Starý řád vedený Spojenými státy musí odejít a odejde právě proto, že už není udržitelný, pokud jde o zbytek lidstva.
Probíhající vojenský konflikt na Ukrajině je přelomovou událostí nesmírného historického významu. Znamená odklon od minulosti a začátek nové geopolitické reality, která bude zahrnovat pokrok v mezinárodních vztazích směrem k většímu hospodářskému rozvoji, spravedlnosti a míru.
Vojenský konflikt na Ukrajině se netýká jen úzkého konfliktu mezi Ukrajinou a Ruskem. Je pouze vnějším projevem větší konfrontace mezi západním uspořádáním vedeným USA na jedné straně a národy jako Rusko, Čína a další, které odmítají přijmout podřízenou roli, na straně druhé.
Jistým znamením větších rozměrů je způsob, jakým USA, NATO a evropští spojenci rychle nasadili totální hybridní válku proti Rusku ve snaze zničit jeho ekonomiku. Tvrzení Západu o „obraně demokracie, suverenity a mezinárodního práva“ jsou opovrženíhodná a podvodná. Tím, že dodávají zbraně represivnímu, zkorumpovanému režimu, jehož armáda je zamořena nacistickými pluky?
Ne, USA a jejich západní spojenci využívají konfliktu – kterému se Rusko usilovně snažilo vyhnout rozumnými apely na bezpečnostní smlouvy s NATO – jako příležitosti k rozdrcení Ruska. A nejde jen o rozdrcení Ruska. Jde o rozdrcení jakékoli výzvy západnímu řádu. To nevyhnutelně zahrnuje konfrontaci s Čínou a dalšími, kteří se snaží vzdorovat „Washingtonskému konsensu.“
Drakonická cenzura ruských mezinárodních médií a blokáda ruské ekonomiky svědčí o nepřátelské kampani západních mocností, které byly připraveny vyrazit. Ruská intervence na Ukrajině 24. února – založená na věrohodných zásadách sebeobrany – poskytla startovací rampu pro nahromaděné nepřátelství Západu. Toto nepřátelství se však netýká pouze Ruska. Je zaměřeno na konfrontaci se vznikem multipolárního světového řádu, který se vymyká kontrole dominance vedené Spojenými státy. Tato dominance – nebo hegemonie – je založena na americké kontrole globálního finančního systému a na brutální americké vojenské síle, které pomáhají její pobočníci z NATO.
Bezprostřední obavy Ruska z Ukrajiny vycházely z rostoucí hrozby, kterou tato západní sousední země představovala kvůli svému zrádnému zapojení do NATO a nepřijatelným útokům, které kyjevský režim v posledních téměř osmi letech páchal na ruskojazyčném obyvatelstvu v oblasti Donbasu. Obhajobou těchto národních zájmů však vojenská intervence na Ukrajině zpochybnila i celý systém západního uspořádání, jemuž dominují Spojené státy.
Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov k tomuto vývoji na konci éry poznamenal: „Naše speciální vojenská operace má za cíl ukončit neomezenou expanzi a neomezený kurz směrem k totální nadvládě USA a dalších západních států, které jsou pod nimi, na mezinárodní scéně.“
Stojí za to se zamyslet nad jeho úvahami, proč se dvojtvárnost a pokrytectví západních mocností staly neúnosnými a proč taková unipolární arogance ničila a ničí mezinárodní řád.
Lavrov to komentoval s ironií: „Je možné uznat nezávislost Kosova bez referenda, ale není možné uznat nezávislost Krymu, vyhlášenou po referendu, které sledovaly stovky objektivních zahraničních představitelů. USA si představovaly ohrožení své národní bezpečnosti v tisíce kilometrů vzdáleném Iráku, ale když ho bombardovaly a žádnou hrozbu tam nenašly, ani se neomluvily. A když se přímo na našich hranicích pěstují neonacisté a ultraradikálové, pod dohledem Pentagonu vznikají desítky biologických laboratoří, které provádějí jakési experimenty, jejichž cílem je především vývoj biologických zbraní – objevené dokumenty nenechávají prostor pro pochybnosti -, pak na tuto hrozbu nesmíme reagovat, a to přímo na našich hranicích, ne za oceánem.“
To, co Rusko svou vojenskou operací na Ukrajině na základě vlastního nezávislého posouzení udělalo, je signál, že domnělá dominance Spojených států a jejich západních spojenců skončila.
Postsovětská éra posledních 30 let skončila. Rusko již nemá zájem integrovat se do západního globálního řádu, jak tento týden píše Fjodor Lukjanov v článku pro Russia in Global Affairs. Rusko si nyní vybírá „jinou cestu.“
Tato cesta znamená plné přijetí multipolárního světa, jak ho předznamenává euroasijská ekonomická integrace a strategické partnerství s Čínou, Indií a dalšími zeměmi. Obrovské přírodní zdroje Ruska, především v oblasti energetiky, budou směřovat k euroasijskému rozvoji a najdou přitom hojnou odměnu. Právě západní ekonomiky potřebují Rusko více než ono je, jak tento týden poznamenal ruský prezident Vladimir Putin.
Přechod k novému globálnímu řádu bude trvat dlouho a bude zahrnovat dočasné výkyvy. Například vybudování nezbytné infrastruktury plynovodů a ropovodů bude trvat delší dobu. Celková trajektorie je však životaschopná a zdravá a je již v plném proudu.
Hluboký historický význam globálních tektonických posunů je patrný z názorů ruského ekonoma Sergeje Glazjeva. Glazjev se již léta oficiálně zabývá Euroasijskou hospodářskou unií (EAEU). Podrobně popisuje vývoj a zavádění nového finančního globálního řádu, který nahradí systém založený na americkém dolaru. Tento nový řád vyvíjejí Rusko, Čína a další země s jasným cílem stát se nezávislým na nadvládě amerického a západního dluhového a měnového imperialismu.
To, co se děje na Ukrajině, je skutečně přelomové a epochální. Válka a utrpení jsou odporné. Západem ovládaný systém však Rusku nedal jinou možnost než použít fyzickou sílu, aby bránilo své životní zájmy. Nyní, když došlo k roztržce, je cítit, že Rubikon byl překročen. Není cesty zpět. Reakce Západu byla sebezničující. Jeho hybridní válka proti Rusku katalyzovala zánik globální dominance USA a Západu. Jejich zpolitizované zneužívání dolarového systému tento systém fatálně poškodilo a předznamenalo uspíšení lepší, globálně demokratičtější alternativy.
Je pravděpodobné, že časový rámec tohoto globálního procesu sahá dále než do tří postsovětských desetiletí nebo do éry po zavedení zlatého standardu, která skončila v roce 1971, kdy ji USA zničily v zájmu nadvlády dolaru. Jde dokonce o období delší než osm desetiletí od druhé světové války. Díváme se na uplynulých 500 let západní Evropy a jejích koloniálních mocností, v jejichž čele stály Spojené státy a jejich zločinné válečnické putování.
Výsledek není zaručen. Stačí však říci, že starý řád vedený Spojenými státy musí odejít, a odejde právě proto, že už není udržitelný, pokud jde o zbytek lidstva.
