Aféra s SMS zprávami Ursuly von der Leyenové

Po trestním oznámení podaném v Belgii na prezidentku Evropské komise Ursulu von der Leyenovou dostává takzvaná SMS kauza nový rozměr.

Soudce pověřený vyšetřováním pravděpodobně získá přístup k tajným zprávám vyměněným mezi Ursulou von der Leyenovou a Albertem Bourlou, generálním ředitelem společnosti Pfizer, alespoň pokud nebyly vymazány.

Dohody o vakcínách, které prostřednictvím SMS zpráv vyjednala prezidentka Evropské komise Ursula von der Leyenová s generálním ředitelem farmaceutického gigantu Pfizer Albertem Bourlou, vyvolaly mnoho inkoustu, a to i proto, že mnozí právně znalí tvrdí, že Komise EU, která není volena, nemá k vyjednávání v těchto záležitostech mandát.

Kvůli tomuto podezření z jednání „mimo rámec“ podepsané megasmlouvy na nákup vakcín by bylo trestným činem nepředložení těchto SMS zpráv, které jsou z právního hlediska považovány za administrativní dokumenty, a měly by tedy být evidovány.

Pokud byly vymazány, musí se prezidentka Ursula von der Leyenová jako odpovědná vedoucí orgánu veřejné moci zodpovídat před soudem. Podle francouzské právničky Diane Protatové by případ mohl odhalit existenci „korupčního paktu“, ale v mainstreamových médiích se mu věnuje jen velmi malá pozornost.

Několik alternativních médií psalo o administrativních kličkách v tomto případě, kdy poslanci Evropského parlamentu dvakrát neúspěšně vyzvali generálního ředitele společnosti Pfizer, aby se dostavil k podání vysvětlení do Evropského parlamentu.

První pozvání přijal, ale na poslední chvíli ho zrušil a místo sebe poslal podřízenou Janine Smallovou. Na přímý dotaz přiznala, že netestovali, zda je vakcína účinná proti přenosu, ale tvrdošíjně odmítala zveřejnit jakékoli finanční podmínky dohody.

Střet zájmů? Korupce?
Od října 2022 probíhá v rámci evropských orgánů vyšetřování. V prosinci pak sdružení BonSens zahájilo u soudu ve státě New York řízení o vydání nechvalně proslulých textových zpráv, neboť má vůči předsedovi Evropské komise vážné podezření ohledně střetu zájmů, nebo dokonce korupce.

Faktem je, že žádný oficiální dokument přesně nepopisuje oficiální podmínky z jednání o gigantické třetí zakázce na nákup vakcín společnosti Pfizer, zahrnující 1,8 miliardy dávek, za více než 70 miliard eur.

Něco jiného, o čem mainstreamová média v podstatné míře neinformovala, je skutečnost, že deník New York Times zažaloval Evropskou komisi ze stejného důvodu, aby získal přístup k textovým zprávám z 25. ledna 2023.

Dne 5. dubna 2023 podal lobbista Frédéric Baldan novou stížnost, tentokrát jako trestní věc v Belgii, vyšetřujícímu soudci Frenayovi v Liège. Jeho stížnost se přímo týká problematiky třetí zakázky na nákup vakcín a skutečnosti, že jednání byla zjevně vedena mimo obvyklý rámec pro vyjednávání o tomto typu zakázek, přičemž byl vynechaný řídicí výbor odpovědný za hodnocení nabídek. Ursula von der Leyenová však nemá žádný mandát, který by jí dával právo zasahovat do vyjednávání o tomto typu smluv.

Belgické právo má jednu zvláštnost. Provozovateli veřejné správy, který svévolně poruší ústavní zákon, hrozí trest odnětí svobody (článek 151 trestního zákoníku). V tomto případě jde o právo umožnit každému občanovi přístup ke správním dokumentům v souladu se zásadou publicity.

Stížnost tedy pochází od soukromé osoby a týká se občanskoprávní odpovědnosti za nesprávný výkon pravomoci, překročení pravomocí, zničení veřejných záznamů, nezákonnou podjatost a korupci. Cílem stížnosti je tedy pokrýt všechny eventuality.

