Bezprostřední nebezpečí rozsáhlé války mezi USA a Ruskem

Bílý dům stále trvá na tom, že se američtí vojáci přímo nezapojí do války na Ukrajině, ale stále podniká kroky, které nevyhnutelně povedou k rozsáhlé otevřené bojové roli USA proti Rusku.

Mezi nejnovější kroky, které mají zvýšit tlak na Kreml, patří to, že Biden 29. června na summitu NATO v Madridu prozradil, že USA zřídí v Polsku stálé velitelství pátého armádního sboru, udrží další rotační brigádu o síle tisíců vojáků v Rumunsku a posílí další nasazení v pobaltských zemích. Rovněž bude navýšen počet amerických vojáků v Evropě, který se v současnosti blíží 100 000. Bidena rovněž potěšila informace, že Turecko bylo přesvědčeno, aby upustilo od svých námitek proti vstupu Finska a Švédska do NATO.

Cestou na summit NATO na palubě Air Force One Bidenův poradce pro národní bezpečnost Jake Sullivan avizoval, že „na konci summitu uvidíte robustnější, efektivnější, bojově věrohodnější, schopnější a odhodlanější rozmístění sil, které zohlední akutnější a vyostřenější ruskou hrozbu“. Sullivan pravděpodobně četl z připraveného scénáře, ale zdálo se, že cílem je spíše zvýšit napětí ve vztazích s Moskvou, než se pokusit o jeho snížení a dosáhnout nějakého diplomatického řešení.

Svůj díl práce odvedl i generální tajemník NATO Jens Stoltenberg. V překvapivém projevu líbání zadku odpověděl, že nové závazky USA v oblasti rozmístění sil jsou důkazem Bidenova silného vedení. Stoltenberg se nezmínil o tom, že Biden již nějakou dobu lže o přítomnosti amerického vojenského personálu na Ukrajině. Kočku z pytle vypustil již v březnu, když vojákům patřícím k 82. výsadkové divizi v Polsku řekl, že brzy odjedou na Ukrajinu, a poznamenal, že „uvidíte, až tam budete, a někteří z vás tam byli, uvidíte -„. Bylo to přiznání, že americké jednotky jsou již na místě uvnitř Ukrajiny, i když Bílý dům rychle provedl kontrolu škod a tvrdil, že prezident je nadále proti přímému zapojení amerických vojáků do bojů. Biden rovněž tvrdil, že USA pracují na tom, aby „masakr [Ukrajinců] nepokračoval“. I v tomto případě šlo o formulaci, která měla sotva vytvořit určitý prostor pro případnou dohodu s Ruskem o ukončení bojů.

A nyní se objevila zpráva New York Times s názvem „Síť komand koordinuje tok zbraní na Ukrajině, tvrdí úředníci: Tajná operace, do níž jsou zapojeny americké speciální jednotky, naznačuje rozsah úsilí o pomoc ukrajinské armádě, která je stále ještě v převaze.“

Článek popisuje aktivnější roli USA na Ukrajině, než byla Bidenova administrativa ochotna veřejně přiznat. Již v únoru, před intervencí na Ukrajině, USA údajně stáhly svých 150 vojenských instruktorů, z nichž mnozí cvičili ukrajinské vojáky na nově získaných zbraních americké výroby. Někteří polovojenští agenti Ústřední zpravodajské služby (CIA) a vojáci speciálních operací však v zemi tajně sloužili i nadále a řídili většinu zpravodajského toku, který USA sdílejí s ukrajinskými silami.

Kromě toho vojáci speciálních operací spojenců Washingtonu z NATO řídili přesun zbraní a vybavení na Ukrajinu a poskytovali některá specializovaná školení. Bylo také oznámeno, že britské komando SAS skutečně střeží prezidenta Volodymyra Zelenského. NYT s odvoláním na americké a další západní představitele upřesňuje, že vojáci a důstojníci CIA v současné době nejsou v první linii s ukrajinskými jednotkami. Rovněž podle Timesů, přestože USA a členské státy NATO nepřiznaly přítomnost svých polovojenských vojáků v operačních rolích na Ukrajině, Rusko a další zpravodajské služby po celém světě o tom vědí.

