Beránek boží, nebo smlouva s ďáblem? 2. díl

V prvním díle jsem vám předložil jisté obecné hypotézy o možných důsledcích vládou Petra Fialy, Senátem a v prvním čtení parlamentu přijaté mezinárodní smlouvy s Vatikánem, která bude mít přednost před naším právním pořádkem, včetně Ústavy.

Pan ICLic. Mgr. Jan Rozek, právník kanonického práva, emeritní církevní soudce založil na základě rozhodnutí Vatikánu organizaci Pro čistou církev, ve které prováděl vyšetřování případů zneužívání dětí, nebo dalších obětí církevními zástupci.

Problematické formulace paragrafů ve Vatikánské smlouvě a jejich právní výklad
Jedna ze změn ve Vatikánské smlouvě je ve formulaci, kde se v článku 4 bod 1 píše: „Česká republika uznává zpovědní tajemství.“ Na první pohled zcela logické, ale tady je vidět první zásadní problém. Proč není v tomto paragrafu výslovně uvedeno, že se bude řídit v tomto ohledu „v souladu s českým právním řádem”? To by zase rozptýlilo případné dohady a spekulace. Pokud něco takového při jednáních zaznělo jako příslib, proč tajný vyjednavač ze strany státu během projednávání Vatikánské smlouvy netrval na psané podobě tohoto závazku?

Jaký by byl právní důsledek této nenápadné změny formulace? Český stát se totiž vlastně vzdává možnosti požadovat spolupráci při vyšetřování trestních činů spáchaných církevními osobami a připouští nadřazenost kanonického práva nad českým právním řádem ohledně zpovědního tajemství. Protože byla vyškrtnuta slova „v souladu s českým právem“, tak k tomu budou přihlížet i české soudy, jestliže budou muset interpretovat tuto část smlouvy.

Doposud náš právní řád bere zpovědní tajemství jako porušitelné v případech, kdy může zpovědník zabránit trestnému činu. Nebo musí nahlásit připravovaný trestný čin, o kterém by se ve zpovědi dozvěděl.

Proč bude možné vyhnout se českému právnímu řádu? Pan ICLic. Mgr. Jan Rozek vysvětluje nadřazenost kanonického práva takto: „Na šířící se pokusy o narušení zpovědního tajemství zareagoval Vatikán v roce 2019 Nótou Apoštolské penitenciárie.” Nóta se při zachovávání zpovědního tajemství odvolává na legitimní nevědomost kněze: „Kněz se totiž dozvídá o hříších věřícího non ut homo, sed ut Deus – ne jako člověk, ale jako Bůh”, a tedy on prostě „neví”, co mu bylo řečeno ve zpovědnici, protože neposlouchal jako člověk, ale v Božím jménu. Zpovědník by tedy mohl bez jakékoli újmy ve svém svědomí i „přísahat”, že „neví”, co „ví pouze jako Boží služebník.” Zpovědník nesmí nikdy „slovy ani žádným jiným způsobem, ani z žádného důvodu, ani jen částečně prozradit kajícníka” (kán. 983, § 1 CIC), a také je zpovědníkovi zakázáno „použití poznatku získaného ze zpovědi, který přitíží kajícníkovi, i když je vyloučeno jakékoli nebezpečí odhalení” (kán. 984, § 1 CIC).

Lakonicky řečeno, kněžím se umožňuje nevypovídat nejen na základě zpovědního tajemství, ale i po vzoru chytré horákyně, že zpověď přijímají jako Bůh a nikoliv člověk. Tedy, že nemohou znát a nepamatují si její obsah.

Dokonce ani samotný kajícník nemá pravomoc zbavit zpovědníka povinnosti zachovat tajemství. Vatikánská Nóta totiž zdůrazňuje, že je zakázáno stanovit kajícníkovi přiznání jako podmínku platného rozhřešení, a to na základě přirozeného principu „nemo tenetur se detegere” (od nikoho nelze žádat sebeudání).