Tento případ představuje skutečné zemětřesení na evropské politické scéně, kterou již zasáhlo podezření z korupce vůči eurokomisařce pro zdraví Stelle Kyriakidou a skandál QatarGate.

Chaos
Přestože Evropská komise nechtěla nechat občany, a dokonce ani poslance EU, aby si posvítili na (drahé) ekonomické podmínky nákupu vakcín, právní řešení se mohlo najít na úrovni státu a jeho jurisdikce, v tomto případě Belgie.

Navíc desítka evropských států, včetně Polska a Bulharska, nyní zpochybňuje nákupní ceny dávek vakcín a obává se povinnosti doporučovat přípravky, které kromě rozšířených pochybností o jejich skutečné účinnosti již nejsou užitečné, protože fenomén epidemie Covid-19 je již za námi.

Ve Francii zůstává ve skladu zdravotnické správy 46 milionů dávek, které přijdou nazmar. V Itálii je více než 30 milionů dávek a v Belgii více než 10 milionů. Skutečné plýtvání. Jak podpořit – nebo jak bylo možné podpořit – myšlenku, že je třeba nakoupit ještě více dávek pod hrozbou žaloby za nedodržení obchodní smlouvy… kterou nikdo nevidí?

Tato situace rozdala všechny karty farmaceutickému průmyslu, především společnosti Pfizer, která se zmocnila více než tří čtvrtin prodejních smluv. To popudilo poslankyni Evropského parlamentu Michèle Rivasiovou z frakce Evropa ekologických zelených (EELV), aby konstatovala:

„Vypadá to, jako by to byly farmaceutické společnosti, kdo drží pero v Evropské komisi.“

O případu hovořila v několika francouzských médiích, například v levicových novinách l’Humanité, které toto téma prezentovaly na svém kanálu na YouTube. Deník Valeurs Actuelles téma otevřel ve sloupku Patricie de Sagazan. Zpravodajský web EU EURACTIV se tématu věnoval. Také rozhlasová stanice Sud-Radio se touto zprávou zabývala díky André Bercoffovi, který přenechal slovo Diane Protatové a Frédéricu Baldanovi.

Katastrofální mlčení pro demokracii
Téma se může rychle změnit z telenovely na velký právní a politický skandál. Prezidentka Evropské komise, která má s německou justicí bouřlivou minulost již z doby, kdy byla ministryní obrany této země, projevila mnoho známek blízkého přátelství s Albertem Bourlou, a to i prostřednictvím svého manžela, který pracuje v oblasti farmacie.

Vyměněné textové zprávy musí být ukázány veřejnosti, aby nedošlo k další diskreditaci orgánů EU, zkratkovitě řešené přáním von der Leyenové vyřídit tuto záležitost sama. Instituce EU trpí zjevně znepokojivou strukturální slabinou, a sice tím, že jsou příliš vystaveny moci průmyslových a finančních lobbistických skupin.

Od počátku „zdravotní krize“ v roce 2020 projevují mainstreamová média v těchto otázkách jasnou nečinnost. Etická pravidla pro novináře stanovená v Mnichovské deklaraci z roku 1971 mají občanům zaručit objektivní a věcné informace o nebezpečích ohrožujících veřejné záležitosti a společný zájem. Dnešní novinářský sbor jako by na tato pravidla často zapomínal.

Toto mlčení je závažné pro demokracii a stabilitu v politické sféře v Evropě. Zatímco nedůvěra občanů v média v Evropě stále roste, poškozuje tato situace také obraz EU a jejích členských států, které nereagují na nedostatky v nadnárodních institucích, které dnes z velké části řídí jednotlivé země.

Prosím, lajkujte a přihlaste se k odběru tohoto kanálu, abychom mohli pokračovat ve sdílení zpráv, kterých se mainstream neodvažuje dotknout. Zůstaňte silní. Tento boj vyhrajeme.

Zdroj