám na škodu stotožňujeme. To je ten matrix, v kresťanstve satan, démon, čerti čo nikdy nespia, na východe drak, v islame šajtan a podobne. Máme za sebov 6tisíc rokov oblbovania tak sa treba hlavne triezvo pozerať v takto temnej dobe ;o)