Falešní „antifašisté“ jsou militantním křídlem EU Cancel Culture

Nedávné pokusy o cenzuru konzervativních názorů v Bruselu potvrzují, že militantní hrozba svobodě slova dnes nepochází od „krajní pravice“, ale od falešných „antifašistů“ z levice. A že těchto relativně málo aktivistů může uspět jen proto, že mainstream a úřady, které už nevěří v Evropský princip svobody slova, ustupují jejich požadavkům na cenzuru.

Nyní je zřejmé, že i v hlavním městě údajně civilizované Evropské unie je cancel culture normalizována. A „Antifa“ je pouze militantním křídlem mainstreamové kampaně za umlčení národně konzervativních hlasů.

V klasickém dystopickém románu George Orwella 1984 poskytuje tuto chmurnou vizi autoritářské nesvobodné společnosti postava O’Briena z myšlenkové policie režimu Velkého bratra: „Chcete-li si představit budoucnost, představte si botu, která dupe na lidskou tvář – navždy.“

Pokud bychom chtěli aktualizovat Orwella a přiblížit dnešní nesvobodu v Evropě, mohli bychom místo toho říci: „Představte si, že na hotelové dveře házíte vajíčka – alespoň na minutu.“

Protože to stačilo, aby rádoby myšlenková policie Antifa tento týden zahájila útok na svobodu projevu v Bruselu. Hrstka idiotů ze skupiny „Poulettes Antifascistes“ (jsou to falešní antifašisté, ale část jejich názvu „Mladá kuřata“ se zdá být přinejmenším vhodná) se objevila za tmy a hodila několik krabic vajec na venkovní prostory pětihvězdičkového hotelu, který měl hostit akci Bruselského think tanku MCC.

Výsledek: okamžitá omeleta na chodníku, urychlené zrušení setkání vedením hotelu a ticho ze strany Bruselské elity. Obětavým zastáncům svobody z MCC Brussels se na poslední chvíli podařilo najít náhradní místo a jejich setkání se vydařilo. Nicméně škoda ve věci svobody projevu a shromažďování v Bruselu byla napáchána.

Následovala série podobných útoků barvami a graffiti Antify na místa ve městě, kde se konaly akce MCC Brusel, které je měly v budoucnu odstrašit. Poselství je jasné: těm, kteří se odváží hájit národní suverenitu a demokracii a zpochybňovat centralizační sevření „woke“ ideologií v EU, by nemělo být dovoleno se v Bruselu scházet nebo o čemkoli hovořit.

Setkání MCC v Bruselu, které se Antifa tento týden pokusila zrušit, mělo název „Trumpův nový světový řád“ a vystoupili na něm dva prestižní intelektuálové: James Orr, docent na Cambridgeské univerzitě v Anglii a předseda Britské Nadace Edmunda Burka, a Guglielmo Picchi, bývalý ministr Italské vlády, který nyní působí v Machiavelliho centru pro politická a strategická studia. Novodobé Norimberské shromáždění to nebylo.

Ale na obsahu setkání intelektuálním pučistům z Antify příliš nezáleželo. Jak vyplývá z jejich prohlášení a graffitových hesel, pro ně stačí pouhé označení MCC Brusel za „krajně pravicové“ nebo „extrémně pravicové“, aby ospravedlnili zrušení všech akcí tohoto think tanku.

Jak prohlásila „Thelma“, aktivistka Antify, po útoku na hotel Stanhope, takové diskuse nelze připustit, protože „konference MCC Brusel jsou velmi blízké tématům Trumpovské krajní pravice: rasismu, sexismu, transfobii, klimatickému skepticismu atd.“ To všeříkající „atd.“ v jejím prohlášení mluví za vše: podle nich by mělo být zakázáno vůbec cokoli, co jde proti levicovému zrnu Bruselské politiky.

