EU začala ustupovat: podnikla první kroky k uvolnění energetických a potravinových sankcí vůči Rusku. Budou následovat další kroky? Nebo bude panzápadní osa, která je vůči Rusku fobická, útočit s další agresivitou? Zatím není nic rozhodnuto, ale pokud bude ústup pokračovat a samostatná dohoda o vývozu obilí z Ukrajiny se udrží, bude to pro region obecně dobrá zpráva.
Větší otázkou je, zda – i kdyby došlo k výraznějšímu ústupu EU – to bude mít vliv na širší ekonomické paradigma. Bohužel, odpověď je velmi pravděpodobná, že ne.
Sedmý balíček sankcí EU vůči Rusku se sice zdánlivě tváří jako zpřísnění sankcí (což je u některých dovozů zlata do EU, které nemají na Rusko žádný reálný dopad) – a s malým rozšířením seznamu kontrolovaných (především technických) položek -, ve skutečnosti však balíček představuje skrytý ústup.
Při hlubším pohledu totiž zjistíme, že balíček podstatně zmírňuje sankce v klíčových oblastech. Za prvé, balíček „vyjasňuje“ opatření v oblasti letectví (Komentář: Ačkoli je tato pasáž formulována neprůhledně, zdá se, že tiše povoluje vývoz náhradních dílů Airbusu do ruských leteckých flotil). V balíčku se uvádí, že aby se zabránilo negativním důsledkům pro potravinovou a energetickou bezpečnost ve světě – a pro přehlednost – rozšiřuje EU výjimku na přepravu zemědělských produktů, vývoz (potravin) a hnojiv a přepravu ropy z Ruska do třetích zemí. Dále osvobozuje od daně nákupy farmaceutických a zdravotnických výrobků z Ruska třetími stranami.
EU ráda tvrdí, že její sankce nikdy nezahrnovaly potraviny a hnojiva a že náznak, že ano, je propaganda. Jejich argumentace je však neupřímná. Legalistické formulace sankcí EU byly natolik otevřené a neprůhledné, že nebylo jasné, zda zahrnovaly, či nezahrnovaly. Obchodní společnosti se pochopitelně obávaly zpětných pokut za porušení sankcí. Měly trpkou zkušenost s tím, že americké ministerstvo financí odmítlo výslovně říci, co je povoleno a co ne, a v případě Íránu z ničeho nic uvalilo na evropské banky obludné pokuty.
Na explicitnosti záleží: Potraviny, zemědělské produkty a hnojiva přepravované do třetích zemí jsou ze sankcí vyňaty. Státy jako Egypt mohou nyní dovážet pšenici z Ukrajiny, Ruska – a fakticky také z Běloruska (protože nyní tvoří s Ruskem jednotný trh).
Stejně tak je nyní výslovně vyňata přeprava ruské ropy ze třetích zemí do států, jako je Čína, Indie, Írán a Saúdská Arábie.
V této výjimce se skrývá další neupřímnost – ne-li pokrytectví. EU po celou dobu signalizuje, jak by zakázala prodej ruské energie do EU – a jak by následná ztráta příjmů pro Rusko vyhladověla a ochromila válečné úsilí Moskvy na Ukrajině.
Rusko nejprve trvalo na tom, že za plyn bude platit v rublech. EU řekla „ne“, ale pak ustoupila. Poté se EU zaměřila na ruskou ropu a G7 vyhlásila „strop“ na ceny ropy. Ale státy jako Čína a Indie řekly „ne.“ A nyní EU ustoupila v otázce přepravy ruské ropy třetími stranami. (Řečtí a kyperští majitelé tankerů již dříve přiměli své vlády, aby trvaly na dřívější výjimce pro ně).
Co se děje? Trh s ropou byl v poslední době nestabilní, protože USA se snažily manipulovat s „papírovým trhem“ (který je mnohem větší než fyzický trh), aby vyvolaly pokles cen indexu Bent a WTI. Cílem bylo opět poškodit Rusko – a usnadnit Yellenové „ropný strop“ tím, že se ceny přiblíží 60 dolarům za barel, na které Yellenová upíná své naděje na omezení.
To se nepodařilo a zdá se, že Bílý dům chce jen snížit ceny ropy – tečka. Dokonce i jestřáb Victoria Nulandová v pátek prohlásila, že USA a jejich spojenci potřebují, aby se na světové trhy dostaly dodávky ruské ropy, jinak cena této suroviny začne opět růst: „Potřebujeme přítomnost ruské ropy na světovém trhu, jinak nedostatek ropy povede k novému růstu cen.“
Realismus proniká dovnitř! Putin dosahuje všech svých klíčových požadavků, pokud jde o potravinovou krizi – a dnes dokonce prodává mírně zvýšený objem ropy.
Cena ropy bude skutečně kolísat. Bude však reagovat spíše na dopady vyplývající z hloubky dosažené v nadcházející recesi než na manipulaci s trhem a snahy Yellenové o omezení cen. Západní establishment se stále ještě snaží přenést přes hlavu novou realitu, že komodity jsou považovány za zboží s vrozenou hodnotou, zatímco fiat měny, jako je dolar, nikoli. Nová éra komodit představuje psychologický globální posun k vnitřní hodnotě v době rostoucí inflace.
A kam bude směřovat „nyní osvobozený“ tranzit ruské ropy? Do EU (z velké části). Zde se projevuje neupřímnost: Indie nakupuje ruskou ropu, prochází ji svými rafineriemi a „indické rafinované produkty“ prodává kam? Do EU. Totéž platí i pro další zboží. Totéž platí pro Saúdskou Arábii. Nákladní listy těchto lodí se o Rusku nezmiňují, když dorazí na místo určení v EU.
Stručně řečeno, EU v tichosti usnadňuje obcházení vlastního vyhlášeného „drtivého“ sankčního režimu.
Mohl by však tento malý krok ústupu vyvrátit vítr z dmoucí se plachty hospodářské krize? Ne. Existují dva hlavní zdroje inflace. Je to strana nabídky a strana poptávky. Každý z nich může být motorem inflace, ale jejich fungování je velmi, velmi odlišné.
Nabídková strana, jak už název napovídá, vychází ze vstupů. Nabídka prostě není. Ceny zemědělských produktů rostou, protože rostou ceny hnojiv, částečně kvůli válce na Ukrajině. Ceny ropy rostou, protože je jí celosvětově nedostatek a dochází k narušení dodavatelských řetězců.
Co s tím tedy může ECB dělat? Nic. Těží ECB ropu? Provozuje ECB nějakou farmu? Jezdí ECB s kamionem? Řídí ECB nákladní loď přes Pacifik nebo nakládá náklad v losangeleském přístavu?
Ne, centrální bankéři nedělají nic z toho, a proto nemohou tuto část problému vyřešit. Zvyšování úrokových sazeb nemá žádný vliv na nedostatek na straně nabídky, který pozorujeme. A to je směr, ze kterého vane inflace – která pohání evropskou recesi.