Zpráva New York Times se zdá být vcelku správná, i když opomíjí některé detaily, z nichž některé jsem slyšel od bývalých kolegů ze zpravodajských služeb. Na základně německé armády Grafenwoehr i na americké letecké základně Ramstein probíhal značný zjevný výcvik, jehož cílem bylo seznámit Ukrajince s novými přicházejícími zbraněmi. Výcviku se účastní i další země NATO. Mezitím kádry vojáků speciálních operací a zpravodajského personálu působící především na západní Ukrajině nemají uniformy a mnozí z nich pracují pod různými vymyšlenými krycími označeními, včetně někdy volné příslušnosti k zahraničním velvyslanectvím a nevládním organizacím. Působí zde také konvenční stanice CIA, skupina z Národní bezpečnostní agentury a kancelář vojenského atašé na nedávno znovuotevřeném velvyslanectví USA v Kyjevě.

Vše výše uvedené znamená, že Biden a další západní představitelé disimulují, pokud jde o jejich aktivní účast v rusko-ukrajinském konfliktu. Kromě možného lapsusu Biden nepřizná, že na místě již jsou americké boty, ale jsou tam a hrají významnou roli jak v logistice, tak ve sdílení zpravodajských informací. Potenciální nevýhoda pro prezidenta by mohla nastat, až někteří z těchto vojáků v muftí budou zabiti, nebo v horším případě zajati a začnou o své roli mluvit.

Podplukovník amerického letectva ve výslužbě Karen Kwiatkowski, bývalý analytik amerického ministerstva obrany, poznamenává, že nasazení věrohodně popíratelného neuniformovaného personálu „je zcela typické pro počáteční fáze dlouhé války podporované USA a pro dlouhodobou politickou manipulaci cílové země. Takovou budoucnost si pro Ukrajinu představují neokonzervativní ‚stratégové‘ ve Washingtonu a jejich britští a evropští spojenci. Namísto vyjednaného závěru s novou rolí Ukrajiny jako neutrální a produktivní země, nezávislé na politických vlivech Ruska i USA, vidí americká vláda a CIA Ukrajinu jako postradatelného, ale užitečného satrapu v soupeření s Ruskou federací.“

Bývalý analytik CIA Larry Johnson vidí tuto aktivitu v ostrých barvách a zároveň poznamenává, že CIA nevyhrála polotajnou povstaleckou válku už čtyřicet let. Poznamenává, že „Ukrajina je zástupný cíl; Západ se snaží zničit Rusko, je to tak jednoduché. Jedna věc by byla, kdyby Rusko bylo tím nejhorším, nejutlačovatelštějším a nejautoritářštějším režimem na světě. To není ani zdaleka. I když se Západ neustále snaží Rusko jako takové vykreslovat. Skutečnost je taková, že Západ chce zdroje, které má Rusko, a chce Rusko ovládat. Rusko se však [ovládat] nechystá.“

Jinými slovy, Washington možná usiluje o nekonečnou válku, která by zapletla Rusko a omezila jeho možnosti v globálním měřítku. Bidenova administrativa vsadila svou pověst a možnou politickou budoucnost na to, že umožní Ukrajině přežít, aniž by se podvolila ruským územním požadavkům. Je to riskantní a dokonce nebezpečná politika, a to jak z praktického, tak z politického hlediska. Vytrvalost Ukrajinců v jejich obraně je do značné míry výsledkem záruk USA a západní Evropy, že udělají vše, co bude nutné, aby podpořily Zelenského a jeho režim, který již usiluje o 750 miliard dolarů pomoci na „obnovu“. Pokud se začnou objevovat západní vojenské ztráty, politická podpora ukrajinské války začne ve Washingtonu i jinde slábnout a bude mít důsledky v nadcházejících listopadových volbách v polovině volebního období v USA.

Poslední komentář k článku v Timesech je odpovědí na otázku, proč se vůbec v současné době objevil.

Mainstreamová média fandila agresivní americké podpoře Ukrajiny a Zelenskému, ale nyní začínají z této pozice ustupovat, stejně jako Washington Post a další média. Možná se začínají přesvědčovat, že plán hry, který prosazuje Washington a jeho evropští spojenci, pravděpodobně nebude úspěšný, a to za cenu velkých ztrát pro příslušné ekonomiky.

Larry Johnson to vyjádřil takto: „Myslím, že účelem tohoto článku, který nyní vychází, je pouze položit základy pro to, proč nemůžeme nebo bychom neměli na Ukrajinu umisťovat další americký vojenský personál nebo dokonce personál CIA, protože pokračovat v umisťování amerického personálu… na Ukrajinu za účelem výcviku se stává příliš riskantní kvůli úspěchům Ruska na bojišti.“ Lze také dodat, že je to mimořádně nebezpečné. Chybný krok nebo dokonce záměrná falešná vlajka přicházející z kterékoli strany by mohly snadno způsobit, že se válka stane jadernou.

Zdroj