Tito levicoví cenzoři se sami ustanovili nevolenými arbitry toho, co se smí v demokracii říkat a myslet. Jsou to falešní antifašisté, kteří, jak upozorňuje MCC Brusel, se ve skutečnosti „chovají jako nihilističtí hrdlořezové, kteří napomáhali šíření fašismu v Evropě ve 30. letech 20. století.“

Jak je tedy možné, že jim to prochází? Podívejte se na reakci údajně demokratických, antifašistických orgánů. V lepším případě krčí rameny a dívají se jinam, v horším případě netoleranci Antify podporují.

Připomeňme si, že v loňském roce se Bruselský starosta pokusil pomocí policie a soudů zrušit významnou konferenci Natcon, kterou ve městě spolupořádaly organizace MCC Brussels a The European Conservative a na níž vystoupili přední národní konzervativní politici z celé Evropy.

Tento oficiální útok na svobodu projevu v centru Bruselu byl tak zjevný, že dokonce i Belgický premiér a nejvyšší soudci cítili povinnost zasáhnout a konference mohla pokračovat. Ačkoli jsme toto právní vítězství vítali, zároveň jsme varovali, že je jasné, že válka proti svobodě projevu se bude jen stupňovat. To se také ukázalo.

Bruselská městská rada nedávno četla ze scénáře Antify a jednomyslně odhlasovala prohlášení hlavního města Evropy za „antifašistické město“ v první linii „odporu.“ Ale odporu proti čemu? Kolem moderního Bruselu se neprohánějí žádné přízračné armády fašistických šturmoviků. Pod pojmem „fašismus“ se ve skutečnosti myslí sílící národní populistická vzpoura proti establishmentu EU; nebo, jak se vyjádřil eko-levicový radní, který návrh předložil, „krajně pravicové ideologie jsou dnes velmi živé.“ A souhlasí s Antifou, že takové populistické myšlenky by v baště elit EU neměly mít místo.

To je také důvod, proč politický mainstream tak málo reagoval na nejnovější pokusy o cenzuru konzervativních diskusí. Zdá se, že ještě více než loni se srdce EU zmocnila plíživá „cancel culture.“

Není divu, že předseda správní rady MCC Balázs Orbán, jak informoval server europeanconservative.com, napsal otevřený dopis současnému Belgickému premiérovi, v němž upozornil, že „pronikání cancel culture do Bruselu – symbolického a politického srdce Evropské unie – by mělo znepokojovat každého, kdo si cení svobody“ a vyzval ho, aby „zaujal pevný a zásadový postoj na obranu svobody projevu a pokojného shromažďování.“ … Svoboda je naším nejcennějším majetkem – a proto nesmíme podlehnout šikaně.

Zbabělí šikanisté z Antify jsou nyní militantním křídlem stále častěji každodenní kultury rušení a cenzury v Evropě. Je pozoruhodné, jak se levicoví radikálové stali nejhlasitějšími a nejnásilnějšími nepřáteli svobody slova. Zcela pohřbili vlastní historii boje levice za svobodu slova a demokracii. Zdá se, že být „levicový“ nyní znamená být netolerantní fanatik.

Slova levicových hrdinů historie, jako byla Rosa Luxemburgová – „Svoboda je vždy a výhradně svobodou pro toho, kdo si myslí něco jiného“ – nebo samotného Orwella – „Pokud svoboda vůbec něco znamená, znamená to právo říkat lidem, co nechtějí slyšet“ – by dnes byla odsouzena jako „krajně pravicový extremismus“ a „nenávistné projevy.“

V reakci na to se musíme postavit a hlasitě požadovat svobodu projevu pro všechny, bez jakýchkoli „kdyby“ a „ale“, jako životodárnou sílu svobodné a demokratické Evropy. Ať nás mohou svobodně nazývat příznivci populistické revolty jakýmikoli hanlivými jmény. Nenecháme se umlčet ani odradit urážkami, zákazy ani vajíčky.

Prosím, lajkujte, sdílejte a přihlaste se k odběru tohoto kanálu, abychom mohli pokračovat ve sdílení zpráv, kterých se mainstream neodvažuje dotknout. Zůstaňte silní. Tento boj vyhrajeme.

Zdroj