Oopart (out of place artefact) je termín používaný pro desítky pravěkých předmětů nalezených na různých místech světa, které jsou vzhledem ke své technologické úrovni zcela v rozporu s jejich určeným stářím na základě fyzikálních, chemických nebo geologických důkazů. Ooparty jsou často frustrující pro konvenční vědce a potěšením pro dobrodružné badatele a jedince se zájmem o alternativní vědecké teorie.
V roce 1991 vyvolal výskyt extrémně drobných artefaktů ve tvaru spirály nalezených poblíž břehů ruských řek Kožim, Narada a Balbanyu debatu, která trvá dodnes. Tyto záhadné a miniaturní struktury naznačují, že před 300 000 lety mohla existovat kultura schopná vyvinout nanotechnologii.
Tyto vyrobené cívky byly původně objeveny při geologickém výzkumu spojeném s těžbou zlata v pohoří Ural. Mezi těmito předměty jsou cívky, spirály a další neidentifikované součásti.
Podle analýzy Ruské akademie věd v Syktyvkaru jsou největší nalezené kusy většinou měděné, zatímco nejmenší jsou z wolframu a molybdenu.
Zatímco největší z těchto objektů měří 1,18 palce, nejmenší jsou velké jen 1/10 000 palce a mnohé z nich vykazují proporce zlatého středu. Jejich tvar naznačuje, že se jedná o vyrobené, nikoliv přirozeně se vyskytující kovové úlomky. Ukázalo se totiž, že se velmi podobají stejným miniaturním součástkám současné nanotechnologie.
Ačkoli mnozí tvrdili, že tyto drobné struktury jsou pouhými troskami, které zůstaly po testovacích raketách vypouštěných z nedaleké vesmírné stanice Pleseck, zpráva moskevského institutu určila, že jsou příliš staré na to, aby pocházely z moderní výroby.
V roce 1996 Dr. E. W. Matvejeva z Ústředního vědeckovýzkumného oddělení geologie a těžby drahých kovů v Moskvě uvedl, že přestože jsou tyto komponenty staré tisíce let, jsou technologického původu.
Kusy byly nalezeny v hloubce mezi 10 a 40 metry, v geologické vrstvě staré 20 000 až 318 000 let. Jak byli lidé v dávné minulosti schopni vyrobit tak drobné součástky a k čemu sloužily? Někteří se domnívají, že cívky dokazují, že lidská rasa měla v pleistocénu vyspělou úroveň technologie, zatímco jiní tvrdí, že nálezy jsou dílem mimozemšťanů.
Artefakty byly zkoumány v různých vědeckych zařízeních v Helsinkách, Petrohradě a Moskvě. Zdá se však, že další výzkum těchto drobných struktur skončil v roce 1999 úmrtím Dr. Johannese Fiebaga, hlavního výzkumníka nálezu.