Zpovědní tajemství se tak oproti dnešnímu stavu rozšíří o možnost neoznamovat probíhající trestné činy. Zkušenosti z celého světa vyprávějí příběh o systémovém krytí sexuálního zneužívání. Odpověď Svaté stolice je však v případě zpovědního tajemství neoblomná. Církevní právo dokonce stanoví přísný trest za přímé porušení zpovědního tajemství, kterým je v kanonickém právu latinské církve CIC automatická exkomunikace (takzvaná exkomunikace latae sententiae), jejíž sejmutí je vyhrazeno papeži.

Čili shrnuto: narozdíl od mlčenlivosti lékaře, nebo právníka, které je možné zbavit mlčenlivosti v případech, kdy jsou si vědomi, nebo se dozví o spáchání, nebo úmyslu spáchat trestný čin, u kněze, psychologů na církevních školách a dalších církevních osob, které mohou být označeny za „pastorační pracovníky”, tato možnost už definitivně nebude.

Dalším důsledkem je, že zde vyvstává problém s lidmi odsouzenými za sexuální zneužívání. V Evropě je běžný utajený registr, kde jsou automaticky a doživotně zanesení všichni odsouzení za sexuální násilí. Funguje to tak, že ředitel školy, nebo jiná oprávněná osoba zadá rodné číslo budoucího učitele a systém mu odpoví, zda jej může zaměstnat.

Tohle by nemuselo platit v církevních školách, charitách, nebo církevních kolejích atd. Protože záměrným vymlčením na základě kanonického práva by už registry neobsahovaly osoby, které byly v minulosti odsouzeny za pedofilní, nebo jiné trestné sexuálně perverzní skutky.

Další pravděpodobné důsledky nového úzkého spojení Vatikánské smlouvy s kanonickým právem
Hrozí rozšíření platnosti Vatikánské smlouvy i na jiná náboženství, či církve, vč. muslimské? Pan Rozek k tomu říká: „Je totiž možné, že dodatky, které nebudou procházet standardním legislativním procesem, ale jen dohodami diplomatů, rozšíří platnost mlčenlivosti při zpovědi podle kanonického práva i na ostatní náboženství, tedy včetně muslimského. Už dnes má katolická církev na svých stránkách „církev.cz” tyto úvahy, kdy by mohly ostatní církve dostat obdobná práva. Církev se totiž odvolává na princip parity všech náboženství, takže nelze žádné náboženství vynechat. Tedy ani muslimskou víru s jejím právem šaría, což je jakási obdoba katolického kanonického práva. Vůbec netvrdím, že to tak katolíci zamýšlejí, jen z právního pohledu je to možné.”

Douška nakonec
Není tomu tak dlouho, kdy se veřejnost pohoršovala nad tím, že byly sníženy tresty za znásilnění. Možná budete překvapeni, tento návrh pocházel od poslance, který se hlásí ke katolické církvi a křesťanské víře.

Dále občané České republiky vůbec neví, že ještě před přijetím nové Vatikánské smlouvy církev žádala ministra Blažka o úpravu trestního zákona tak, aby byli církevní duchovní vyňati z povinnosti a trestně právní odpovědnosti z nenahlášení trestného činu, třeba právě ze zneužívání.

Přijetím nové Vatikánské smlouvy padá možnost trestat jak viníka, tak i zpovědníka, pokud by nedošlo k nahlášení k trestné činnosti, nebo podezření z jejího opakování. Takže, když se třeba zpovědník opakovaně dozví od kajícníka, že zneužíval několik děvčátek, a je z toho zřejmé, že by toto chování mohlo pokračovat, tak v dnešní civilní úpravě trestního zákona má zpovědník povinnost toto nahlásit, aby se mohlo zabránit dalšímu páchání trestné činnosti.

Podpisem Vatikánské smlouvy je s tím utrum.

Prosím, lajkujte, sdílejte a přihlaste se k odběru tohoto kanálu, abychom mohli pokračovat ve sdílení zpráv, kterých se mainstream neodvažuje dotknout. Zůstaňte silní. Tento boj vyhrajeme.

Zdroj